„Najednou mě každý den při cestě do práce izpráce začali kontrolovat celníci, musel jsem si složitě vyřídit pracovní povolení a každý rok ho obnovovat, problémy byly ispřevodem výplaty a tak dále. Navíc ze dne na den přestal mezi Lieskovou a Květnou jezdit autobus, prostě skončil na čáře a já musel zbylé dva kilometry šlapat pěšky,“ pokračuje Srnánek, který ve sklárnách už dvacet let pracuje jako technik.

Absurdní svět vpohraničí potvrzuje ijeho třináctiletý syn Rostislav. „Když jsem šel za kamarádem, který bydlí dvacet metrů za hranicí, musel jsem si vzít do kapsy pas,“ podotkl.

Srnánkovi stejně jako ostatní lidé vpohraničí doufají, že dnešním dnem jim všechny tyto problémy skončí. „Politici ve městě si vůbec neuvědomují, kolik problémů nám zřízením téhle hranice tenkrát nadělali. Jsme opravdu rádi, že už to končí, ovíkendu to schlapama zLieskové vhospodě společně zapijeme,“ přidává se starší muž postávající před trafikou vKvětné.

Radost ze vstupu do Schengenu se proto asi padesátka místních lidí zobou stran hranice rozhodla oslavit zpěvem česko-slovenskéhymny.

„Sraz máme krátce před půlnocí přímo na hraničním přechodu, chceme tímto způsobem vyjádřit víru, že už se zde nikdy žádné ploty a závory stavět nebudou, vždyť je to přece nesmysl,“ uzavřel Dušan Srnánek.