Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dušičky - nemusí to být jen smutný svátek

Zlín /DENÍK ZLÍŇÁKA, 2. LISTOPADU/ -Od doby, kdy mám na zlínském Lesním hřbitově trvale umístěny mé nejbližší, nemohu říci, že bych tam chodila obzvláště ráda. Svátek Všech svatých ale tak nějak nutí k návštěvě a s ní se pro mě většinou spojuje smutný a nostalgický den.

2.11.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Jan Jelínek

(Ne)oficiální blog reportérů Zlínského deníku o dění v regionu i mimo něj

Tentokrát už ráno, když jsem v duchu plánovala, jak že ta neděle proběhne, jsem si dala předsevzetí, že jakkoliv, jen ne ponuře. Nakonec jsem si večer v posteli před usnutím vybavila všechny ty drobné zážitky a mohla si pro sebe s dobrým pocitem konstatovat, že to opravdu nebyl jen smutný den.

Začalo to odjezdem z domu. Je krásný den, svítí sluníčko, je teplo. S kamarádkou jsme byly domluvené, že ji vyzvednu ve 2 hodiny. Cestou jí ještě píši, že mám pár minut zpoždění, když mi najednou rádio sdělí, že je 13 hodin. Aha, posunuli čas a já ne. Tak jí volám: „Nemám zpoždění, ale jedu o hodinu dřív!“

Vysmála se mi, ale prý se tedy obleče a vyrazíme. Přijedeme ke hřbitovu, samozřejmě všechna dostupná místa na parkování přeplněná. V řadě podél cesty jsem jedno volné objevila, ale ouha, pravá kola na chodníku. No, snad to projde.

Před branou stojí auto policie a kolem něj postávají tři příslušníci. Jdeme k nim a zkormouceně říkám: „Pánové, stojím v téhle řadě, vím že ne úplně podle předpisů, dáte mi pokutu?“Jejich odpověď mě mile překvapí: „Ale ne, je svátek, víme, že je tu málo parkování, budeme velkorysí, nebojte…“Naladěné příjemně se vydáváme na obchůzku hřbitova. Navštívíme své nejbližší, rozsvítíme svíčku, postojíme, pohovoříme a jdeme dál.

Už dlouho hledám hrob syna mých přátel a nikdy jsem jej nenašla. Čtu si jména na náhrobcích a najednou jej uvidím – Libor. Vím, že jeho rodiče skolila chřipka, tak mu zapaluji svíčku, odstraním spadané listí a v duchu mu vysvětlím, proč tu nejsou jeho nejmilejší. Další svíčka je pro mého tatínka. „Jaroušku, scházíš mi, moc na tebe vzpomínám!“

A protože je opravdu krásně a teplo, vydáváme se i do míst, kde jsem už hodně dlouho nebyla. Čteme si jména na náhrobcích a snažíme si vybavit, kdo to byl. V dobách minulých bylo samozřejmé, že jsme navštívili hroby Baťovy rodiny. Považovali jsme to vždycky za takovou malinkou „vzpouru proti režimu“, že i když se říkávalo, že naše tajné služby monitorují návštěvníky, jsme se tam zastavili, kytičku položili a svíčku zažehli.

Doba se mění, hroby jsou téměř holé, hořících svíček poskrovnu. Holt, není to zakázáno, Baťů je všude plno, tak proč? Cestou udělám pár fotek, nedá mi to. Odpolední sluníčko probleskuje napolo opadanými stromy, vysílá paprsky na hroby plné barevných kytek a tvoří nádhernou scenerii. Při jednom zaměření fotoaparátu mám v objektivu pána v letech, který mi někoho silně připomíná. Pomalu kráčíme k sobě a vidím, ano, je to můj bývalý kolega, kterého jsem několik let neviděla.

Muž, jemuž před lety odešla manželka, se kterou vím, že se měli moc rádi. Zastavuji jej, pozdravím a vidím, že mě asi nepoznal. Nevadí, ptám se, jak se mu daří. Jeho odpověď mě nadchne. „Mám se dobře, jezdím na kole, do Dolomit lyžovat, cestuji po světě, navštěvuji přednášky, výstavy, všechnu možnou kulturu, dělám už třetí „univerzitu třetího věku“, učím se francouzsky, prostě nestěžuji si, jen ten čas mi schází!“

Po pár minutách se rozloučíme. Ani nevím, jestli si nakonec vybavil, kdo že jsem, ale vůbec to není důležité, jen by snad mohl vědět, kdo jej vlastně obdivuje a trochu i závidí… Dokončíme procházku tím velkým lesoparkem, kde je soustředěno největší množství obyvatel na metr čtvereční, a s hezkým pocitem sedáme do auta. Pokuta opravdu není, pánové svůj slib splnili. Odpoledne končíme u čaje a skleničky vína a probereme všechno to, co jsme za uplynulé hodiny nestihly. Už se nevracíme k těm ze hřbitova, ale povídáme si o těch živých.

Tak Honzíku, Karle, Jaroušku, Liborku, Miroslave, Tomáši a Jane a všichni ostatní, ať je vám země lehká!

Autor: Hana Konečná

2.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Kabelkový veletrh v Besedě v Otrokovicích.
AKTUALIZOVÁNO
30

Kabelkový veletrh v Otrokovicích: Odnesli si radost a pomohli Naději

Nikdo by nepodpořil menšinovou vládu ANO, pokud by v ní byl i nebyl Andrej Babiš.
AKTUALIZOVÁNO
1 51

V superdebatě rezonovala otázka referenda. Není to zlaté tele, upozornil Bartoš

Nejstarší kandidát v kraji Jan Uherka: Všichni chybujeme, i politické strany

Dlouhých pětašedesát let se čile zajímá o politické dění dnes už čtyřiasedmdesátiletý Jan Uherka z Uherského Brodu. V nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky kandiduje ze čtrnácté pozice za ČSSD, přičemž je nejstarším kandidátem napříč všemi kandidátkami.

Koupila jsem si dvě housenky

Nakukuji do dveří sálu, který se hemží lidmi. Nejen děti zaujatě pozorují obrovské skleněné vitríny seřazené na stolech v dlouhých řadách téměř přes celý obrovský sál. Zdají se nekonečné. V nich se skrývají více či méně vzácné exempláře brouků, nejkrásnější druhy motýlů, ale i hadů, pavouků, gekončíků, chameleonů a dalších zajímavých potvůrek.  

Jsme z ciziny a studujeme ve Zlíně! Studenti slavili výročí Erasmu

Vlajkový průvod prošel ve středu 18. října Zlínem. Byl oslavou třicátého výročí výměnného pobytu Erasmus, díky němuž mají možnost studovat studenti v jiných zemích světa. Univerzitu Tomáše Bati navštěvuje přibližně tisícovka zahraničních studentů. Kulturu své země přiblížili ostatním i formou ochutnávek jídla v Univerzitním centru.

Hyenismus v ulicích měst: Využívají postižení druhých, aby mohli krást

Lýdia a Isabela. Dvě devatenáctileté Rumunky se ve středu kolem 14 hodiny snažily přesvědčit na zlínském náměstí Míru kolemjdoucí, že jsou hluchoněmé Češky, které vybírají finanční pomoc pro postižené spoluobčany, vše pod vlajkou EU. Ti, kteří jim naletěli, museli do předem připraveného formuláře uvést své jméno, adresu, částku kterou přispívají a podpis.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení