„Mnozí už mě berou jako kamarádku. Jsem přibližně stejně stará, poslouchám podobnou muziku a chodím do stejných lokálů,“ pousmála se Hejdová. Lidi, kterým nabízí pomocnou ruku, jsou totiž nejčastěji mezi patnáctým až třicátým rokem. „Do mnohých by člověk vůbec neřekl, že jedou vdrogách. Jsou slušně oblečení, chodí do práce a mají rodiny,“ podotkla.

Pro street­ workera je proto důležité, aby byl hodně všímavý. „Musím sledovat, ským se lidi na ulici baví nebo vjaké společnosti se pohybují,“ vysvětlila.Některým znich už vyměňuje použité stříkačky za čisté pravidelně.

„Aprávě tím, že se známe delší dobu, ke mně získávají důvěru a svěřují se mi,“ uvedla Hejdová. Sama studuje speciální pedagogiku a její snahou je drogově závislým pomoci. „Práce mě baví. Chráním uživatele před žloutenkou nebo AIDS, a tím současně všechny vjejich okolí, které by mohli nakazit,“ sdělila.

Snepříjemným zážitkem se prý doposud nesetkala. „Dělat streetworkera není zas tak nebezpečné. Nikdy se mi nestalo, že by ke mně byl někdo sprostý nebo mě dokonce napadl. Důležité je chovat se kuživatelům seriózně, aby ze mě cítili bezpečí,“ dodala Hejdová.