Žlutavská rokle dnes patří motokrosařům. Koná se tady 14. Motokrosový den v rámci 7. ročníku. Závodí se totiž vždycky dvakrát do roka.

Ivana Palacká z Hošťálkové u Vsetína je mezi závodníky tak trochu raritou. Na startu je mezi řadou mužů jediná žena. „Motokros jezdím druhý nebo třetí rok. Vždycky jsem jezdila jen s taťkou po lesích. Pořádně jsem se do toho pustila až tehdy, co mám přítele, který se motokrosu také věnuje. Jezdíme spolu na tratě a vlastně i dnes tady na rozjížďku," říká motorkářka.

Nebojí se o sebe. Snaží se jezdit, jak sama říká, s rozumem. Vážný pád z motorky tak naštěstí zatím nezažila, jenom naražené rameno. „Jezdím spíš tak, aby se nic nestalo. Jasně, že chci vyhrát, ale ne s cílem se zabít," říká Ivana Palacká.

Trému má prý pokaždé. Ale jen co se odlepí od startu, je po ní. „Ani mi to nepřijde, že jsem tady jediná žena. Vyrůstala jsem totiž mezi kluky. Mám bráchu, který motokrosu také propadl. Já chtěla taky odjakživa jezdit, ale protože jsem byla v pozadí kluků, asi mi nikdo nevěřil, že by mě to tak mohlo opravdu bavit," říká.

Aby si sama našetřila na motorku, měla tři práce najednou. „Bylo to náročné, ale nakonec jsem si ji za 65 tisíc koupila a už ji mám tři roky. Jinak tu ale všem držím palce, ať dojedeme ve zdraví do cíle," dodává před rozjížďkou Ivana Palacká a za několik minut už usedá na motorku.

V té době už trne strachy o své syny ve věku jedenáct a třináct let Žaneta Šviráková z Lidečka. Zrovna totiž oba závodí. „Vnímám to těžce, mám strach z úrazu," svěřuje se jejich maminka. Mladší synek dokonce jednou prodělal těžký otřes mozku. Stalo se mu to dvě sezony zpátky.

„Týden potom už ale jezdil, brzy se z toho oklepal," podotýká s úsměvem. Osud chlapců prý tak trochu zpečetila její tchyně. Když přišla za snachou do porodnice, donesla oběma chlapcům jako dárek malou motorku. „Přijde mi, že jim bylo už tehdy dáno, aby jezdili motokros. Začali jej jezdit už v pěti letech," vzpomíná maminka.

Na závody s nimi jezdí pokaždé, pokud ji to nový člen rodiny, miminko, dovolí. Koníček jejich synů je prý ale hodně náročný. „Peníze jdou na motorky, oblečení, chrániče, boty a spoustu benzinu," dodává.

Pěsti drží u trati také Renata Uhercová z Otrokovic, a to svému sedmnáctiletému synovi. Jezdit motokros začal teprve vloni. „Má proto hendikep, oproti ostatním zkušenějším nemá tolik najezděno," podotýká Renata Uhercová. „Jakmile mi tehdy oznámil, že chce jezdit, měla jsem knedlík v krku, takové sevření v žaludku. Na druhou stranu si ale říkám, že zabít se může každý kdekoliv a kdekoliv, třeba i v autě," míní maminka. Na svého syna je však pyšná, daří se mu a v sobotu se umístil v polovině příčky.

Za bezpečnostní páskou fandí svému třiatřiciletému vnukovi také Jiřina Mišurcová ze Žlutavy. „Motokros máme rádi, byť já jsem ho nikdy na vlastní kůži nevyzkoušela. O vnuka ale strach mám, to je pravda. Koneckonců proto jsem také tady," dodává a znovu zaměří pohled na trať.

FAKTA O MOTOKROSOVÉM DNI:

- podle pořadatelů se jej zúčastnila jediná žena – Ivana Palacká. Závod neměla v ničím usnadněný
- na start se postavilo 13 dětí v kategorii do dvanácti let, 105 zase dospělých
- během Motokrosového dne neutrpěl nikdo žádné zranění. Lékař ošetřil pouze drobné odřeniny
- odpoledne zkropil déšť, trať však byla připravena na jedničku i díky hasičům z okolních obcí. Měřila necelé 2 kilometry