Den její rodiny začíná prakticky kolem čtvrté hodiny ranní. „Manžel většinou chodí hodně brzy dojit krávu, a to než jde do práce. Vstává tak o půl čtvrté, aby to stihl. Já mám naši malou dcerku ještě v kočárku, asi bych to s ní nedala," říká pro Deník Simona Šimková.

Do péče o zvířata navíc zapojují už i své starší potomky. „Chodí s námi," podotýká maminka a farmářka v jedné osobě z Loučky. Jejich chov prý nyní čítá na desítku koz dojných, zkraje z jejich mléka ale sýry nedělali. Ani nemohli, měli totiž jen jednu a pár ovcí k tomu.

„Až pak jsme přikoupili další kozu, které se mezi sebou časem rozmnožily. A právě to mě vedlo k tomu, abych se začala věnovat sýrům," vzpomíná pro Deník Simona Šimková. Absolvovala prý různé kurzy, aby na nich zjistila, jak se dělají. V knížce se to prý člověk nedozví. „Tehdy jsme snad ani počítač ještě neměli," směje se.

Nyní sýr vyrábí podle toho, kolik mají mléka, věnují se jejich výrobě asi tak dvakrát do týdne. Na hmotu prý má připravené formičky, výsledný výrobek rozkrájí, naváží. Hmotnost je různá: od 150 do 200 gramů.

„Já osobně mám raději kravský sýr, kozí si dám také, ale kravský je lepší," říká. Když prý přirovná chuť kozího sýru k tomu tavenému, které známe běžně z obchodů, nedají se srovnávat.

„Takový čerstvý se podobá měkkému sýru, ale taveňáku asi ne. Kozina je v něm cítit. Já jej také ochutnám, dopřeji si ho, ale že bych po tom vyloženě toužila, to ne," směje se farmářka. To potomci a manžel si na nich prý pochutnávají více. Z mléka vyrábějí tvaroh, jogurty či třeba máslo.

„Máme to pro sebe, ale sem tam někdo přijde o něco prosit," dodává.