Zdálky rozeznáváme cikánku, čerta, hastrmana, řezníka… Staženým okénkem slyším hlasy dobře naladěných maškar, prozpěvují do rytmu ozembouchu, akordeónu a trubky: Skákej, skákej, medvěde, čert pro tebe pojede. S roztrhaným měchem, stojí za ořechem. S drátovaným talířem, budeš v pekle malířem.

V minulosti se masopust slavil ve všech obcích ve stejný čas. V současnosti se všelijaké masopustní obchůzky, reje a veselice konají obvykle dva víkendy po sobě. Nejčastěji však o víkendu před masopustním úterkem. Moravský fašank nebo fašinek v obcích většinou pořádají aktivní spolky obce. V Pozlovicích jsou pod maskami ukryti dobrovolní hasiči.

Ve stopě Valašské zimy - Memoriál Josefa Sláčika
Ve stopě Valašské zimy opanovala posádka Světinský – Bařina

Přicházíme k domu, u kterého se čert zrovna snaží chytit syny Lucie Turčyn Kalinové, která fašankářům nabízí boží milosti, tradiční sváteční masopustní sladkost. Voňavé sladké kousky připravuje pro průvod masek již osmým rokem. „Musí být vysmažené, pěkně horké, voňavé a ocukrované,“ vysvětluje paní Lucie. Vedle ní stojí manžel Andrij, jak jinak než s flaškou slivovice a táckem štamprliček.

„Dejte si, vybízí mě a do jednoho panáčku nalévá bílý mok tolik typický pro tuto oblast. „Ne, ne, já nemůžu, řídím,“ odmítám s díky nabídku. „Za mě dnes pije manžel,“ dodávám se smíchem. Ten jen pokrčí rameny se slovy, no, co se dá dělat, a už si ťuká s Andrijem a s typickým záklonem mizí zahřívací medicína v jejich útrobách.

Milostí se rozdávaly plné talíře na každém rohu 

„U nás se tradice dodržují,“ říká paní Marie Janíková, která se do Pozlovic přivdala před 47 lety. Dvacet roků chodila v masopustním průvodu a vystřídala nejrůznější masky. Nejčastěji chodívala za čarodějnici. V jedné ruce drží talíř milostí a v druhé …. slivovici. „Nene, já si nedám,“ směju se a odkazuji na manžela. „Často se chodilo za řemesla, za kominíka, dráteníčka nebo řezníka. Dřív jezdil aj vůz tažený koňmi, “ dodává veselá Pozlovjanka, kterou v průvodu vystřídal její přítel a zeť, a jde nalévat něco na zahřátí.

A je to potřeba. Teplota několik stupňů pod bodem mrazu maluje maškarám tváře i nosy dočervena. Průvod se posunul k dalším domům, vycházejí Rychtrovi, Martincovi, Krajčovi. Nesou talíře koblihů s pořádným kopcem šlehačky, božích milostí a „tej bíléj“.

Házenkářky Zlína (v modrých dresech) v 17. kole ženské MOL ligy prohrály se slovenskou Šaľou 25:29 a v tabulce zůstaly deváté.
Házenkářkám Zlína čtyřgólový náskok nestačil, padly posedmé v řadě

Muž v pepitovém saku a zmijovce na hlavě nastrčí dlouhou řeznickou šavli, na kterou mu rudolící paní napíchne pořádný kus slaniny, a k tomu dostane do ruky bílou sklénečku. A …. velký záklon. „Na šavli sbírám anglickou nebo špek a z toho, co za celý den nasbírám, po skončení průvodu děláme ve zbrojnici tzv. škvařenku,“ vysvětluje mi Viktor Martinec v masce řezníka. „Pak zhodnotíme den,“ dodává s potutelným úsměvem.

Masky čeká perný den

Jít v masopustním průvodu není jen tak. Den účastníkům začal už v sedm ráno. Sraz měli na hasičské zbrojnici, kde se převlékli do masek.

„V půl osmé už nás vítala paní starostka na obecním úřadě, kde nám požehnala a popřála pěkný průběh fašanek,“ vysvětlil řezník Viktor Martinec, který se účastnil průvodu po dvacáté. Průvod končívají obvykle ve čtyři hodiny odpoledne a řezník sám přiznává, že procházka je to velmi náročná. Obec se rozrůstá, už má 1260 obyvatel. Ač průvod neobejde všechny domácnosti, v dolní části obce chodí druhá skupina, ne všechny masky dojdou až do konce. Tomu se vůbec nedivím. Štamprlu jsem odmítla už asi po desáté. 

Peníze jdou na dobrou věc

Eva Úlehlová jde v průvodu za Týnu z pohádky Bořek stavitel. „Část vybraných peněž půjde na dobročinnou věc,“ vysvětluje. Letos se Pozlovští rozhodli část vykoledovaných peněž věnovat celorepublikovému spolku Ichtyóza, který se stará o nemocné děti s poruchou kůže.

„Buď věnujeme částku na účet, nebo přispíváme formou přímé pomoci: kupujeme krémy a masti,“ uvádí Týna alias Eva Úlehlová s tím, že touto nemocí postižené děti se musí 6x až 8x denně pečlivě mazat. Péče o dítě zabere až 8 hodin denně a stojí kolem 15 tisíc za měsíc. Pojišťovna tyto náklady nehradí. Jde o genetickou poruchu kůže, která se projeví ihned po porodu a v této fázi je nejhorší.

Zlínští volejbalisté prohráli v 19. kole české extraligy s favorizovanou Duklou Liberec 0:3 na sety a v tabulce zůstali devátí.
Tah s Kolářem na rozehrávce nevyšel. Fatra jasně podlehla Liberci

Průvod dorazil k domu starostky

„Tak máte všichni štamprle?“ ptá se masopustních maškar starostka Olga Tkáčová, k jejímuž domu doskotačily rozjařené masky. „A berte si boží milosti,“ pobízí účastníky průvodu. „Ráno jsem fašankářům připravila na úřadě snídani, aby se jim dobře šlo,“ vypráví s úsměvem dobře naladěná starostka. Fašanku, fašanku, dlouhá noc bude, kdo nemá kožůška zima mu bude, hrají muzikanti, celá ulice zpívá a hastrman vytrubuje ústřední melodii. Děti mají pusinky až k nosánkům od cukru, třepou se zimou, ale s chutí se zakousnou do další nabídnuté koblihy.

Noviny přijely, děcka, budeme v novinách

Přejíždíme autem s logem Zlínského deníku do malé obce se třemi sty obyvateli a vzbuzujeme pozornost přítomných. I tady chodí fašankový průvod od domu k domu. Jana Adámková, která jde v průvodu na Petrůvce podruhé, vysvětluje, že v malebné vesničce se střídají po roce tři skupiny pořádající fašanek. Letos ho organizuje skupina žen a střídají se s hasiči a sokoli. Letos si zvolili téma Rok na vsi. Patří sem všechny masky, které najdete ve vesnici: kominík, kocúr, ale i zvyky.

„My představujeme Velikonoce,“ volá paní z průvodu. „A my dožínky,“ dodává druhá, která nese dožínkový věnec.

Kočka jde v průvodu již padesátým rokem

Zdeňka Macháčková v kočičí masce rozverně uvádí, že ona už je opravdu starý kocúr a celý hlouček masek vybuchne smíchy. A jak by ne, v průvodu chodí už padesát roků! „Jednou jsme měli téma Mrazík, tak jsem byla za Marfušu, jiný rok zase za dobře vypaseného brojlera,“ směje se. Chodím i v kostýmu cikánky, a to i zatrhat na svatby, kde ženichovi nesu hřích mládí: panenku.

„No, ale v dnešní době už to není tak aktuální, že,“ chichtá se sličná kočka a její družina s ní. „Večer je taneček v hospodě, v každém domě všechny zveme,“ říká Marie Čadová převlečená za valašského stárka. Helena Vavrysová špičkuje, že už je druhou generací kominíčka. „Chodila jsem za něj už jako mlaďounká a chodím i teď …,“ zvesela nedokončí větu s významným gestem.

Ilustrační foto.
Epidemie trvá: nemocných chřipkou v kraji výrazně přibylo

K masce medvěda přišel jako slepý k houslím

Jan Sovák chodil v masce medvěda poprvé. Přiznal, že si průvod užívá. „Dostanu najíst a napít u každého domu,“ pochvaloval si. Dvacet osm let jezdí na Petrůvku k babičce.

„Letos zaskakuje za dědečka, který ze zdravotních důvodů nemohl vyrazit,“ vysvětluje babička Marta Životská, která vnuka jako medvěda vodila na řetazu. Vypráví, že do včerejší noci vnuk ještě o ničem nevěděl. „Ptali jsme se ho, jestli může přijet, ale nedal vědět. A pak mu ujel autobus, kterým měl včera v devět večet přijet na Petrůvku,“ uvádí babička. Museli pro něj jet do Luhačovic.

„Když večer jedl, uviděl hlavu medvěda a ptal se, jestli jsme tady měli masopust. Tak jsme se začali smát a děda mu prozradil, že za medvěda bude chodit on sám,“ pobaveně vypráví babička. „Byla to na mne past,“ směje se medvěd.

„V Petrůvce je masopust velkou tradicí, máme skvělou kapelu. Sehrají se před masopustem a celému průvodu to dodá takový šmrnc. I lidem, kteří jezdí kolem, se to velice líbí,“ uvedl místostarosta Josef Pučalík, který pamatuje každoroční masopust od 85. roku.

„Maminko, ty fašanky byly ale krásné,“ radují se děti. Manžel se jen usmívá.

Masopustní období byla v minulosti doba od Tří králů do Popeleční středy. Tou začíná postní období před Velikonocemi. Maškarní zábava, která probíhala zpravidla na masopustní úterý před Popeleční středou, byla vyvrcholením masopustu. V různých oblastech se masopust označuje odlišnými termíny: šibřinky, fašank, ostatky, končiny aj.