Už devátým rokem se totiž věnuje fotografování, které studuje i na vysoké škole ART & DESIGN Institut v Praze.

Od mobilu k zrcadlovce

Se svou facebookovou stránkou Urban photographe bude letos slavit už devět let. Focením se však Lucie začala zabývat už mnohem dříve.

„Chodila jsem jako malá do výtvarky, která mě svým způsobem vždycky bavila. Ale po šesti, sedmi letech je to furt dokola. Hledala jsem cestu, jak zachytit objekt jinak a úplně jsem upustila od tužky, papíru a barev. To byl první impulz,“ svěřuje se Lucie Urbanová.

Mladou fotografku mnohdy inspirují dennodenní situace okolo ní. „Myslím si, že nejlepší inspirace je z okolí, kde se člověk pohybuje, je mu otevřený a vnímá jej,“ popisuje.

Podle Lucie je při focení lidí nejdůležitější atmosféra.

„Když je focení příjemné, odnáším si z něj pocit naplnění. Setkání s lidmi a radost, že s nimi jsem, je pro mě to nejvíc,“ rozvádí svůj vztah k focení. Ze začátku fotila na mobil, nebo si půjčovala na odpoledne jednoduché fotoaparáty od kamarádů a „cvakala“ co se jí líbilo.

„Mnohdy jsem si potom tu kartu z foťáku ani nevzala. Byla to spíš odpolední radost vůbec moci fotit,“ usmívá se Lucie Urbanová. Poté, co jednou na Vánoce dostala od rodičů zrcadlovku, založila svoji facebookovou stránku, skrze kterou se prezentuje dodnes.

„Postupně začaly chodit malé zakázky, z těch jsem si našetřila na lepší techniku,“ vzpomíná fotografka.

Díky svatbám do Benátek či Toskánska

Z focení své sestry, blízkých a kamarádek ze školy se vzápětí stala práce na plný úvazek.

„Mám období podle toho, co fotím. Komerčnější práce jsem začala dělat asi před šesti lety. Jednu dobu to byly fotky rodin, těhotných žen nebo třeba svatby. To jsem měla pět let permanentně plnou svatební sezónu,“ říká Lucie Urbanová.

Právě díky svatebním zakázkám se s foťákem podívala například do Španělska, či Itálie.

„Když jsem byla na Erasmu v Madridu, kontakty jsem našla právě přes svatební odvětví. Například 14 dní před mým odjezdem jsem fotila velký svatební editorial pro následující sezónu, kdy se se mnou v Madridu sešlo asi 10 dodavatelů a modelky. V rámci reálných svateb se mi povedlo dostat do Toskánska a Benátek, fotila jsem i ve Švýcarsku,“ vyjmenovává.

Důležité je dostat model do pohody

Podle Lucie je fotograf zároveň i psycholog. „Vyloženě se musí naladit na vlnu fotografovaných modelů a modelek. Naučila jsem se s nimi vykládat a uvolnit je, aby byla při focení přirozená atmosféra. Křeč v obličeji jde totiž z fotografie cítit a člověk ji vnímá,“ rozvádí.

A tak, když je „model“ stále nervózní, Lucie zastaví focení a baví se s ním, dokud nenastane pravá chvíle pustit se do focení pořádně a naplno.

Dlouhodobé plány do budoucna Lucie Urbanová zatím nemá, a to i vzhledem k bakalářské práci, kterou letos má obhajovat.

„V září se všechno tak nějak ukáže, ale ráda bych se držela fotky. Jsem otevřená všemu. Člověk má nějaké sny a vize, ale ty by se podle mě neměly říkat, jinak se zakřiknou,“ uzavírá Lucie Urbanová s úsměvem.