„Chtěli jsme trošku změnu, protože přeci jen za ty čtyři roky už byl náš živý betlém trošku okoukaný. Začátkem listopadu jsme tak s dětmi začali nacvičovat toto krátké pásmo a s kapelou písně, aby to vyznělo, jak to vyznělo,“ uvedl Pavel Nášel z fryštácké radnice. Po krátkém betlémském příběhu v jeho podání se o slovo přihlásily samotné děti. Jejich hlasy postupně rozezněly Fryštácké náměstí a v mluveném slovu i zpěvu nesly dávné betlémské poselství. „Děti působí v místní schole, která pravidelně zpívá v kostele. Právě jejich vedoucí Veronika Němcová se hlavní měrou postarala o nacvičení tohoto pásma,“ prozradil.

Každé z dětí se vžilo do své role a nezaleklo se ani davu lidí, který se přišel pozastavit v nastalém vánočním čase. „Obsazení rolí bylo domluveno předem s rodiči. Každý rok se kolem živého betléma totiž pohybuje takřka stejná skupinka lidí, a tak to bylo jednoduché. Jen jsme si upřesnili některé roličky. Maria, Josef, pastýři byli od začátku jasní,“ okomentoval takřka suverénní počínání dětí Nášel. Proti své roli se nebouřil nikdo, snad jen malý Vojta se v roli Baltazara cítil zpočátku nesvůj. „Celkem se zapojilo do přípravy této jedinečné akce třicet pět dětí, včetně těch účinkujících. Podporou jim pochopitelně byly rodiče a další lidé okolo, kterých bylo zhruba padesát,“ dodal.

Otázka příštího ročníku však zůstává zatím nezodpovězena. Sám Nášel totiž v danou chvíli nechtěl předbíhat. „Ve chvíli, kdy živý betlém skončí si říkám, že už to bylo naposledy. Ale pravdou je, že i když je s tím spousta práce, v průběhu roku možná zase dáme něco dohromady,“ okomentoval možné plány na příští rok.

Dva dny po akci již bude celé improvizované pódium opět minulostí. „Vše je rozkládací, pokaždé jej rozebereme a uložíme ve farní stodole, kde čeká na další Vánoce,“ uzavřel Nášel.

Návštěvníci si živý betlém v podání dětí nemohli vynachválit a ještě dlouho po skončení akce oceňovali vystoupení dětí. „Už v minulých letech to bylo velmi hezké. Ale letos to bylo díky dětem ještě pěknější,“ ocenila nacvičené pásmo Zdena Křepelková z Fryštáku, za souhlasného pokyvování několika dalších postávajících.

Celá akce však měla také další rozměr. Na návštěvníky sice čekaly drobné dárky, avšak mnohem podstatnější bylo, že všichni zájemci mohli svými dary přispět na dobročinné účely. Solidarita, která je často skloňována právě v souvislosti s Vánoci, tak nezůstala opomenuta ani zde.

Sžít se s rolí se mi podařilo

Fryšták – Než se děti rozprchly domů, ještě postávaly s rodiči, a nebo pobíhaly ve skupinkách po náměstí. Zatímco některé plaše utekly, jiné se nebály sdělit své dojmy z celé akce. Jednou z mnoha tváří letošního živého betlému byl také Marek Ostrčil (na snímku) z Fryštáku, který se sžil nejen se svou rolí ale i s celou atmosférou.

„Mně se to líbilo, bylo to moc hezké,“ uvedl. Ačkoli chodí teprve do šesté třídy, pastevcem oveček by při podobných akcích zůstal více než rád. „No a ve skutečnosti třeba policistou,“ dodal pohotově.

Roli mu domluvili rodiče, kteří jej tak postavili před hotovou věc. „Ale šel jsem do toho rád, protože to byl zajímavý nápad,“ poznamenal. Doma mu pak přichystali i pastevecký oblek a hůl. Než se však oblékl 25. prosince do tohoto kostýmu, stála jej příprava na roli nemalé úsilí.

„Trvalo to týden, než jsem se naučil všechny texty nazpaměť. Pak už to šlo ale určitě lehce,“ poodhalil zákoutí své přípravy. Nejobtížnější roli podle něj měli pastevci, protože jim bylo přisouzeno nejvíce textu. „I tak to ale stálo za to, protože lidé vypadali spokojeně,“ řekl.

Problémy mu nečinil ani přednes a dokonce ani zpěv. „Jsem z muzikantské rodiny. Hudba mě baví, kromě zpěvu se učím hrát také na klarinet. Ale zatím jen prvním rokem, takže to ještě není ono,“ uzavřel krátké povídání o své roli Marek Ostrčil.