Asi největší raritou byl skleněný úl, v němž mohl každý návštěvník vidět hemžení živých včel. Ale ani téměř stoletý úl ze slámy neunikl pozornosti i těch nejmenších návštěvníků. „Ten se mi opravdu líbil,“ svěřila se osmiletá Katka Zouvalová z Hulína. „Ten byl fakt nejhezčí,“ připojila se i šestiletá Adélka Dušová z Fryštáku.

Zájem o včelařství projevily i základní školy. „V týdnu jsme jich tu měli hned několik,“ prozradil předseda místního sdružení včelařů Radoslav Modlitba.
Podle něj i takové setkání s včelařením může pak i dítko samo přivést k takovému koníčku. „Bohužel nás totiž ubývá. Ještě před sedmnácti lety nás bylo pětaosmdesát, teď je nás pětatřicet. Lidé už totiž nemají tolik času a ani chuť se něčemu takovému věnovat,“ povzdechl si trochu smutně předseda včelařů.