Máte krásnou velkou kancelář. Jaký je to rozdíl oproti předešlé?

Obrovský. Kancelář v Kolovratském paláci, kde jsem sídlila šest let, byla milá, hezká, útulná, ale maličká. Jediné privilegium bylo, že jsem v ní byla na rozdíl od mým kolegů z ČSSD sama, protože jsem žena. Tohle jsou reprezentační místnosti Senátu a vlastně celý sekretariát. Kromě mé kanceláře, která je současně i malou zasedací místností, je z jedné strany kancelář pro sekretářku a z druhé pro mého poradce.

Před novou funkcí jste byla předsedkyní senátorského klubu za ČSSD. Jak vnímáte změnu, co se týče pracovních povinností?

Předchozí pozice byla vázána více na stranickou politiku, zatímco funkce prvního místopředsedy Senátu je za celý Senát. Takže i moje vystupování už musí být více zobecňující a s větším nadhledem. Více mě to váže k tématice evropské agendy či zahraniční politice. Tento celorepublikový pohled je vzdálenější od regionu, ale myslím, že jej reprezentuji významně. Domnívám se, že má pozice je poctou i pro region, ke kterému se hlásím, ale práce po mně vyžaduje větší nadhled.

Už jste si zvykla na nové prostory i post?

Na lepší se zvyká dost rychle. (smích). Snažím se co nejrychleji vpravit do povinností, které mám, souvisejících právě se zahraniční politikou nebo v této chvíli i s předsednictvím ČR v EU, protože mám například na starosti koordinaci meziparlamentních jednání v rámci předsednictví. Je to věc, která naběhla velice rychle a práce běží. Nemám čas si zvykat, musím tu práci odvést.

Můžete přiblížit, jak vypadá pracovní týden první místopředsedkyně Senátu?

Denně mám nějaká jednání či semináře. Konkrétně pondělí mám vyhrazeno pro region. Tento týden jsem měla jednání mikroregionu Ploština, kde jsme řešili, jak udělat z památníku důstojné a atraktivní místo. Poté setkání u hejtmana s poslanci a senátory ze Zlínského kraje a debata o tom, co je potřeba společně pro kraj udělat. Mezitím tři schůzky s občany, kteří přišli se svými problémy a večer do Prahy. V úterý jsme měli v Senátu konferenci k lisabonské strategii, pak bylo setkání s panem prezidentem s novými senátory na Hradě, jednání rady k přípravě evropského předsednictví výboru hospodářského a pro životní prostředí. Mezitím vyřizuji nějaké písemnosti a poštu. Včera jsem měla seminář týkající se globální krize a jejích dopadů, odpoledne opět jednání s občany.

A to jsou jen tři dny. Co Vás čeká do konce týdne?

Dnes mám v Plzni seminář týkající se předsednictví, v němž vystoupím k tématu Lisabonská smlouva a ratifikace. Dále jednání k vědě, výzkumu a vzdělávání v republice a v pátek znovu finanční krize za přítomnosti eurokomisaře Vladimíra Špidly. Snad po půl roce mám konečně volný víkend, tak se těším, že něco udělám i doma.

Co je na té práci vůbec nejtěžší?

Vypadat a umět vystupovat, to je automatika, která k funkci patří. To mě nesmí zdržovat. Co je skutečně těžké, být odborníkem téměř na vše a umět se ve věcech zorientovat. Naštěstí mám výhodu široké škály vzdělání. Pracovala jsem jako učitelka, personalistka, mám vystudovanou veřejnou správu a regionální rozvoj a šest let jsem působila ve Výboru pro záležitosti EU.

Kdy vůbec odpočíváte?

Říkám, že je mi práce koníčkem. Mám ale výhodu, že bydlím na hájovně, takže když přijedu domů, tak jsem v lese. Signál na mobil máme špatný. (smích). Kousek bydlí dcera s vnučkami, takže ráda trávím vzácný volný čas s rodinou.

Jaké jsou Vaše pracovní cíle v nové pozici?

V této chvíli přispět k tomu, aby předsednictví ČR bylo úspěšné. Aby republika získala dobré jméno, bez ohledu na to, která vláda zrovna je. V zahraniční politice je důležité, aby se vytvářel dobrý obraz země, který o ní říká, jak je důvěryhodným partnerem.

Současná změna vlády k tomu ale moc nepřispívá…

To si myslím, že je úplně špatný krok a nechápu, proč se děje v této chvíli. Tomu nerozumím.

A pomoc regionu?

Reprezentovat jej a prosazovat tam, kde je to možné. Společně s vedením kraje a poslanci a senátory pomoci dotáhnout do konce záležitosti dopravní dostupnosti, ale i problémy týkající se sociálních služeb, zejména domovů důchodců, kde chybí peníze. Také musíme spojit síly a udělat vše pro to, abychom udrželi pracovní místa a dostali do regionu takové aktivity, které by mu pomohly. Zní to možná v globální krizi jako utopie, ale myslím to utopie není.