„Je to tady docela dobré, pochvaloval si atmosféru jeden ze soutěžících a favorit soutěže, jedenáctiletý Nazar Karimov z Otrokovic. Pochlubil se také, že má doma rozestavěnou loď.

A nebyl sám, komu se sobotní dopoledne v hale líbilo. "Vede se mi dobře," zhodnotil své výsledky devítiletý otrokovický žák, Jan Matyáš. I když modelařinu dělá teprve čtvrt roku přiznal se, že ho to moc baví a chce se jí věnovat i v budoucnosti.

„Soutěž probíhá ve třech kategoriích. První je tak zvané házedlo, nebo-li volný model. Zde porotci hodnotí dobu, jak dlouho se model udrží ve vzduchu," vysvětlil Karel Galatík, dlouholetý instruktor, letec a modelářský nadšenec.

"Druhá kategorie jsou gumáčky. Jedná se o modely, které jsou vybaveny gumovým motorem. Třetí jsou polomakety, to jsou letadla, která připomínají skutečné stroje," dodal Galatík.

Modelařinou se podle něj malí kluci učí historii letectví, ale také například musí používat znalosti z matematiky třeba při výpočtu plochy křídla letadla. Jak dodal, děti se učí dělat rukama a přemýšlet.

Sobotní soutěž se týkala jen letadel, ale v kroužku mladých modelářů při DDM Sluníčko Otrokovice mohou děti stavět například modely lodí nebo autíček. To, že postavit takový model není žádná legrace, potvrzuje i Karel Galatík.

„Házedýlka trvá složit 3-4 kroužky, gumáčky jsou podstatně složitější a trvá to 4-5 kroužků, ale postavení takového modelu vyžaduje větší trpělivost a cit, což nemusí každý mít. Postavit radiem řízené modely je otázkou 2-3 měsíců, ale například u složitějších modelů může jejich sestavení trvat i tři roky," vysvětlil.

Úspěchy malí modeláři mají zatím v rámci kroužků, starší kluci, kteří končí základní školu se stávají členy Modelářského klubu Otrokovice, který je spolupořadatelem sobotní akce. Tito členové klubu se již zúčastňují různých soutěží.

„Můžeme se z minulosti pochlubit i mistry republiky v upoutaných modelech jeden z nich Pavel Beneš, dvakrát získal titul mistr Evropy," pochlubil se Karel Galatík.

„Je zajímavé, že děti které v našich kroužcích vyrůstají a stávají se plnoletými, pomáhají zde dál jako instruktoři a vedoucí, řekla ředitelka dětského domu a mládeže Sluníčko Otrokovice Jiřina Kovářová

„Dá se říct, že Dům dětí si vychovává novou generaci externích pracovníků. Naplňuje se zde to, že starší tak předávají své zkušenosti mladým," uzavřela Kovářová

Někdo by mohl mít za své modely i auto

Zdeněk SirnýPředseda otrokovického Modelklubu Zdeněk Sirný přišel na sobotní soutěž mladých modelářů, jak sám říká se jen podívat. Jinak ale byl jedním ze spolupořadatelů klání modelářských nadějí, který připravili společně s Domem dětí a mládeže Sluníčko Otrokovice. Při této příležitosti si tak vzpomněl na své úplně první začátky se stavěním modelů.

„Jednou jsme s bratrem jako děti dostali stavebnici Pionýr a od té doby mě modelařina chytla za srdce," řekl a zavzpomínal na svůj první model. „To mi bylo tak dvanáct roků," usmál se Zdeněk Sirný.

Právě z této stavebnice složil tenkrát malého větroně. Časem se začal zdokonalovat a vyrábět i složitější modely.

„Tenkrát se stavěly volně létající motorové modely, protože ještě nebyly rádiem řízené aparatury. Takže jsem dělal motorové, volňásky, potom upoutané modely, motorové a další," doplnil.

O tom, že postavit model letadla, lodě či autíčka není legrace se již mnohokrát sám přesvědčil.

„Čas, který jsem strávil s výrobou jednotlivých modelů je kapitola sama pro sebe. Jak si člověk myslí, že už to umí, tak obyčejně udělá nějakou chybu a je to. Stalo se mi to při sestavování modelu letadla. Většinou ale modely například letadel vždycky letěly a když nebyly podle mých představ, tak se jsem je upravil," prozradil o svých nezdarech Zdeněk Sirný.

Podle jeho slov se doba, kterou stráví výrobou svých modelů odvíjí také od toho, jak jsou při ní dostupné finance.

„To víte, někdo staví modely za desetitisíce a někdo by si za vložené peníze mohl koupit i auto. Mé nejdražší modely mají cenu tak do patnácti tisíc," svěřil se pan Zdeněk.

Právě proto podle přísloví kdo si hraje nezlobí, musela mít s jeho zálibou trpělivost hlavně jeho manželka.

„Má žena se s mým koníčkem smířila. Sice trochu nadává na nepořádek, ale já mám vše uloženo ve sklepě. Není to tak, že bych měl modely vystavené v bytě, to ani moc dobře nejde a tak své modely skladuji tak, že je složím a schovám do krabic. Naposledy jsem své modely vystavoval v lednu na výstavě v otrokovické Besedě," pochlubil se a pokračoval.

„Teď už se mnou žena jezdí na různé modelářské srazy. Máme syna a dceru a syn staví modely jako já, vzájemně se v naší zálibě doplňujeme," dodal spokojený Sirný.

V blízké budoucnosti hlavně čeká na jaro a na otevírání nebe na klubovém letišti „Pod Bělovem".

Jinak se už také těší na další modelářské srazy a setkání. „Co dodat, žijeme zkrátka modelařinou," řekl s úsměvem na závěr.

JANA ZAVADILOVÁ