„Za celý zápas jsme brankáře pořádně neohrozili. Venku hrajeme opravdu špatně. Proč? To netuším," trápil se talentovaný bek.
Vaše hlavička z poslední minuty mohla týmu zajistit alespoň remízu. Šlo něco udělat lépe?
Možná jsem si mohl míč zpracovat na prsou a teprve potom vystřelit, ale nakonec z toho byla hlavička. Trochu mě překvapilo, že se dostal míč až ke mně, možná i proto neměla hlavička takovou razanci, aby skončila v bráně.
Přitom na hřišti nejste od střelby branek, že?
Je povinností krajních obránců podporovat záložníky a útočníky. Celý tým brání, celé mužstvo útočí. Nerozděloval bych to.
Doma hrajete slušně, proč to nejde venku?
To kdybych věděl. Venku se nám nedaří vůbec nic. Doma to jakž takž zvládáme. Stopeři jsou vzadu a krajní obránci i defenzivní záložníci se zapojujeme do útočení. Samozřejmě beru, že venku se musí hrát trochu jinak, je potřeba vycházet ze zajištěné obrany, ale abychom pomalu neohrozili bránu, to je zase opačný extrém.
Čím si vysvětlujete ustrašený vstup do utkání?
V prvním poločase jsme prohrávali osobní souboje, respektive jsme se k nim kolikrát vůbec nedostali. Pak se to na nás hrnulo a nebyli jsme na tom vůbec dobře.
Druhá půle přinesla zlepšení. Co chybělo ke gólu?
Druhá půle živější byla, ale gólmana jsme moc nevystrašili. Kombinovali jsme kolem půlicí čáry, a když jsme se dostali na dvacet metrů od brány, nevěděli jsme, co s balonem. I já jsem místo střely zvolil nahrávku do kraje a balon nakonec skončil v zámezí. Vpředu nám kvalita chyběla.
