"Byl jsem perfektně připravený, moc jsem se na soutěž těšil. Dal jsem do toho všechny svoje síly," řekl sedmatřicetiletý Bedřich Bulava ze Zlína. I přestože skončil při závodu na 50 metrů prsa těsně za stupni vítězů, široce se usmíval. Sport představuje pro tohoto i ostatní handicapované plavce hlavně radost, ale to neznamená, že se pečlivě nepřipravují. "Každý týden ve čtvrtek se našim klientům věnuje profesionální plavkyně, děláme si i takové malé závody. Mnozí už zvládnou daleko víc než dřív, ze začátku uplavali většinou tak dvacet pět metrů, teď i stovku," srovnávala vychovatelka denního stacionáře pro mentálně postižené ve zlínské pobočce sdružení Naděje Květa Honzová.

Pravidelné sportování také pomohlo navázat řadu kamarádských vztahů. "Jsme dobrá parta, všechny nás to baví. Já osobně nejradši plavu prsa," zasmál se šestadvacetiletý Martin Slovák ze Zlína. Voda ale nebyla jen výsadou mužů. "Plavu ráda, v létě každý den a taky reprezentuji na závodech naši školu," řekla šestnáctiletá Veronika Pátková z Vizovic. Zájem o sportování ovšem nekončí jen u plaveckých disciplín. "Jezdím na spoustu soutěží, hraji i přehazovanou nebo ping- pong," řekl čtyřiatřicetiletý otrokovický závodník Michal Bočeň. Skvělé účinky má jakýkoli sport podle vychovatelky Katky Kopečné nejen na fyzičku postižených, ale i na jejich duševní stav. "Jednak si ohromně zvýší sebevědomí a navíc se potkají s řadou dalších i zdravých lidí, kteří vidí, že handicap člověku nebrání žít," tvrdí Kopečná.