Do Hřebčína v Napajedlích chodí pomáhat pravidelně od začátku roku, přibližně třikrát do měsíce. „Natírají ohrady, uklízejí ve stájích nebo asistují při krmení,“ popsala ředitelka hřebčína Margit Balaštíková. Kontakt handicapovaných se zvířaty je podle ní důležitý. „Kůň nehodnotí člověka podle vzhledu. Bere ho takového, jaký je. Ato je pro ně podstatné,“ dodala.

Absolvent praktické dvouletky, dvacetiletý Pavel Barabáš přicházel do napajedelského hřebčína po tři roky. Před měsícem se stal jeho zaměstnancem a nyní pracuje jako ošetřovatel koní čtyři hodiny denně. „Líbí se mi tady, mám je moc rád,“ sdělil šťastně. Přestože má vadu řeči, komunikuje se zvířaty prostřednictvím dotyků. „Vnímají to. Také cítí, jak se k nim kdo chová a podle toho se mu odvděčí,“ vysvětlila ředitelka hřebčína.

Zdravotně handicapovaní potřebují vědět, že jsou užiteční. Podle ředitele Odborného učiliště a Praktické školy ve Zlíně-Klečůvce, jejímž odloučeným pracovištěm dvouletá praktická škola je, hraje praxe u postižených důležitou roli. „Když ukončí studium a hledají si zaměstnání, mají problém vyrovnat se s realitou všedního dne. Manuální činnost má výborný vliv na rozvoj jejich osobnosti,“ uvedl ředitel Miroslav Frdlík.

Praktická škola dvouletá sídlí v prostorách Základní školy praktické a speciální v Otrokovicích a je odloučeným pracovištěm zlínského učiliště v Klečůvce. Na rozdíl od jeho studentů vyžadují žáci takzvané dvouletky větší individuální přístup a speciálně ušité osnovy na míru. Jsou tedy směřováni k praktickým činnostem běžného života.

Odborné učiliště a Praktická škola ve Zlíně-Klečůvce dále spolupracuje se zlínským občanským sdružením Hvězda, prostřednictvím nějž docházejí děti každý týden do Chráněné dílny v Malenovicích. Jednou až dvakrát do měsíce pomáhají i zaměstnancům Zoo Zlín Lešné.