Atmosféra je až nečekaně srdečná. Jakoby chmury předešlých let odvál vlahý větřík pohrávající si se stébly jarní trávy. Radost z nově nabyté svobody místním kazí jen nevybuchlá mina ležící nedaleko obytných stavení.

Rumunský pyrotechnik se ale ochotně nabízí, že minu zneškodní. Vesničané pookřejí ještě více a notně vojáka povzbuzují kalíšky domácí slivovice. „Jděte se raději schovat do krytu. Jen pro jistotu," slyší tříletá Františka varování z něčích úst a odchází s rodiči do bezpečí.

Ticho vzápětí prořízne ohlušující výbuch. Země se na okamžik zachvěje. Právě tento tragický okamžik zůstane v paměti malé Františky vrytý navždy.

„Rumunského vojáka ta mina roztrhala na kusy. Můj otec byl mezi chlapy, kteří sbírali části jeho těla ze země, aby ho později mohli pohřbít," vypráví Františka Lysoňková.

Na krku má dnes už sedmdesát křížků. V malé obci v podhůří Vizovických vrchů prožila celý svůj život.

„Našli u něj tehdy fotografii mladé ženy a dětí. Netuším, jestli dal tehdy jeho rodině někdo vědět, že jejich blízký zde zemřel tak hroznou a zbytečnou smrtí," přemýšlí seniorka. Po válce vesničané postavili mrtvému pomník. Pečují o něj s úctou dodnes.

Po válce na obec přišly povodně

Válka se ale na tváři obce podepsala hned několika způsoby. Utíkající Němci vyhodili do povětří dva obecní mosty. Výbuch zdevastoval i obecní úřad, sokolovnu a budovu školy. „Zcela zničen byl obecní archiv. Starou školu museli strhnout. Hrozilo, že se zřítí," říká Jana Puškáčová, starostka Bohuslavic u Zlína.

Jen o pár let později, v létě 1958, postihla vesnici další rána. Blesková povodeň. Náhlá průtrž mračen zaplavila celý střed obce. Bohuslavice leží převážně v údolí Březnického potoka. Okolí obce je lemováno ostrými srázy Vizovických vrchů.

„Voda tehdy sahala až do výše čtyř metrů. Zdevastovala třicet domů a strhla tři mosty," podotýká starostka.

Řádění Němců a velká voda nesou vinu na tom, že v obci nestojí žádná historická budova. Mnoho staveb vzniklo až po válce a za socialismu. V sedmdesátých letech se vesnice rozšířila i do vyšších poloh nad údolím. Rodinné domy se začaly stavět rovněž v lokalitě na Jižních svazích a Kopanině.

Počet obyvatel se zde však s plynoucími léty příliš nemění. Ve vsi nyní žije 788 lidí.

„Kvůli hornaté krajině není kam obec rozšiřovat," přiblížila důvody Jana Puškáčová. Bohuslavice u Zlína byly vždy malou a nepříliš bohatou vsí. Donedávna neměly ani vlastní kapli, a to i přesto, že církevní svatostánek si místní lidé dlouho přáli.

Na jeho stavbu vybírali už za první republiky. Přišla ale válka a vesničané měli záhy jiné starosti. „Za bolševika byla církev v nemilosti, ale po revoluci se část obyvatel usnesla, že kapli postaví," vypráví starostka. Základní kámen nové kaple byl položen v roce 1998. Dokončena byla v roce 2003. Zajímavostí je, že podobu kaple navrhla sama starostka Bohuslavic.

Ta je totiž občanským povoláním architektka. „Byla to náhoda. V té době jsem samozřejmě na úřadu ještě nepracovala. Můj návrh se asi líbil, takže jsem vyhrála výběrové řízení," objasňuje starostka, která se v minulosti živila i jako architektka filmových kulis.

Spolupracovala například s tvůrci seriálu Ranč u Zelené sedmy. Vztah k filmovému umění má Jana Puškáčová dodnes. V budově základní školy se natáčelo několik dílů seriálu Krysáci.

„Objekt školy byl už tehdy zčásti nevyužitý. Ve vsi totiž nemáme dost dětí a provoz zařízení pro nás byl finančně velmi náročný," vysvětluje starostka. Vysoké náklady na provoz jsou taky hlavním důvodem toho, že za několik týdnů bude místním dětem sloužit nová, menší škola.

V přízemí budoucí školy je už nyní mateřská školka, kterou navštěvuje osmadvacet předškoláků. U vstupních dveří děti vítají papíroví čerti. Místnost školky pak zdobí andělíčci, sněhuláci a další vánoční výzdoba.

„Všechno jsme to vyráběly společně s dětmi. Když jim dáte příležitost, zjistíte, jak šikovné ty děti jsou," tvrdí učitelka mateřské školy Božena Mikuličková.

Paní učitelka je, jak říká Františka Lysoňková, osobností, která dokáže nadchnout nejen děti, ale také stmelit lidi z obce.

„Pořádá pro děti řadu aktivit i ve svém volném čase. Vzpomínám si například na pohádkový les, kde jsem dělala čarodějnici," usmívá se paní Františka Lysoňková. Každý rok pro děti ve spolupráci s rodiči, sdružením matek a Bohuslavickými tetkami pořádá několik akcí.

Kulturní život oživují Tetky

Sdružení Bohuslavické tetky je skupina několika vesnických důchodkyň, které se pokoušejí oživit společenský život ve vsi a obnovit místní tradice.

„Začalo to tím, že jsme v místní škole uspořádali výstavu Bohuslavice proti proudu času. Daly jsme tehdy dohromady staré fotografie různých míst naší vsi a doplnily jsme je jejich aktuálními snímky," přiblížila podobu první výstavy, kterou Bohuslavické tetky uspořádaly, Františka Lysoňková.

Také ona je jednou z členek zmiňovaného sdružení. Letos chtějí tetky udělat retro výstavu složenou ze starých domácích potřeb.

„Dělaly jsme už výstavu svatebních zvyků, kuchyňských potřeb a další. Lidem se to líbí. Na výstavy chodí rádi, a to i z okolních vsí," dodává Františka Lysoňková. Kromě školy a školky mají v Bohuslavicích i knihovnu, vlastní poštu a obchod se smíšeným zbožím. Právě o místní pobočku pošty se starostka poslední dobou strachuje.

„Doufám, že nám poštu nezruší. Chodí sem spousta lidí i z okolních obcí. Doufám, že jednou nebudeme muset jezdit s obálkami až do Zlína," uzavírá starostka Jana Puškáčová.