Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Historik: Netušil jsem, do čeho jdu, ale neváhal jsem

Zlín - /JAK SE ŽIJE…/Zdeněk Pokluda je dnes bezesporu jednou z nejviditelnějších tváří Zlína. Prožil zde drtivou většinu svého života a o historii tohoto města ví tolik jako málokdo jiný.

16.2.2009
SDÍLEJ:

Zdeněk Pokluda se ve Zlíně narodil a městu zůstal věrný prakticky celý život. Foto: DENÍK/Robert Heč

Třicet jedna let stál v čele Státního okresního archivu v Klečůvce. Během tohoto období nasál obrovské množství informací. Orientovat se v nich, považuje za jeden z nejdůležitějších úkolů svého života.

„Žijeme ve světě, který je zahlcen informacemi. Úspěšný je pouze ten, kdo dokáže tyto zprávy náležitě vyselektovat a zařadit,“ je přesvědčen Pokluda.
Vloni v září odešel do důchodu. Volného času mu však příliš nepřibylo.

„Jsem pořád v zápřahu. Pokračuju v tom, co dělám několik posledních let - sbírám nové a nové informace o Zlíně, především o tom baťovském a připravuji další materiály k vydání. Na čem přesně pracuji, to vám ale prozradit nemůžu, nechci to zakřiknout,“ usmívá se záhadně.

Baťu ignorovat nešlo

Příběh Pokludovy rodiny je pro historii moderního Zlína naprosto typický. Rodiče sem přišli ve třicátých letech ze severu Moravy. Za výdělkem a ze zvědavosti, zda pověsti o geniálním obuvníkovi, který během několika let dobyl svět, nelhaly.

Dostali cihlový čtvrtdomek na Letné a v roce 1946 se jim zde narodil syn Zdeněk.

„Dětství jsem prožíval mezi zahradou a lesem a bylo to skutečně nádherné místo. Baťa chtěl postavit zahradní město a ono se mu to podařilo. Nádherné domečky s udržovanými zahrádkami blízko lesa na lidi působily jako balzám,“ vzpomíná historik.

„Po únoru 1948 už sice ofi-ciálně bylo jméno Baťa na indexu, ale moji rodiče stejně věděli své a vzpomínali na něj jen v dobrém. Komunisté s tím nic nezmohli,“ tvrdí přesvědčivě.

Mladý Zdeněk absolvoval gymnázium, a protože ho vždy přitahovaly humanitní obory, začal studovat filozofickou fakultu na olomoucké univerzitě. V roce 1970 udělal státnice a hned na jaře získal místo ve Státním okresním archivu v Mikulově. Vydržel tam rok a potom narukoval na vojnu. Na podzim 1972 se pak definitivně vrací do Zlína a zůstává mu věrný dodnes.

Šlechta komunistům nevadila

Šestadvacetiletý Pokluda nastoupil do Muzea jihovýchodní Moravy. Pět let tam připravoval výstavy, dělal přednášky a hledal prameny v archivech.
V roce 1977 pak přišla osudová nabídka na ředitelské místo ve Státním okresním archivu v Klečůvce.

„Neváhal jsem ani minutu, i když jsem příliš netušil, do čeho jdu. Znal jsem pouze základní poslání této instituce - shromažďovat dokumenty o daném regionu a umožňovat lidem tyto materiály studovat,“ říká Pokluda.

„Zpočátku jsem se pak často divil, že mým úkolem je i odhazovat v zimě sníh či shánět řemeslníky, když praskla voda. Tyhle doprovodné povinnosti byly ubíjející a odváděly mě od pořádné práce,“ usmívá se.

I přes tyto trable se samozřejmě především věnoval pravé náplni své profese. K dispozici měl šest odborných kolegů.

„Samozřejmě komunisté nám neumožňovali pracovat zcela svobodně. Nemusím zdůrazňovat, že nejpřísnější zákazy jsme dostávali především v souvislosti s rodinou Baťů. Ale režimu méně vadilo shromažďování informací o historii šlechtických rodů a sídel na Zlínsku, v osmdesátých letech jsem tak zpracoval dějiny nejvýznamnějších zámků v regionu - Lešnou, Malenovice či Luhačovice.“

Fenomén Tomáš Bať

Po zhroucení komunistického režimu se Pokluda velmi rychle dostal k tématu, které ho dodnes zajímá nejvíce - Baťův Zlín.

„Zlín neměl žádnou knihu, která by zpracovávala jeho dějiny od nejstaršího období až po současnost. Práce na historické příručce - Sedm století zlínských dějin - proto pro mě byla první důležitou publikací po revoluci. Tam poprvé jsem se důkladně věnoval i studiu o historii firmy Baťa a celého zlínského podnikatelského zázraku,“ vysvětluje Pokluda.

Podnikateli, který vtiskl charakteristickou podobu modernímu Zlínu, pak Pokluda věnoval i další svou knihu - Ze Zlína do světa, příběh Tomáše Bati.

„Musím přiznat, že osobnost Tomáše zakladatele mě fascinovala. Když si uvědomíme, že z nuly dokázal svou cílevědomostí a geniálním myšlením vybudovat v chudém valašském kraji ekonomické impérium, které téměř nemělo ve světě obdoby, musíme před ním smeknout, “ je přesvědčený Pokluda.

„Trochu mě mrzí, že dnes hodně lidí, především architektů, nejvíce upozorňuje na baťovskou funkcionalistickou architekturu,“ dodává.

Ta je podle něj bezesporu úžasná, ale nesmí se prý zapomenout, že těm nádherným stavbám nejdříve předcházela podnikatelská odvaha a tvrdá práce, které dokázaly tohle materiální bohatství zrealizovat.

„Tomáš Baťa zavedl téměř revolučně nový způsob organizace práce, prosadil přelomový školský systém a v neposlední řadě rozvíjel ducha a kulturnost svých zaměstnanců. To jsou aspekty, které si mnozí z nás už příliš neuvědomují.“

Jan Antonín a baťovský tým

Podle Pokludy se dnes také hodně zapomíná na tým lidí kolem Tomáše. Například na Dominika Čiperu, který byl i úspěšným zlínským starostou či na diplomata Huga Vavrečku a další.

Není to tak dlouho, co se Tomáši Baťovi mladšímu podařilo u českých soudů očistit jméno Jana Antonína Bati. Komunisty byl označován za kolaboranta. Tahle lež zůstávala v povědomí veřejnosti i dlouho po sametové revoluci. Dnes už však jeho socha stojí v centru Zlína.

Před pár lety se vynořily hlasy stavějící Jana Antonína na stejnou úroveň, jakou ztělesňoval Tomáš Baťa. Hodně tomu pomohla i kniha Miroslava Ivanova - Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. Zdeněk Pokluda je z tohoto vývoje trochu rozpačitý.

„Připadá mi, že příběh Jana Bati je typickým příběhem dneška. Lidé chtějí rychlou a jasnou legendu a tady ji dostali,“ říká.

„Pro mě jako historika jsou však vždy rozhodující fakta. Ta si musím poctivě vyhledat a z několika zdrojů ověřit. Co se týká Jana Bati, čerpal jsem především z pamětí a vzpomínek přímých účastníků tehdejší doby - Vaňhary, Menčíka, Karfíka či Valenty. Jan byl schopným čelným členem řídícího týmu firmy Baťa, Tomášovy velikosti ale zdaleka nedosahoval,“ tvrdí historik.

Budoucnost příliš neřeším

Všudypřítomná povrchnost a tendence polykat neověřené šokující informace valící se na nás ze všech stran, to jsou věci, které dnes duši exaktně přesného a precizního Pokludy nejvíce znepokojují.

Snaží se proto alespoň přinášet nové poznatky i do témat zdánlivě známých. Vloni vyšly hned dvě knihy, pod kterými je podepsán. Na jaře vydalo nakladatelství Paseka publikaci o navždy ztracených zlínských domech a koutech - Zmizelý Zlín.

Ještě většího ohlasu se ale dočkala kniha - Zlín ve fotografiích, kde se podílel na textové části publikace.

Pracuje na dalších materiálech.

„V zásadě se ale dá říct, že stále pokračuju v tom, na čem jsem pracoval v posledních letech – dějiny šlechtických sídel či vývoj baťovského Zlína,“ upřesňuje Pokluda.

V současnosti se prý hodně bojí o to, aby ve 32. budově svitovského areálu zůstal pro nejširší veřejnost volně přístupný archiv firmy Baťa.

„Je to úžasná záležitost. Snad politici své sliby dodrží a archiv zde zůstane,“ doufá Pokluda.

Se svou ženou vášnivě rád cestuje, především po jihu Evropy. Rád si také zajde do divadla či na koncert do filharmonie.

Co bude za rok, příliš neřeší.

„Budoucnost se nedá odhadnout, o těch věcech raději odmítám přemýšlet,“ směje se.

Robert Heč

16.2.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hokejisté Aukro Berani Zlín. Ilustrační foto

Další obrat nestačil. Zlín má z Pardubic bod

hokej Aukro Berani Zlín - HC LitvínovŠtěpán Fryšara

Fryšara nevěděl, jak slavit gól. Úžasná euforie, zářil

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Zlámala mlha nepřekvapila. Olomouc není na kopci, tohle tady bývá, smál se

Mohl zažít ostřejší premiéru? Těžko! Když pomineme utkání MOL Cupu v Písku, ostrý debut si brankář Zdeněk Zlámal v dresu Zlína připsal až ve čtvrtečním utkání Evropské ligy proti Kodani. A jako jediného přímého aktéra utkání jej nepřekvapila ani hustá mlha, kvůli které se zápas málem nedohrál.

Fotili jste se u voleb? Pošlete nám svoji fotku a my ji zveřejníme

Máte fotku, jak letos volíte? Pošlete nám ji na editori.zlin@denik.cz, rádi vám ji zveřejníme na našem webu a ty nejlepší i tištěném vydání.

AKTUALIZOVÁNO

VIDEO: Policisté rozháněli konflikt fanoušků v centru Olomouce

FOTOGALERIE / Čtvrteční fotbalový zápas evropské ligy mezi Zlínem a Kodaní v Olomouci se neobešel bez problémů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení