O výhru přišli chybou v zápise

18. až 22. února 1990

Tři hodiny se mordovali, aby jim nakonec vítěznou bitvu anulovali ve prospěch soupeře. Hokejisté Zlína přišli v roce 1990 o čtvrtf­inálovou výhru na ledě Dukly Trenčín kvůli technické chybě v zápise v pořadí samostatných nájezdů.

„Museli jsme napsat seznam hráčů, kteří budou provádět nájezdy. Byli jsme na něčem dohodnutí a technický vedoucí to napsal trošku jinak, než měl. Bylo mojí chybou, že jsem si to nezkontroloval," mrzela tehdejšího hlavního trenéra Eduarda Nováka úvodní porážka 4:3 série i po letech.

„Na nájezd jsem totiž poslal Radima Raděviče, který proměnil. Ovšem ten nebyl na první pozici nahlášený, neboť podle seznamu, který dostal rozhodčí, měl jet až jako druhý," vysvětil smolný okamžik Novák.

Také druhou domácí bitvu zlínští hokejisté nezvládli, ačkoliv dokázali snížit z 0:3 na 2:3. „Měli jsme na to, abychom přes ně postoupili," věděl Novák.

Jak se vyvíjela série: Trenčín – Zlín 4:3 SN (0:0, 1:2, 2:1, 0:0), Zlín – Trenčín 2:3 (0:2, 0:1, 2:0) 

Jak Zlín ztratil valašské finále v kaluži vody 

26., 27., 30., 31. března a 2. dubna 1995

První valašské finále má kouzlo pro region i po 18 letech. Zlínští hokejisté pod vedením trenéra Vladimíra Vůjtka vyhráli první zápas na ledě Vsetína 6:3. Ovšem právě tento zápas byl zřejmě klíčovým pro celou sérii. Berani totiž po dvou třetinách vedli jasně 6:0. Bitvu sice tehdy nakonec 6:3 vyhráli, nikoliv však válku o zlato!

„Po tom zápase jsme již více mysleli na ten titul než na práci, která nás čeká. Bojovnější Vsetín toho dokonale využil," myslí si dnes tehdejší zadák Zlína Roman Kaňkovský.

„Lehce jsme vyhráli a v dalších zápasech jsme úplně přestali hrát. Štěstí se od nás odklonilo a přiklonilo na stranu Vsetína," lituje dodnes útočník Roman Meluzín.

Nováček extraligy ze Vsetína poté vyhrál druhý domácí zápas i následující dva na Zimním stadionu Luďka Čajky a mohl se radovat ze zisku premiérového mistrovského titulu. „Neúspěšné finále dodnes beru jako veliké zklamání," tvrdí Kaňkovský.

„Je to krásný úspěch. Neřekl bych, že byl soupeř lepší. Byl spíše šťastnější," povídal tenkrát po zápase brankář Jaroslav Kameš, jemuž právě tehdejší útočník Vsetína Rostislav Vlach vstřelil rozhodující gól. Obránce Kowalzcyk ztratil v kaluži vody za brankou kotouč, Vlach jej sebral a zpoza branky překvapil zlínského brankáře…

Jak se vyvíjela série: Vsetín – Zlín 3:6 (0:3,0:3,3:0), Vsetín – Zlín 2:1 (1:1,0:0,1:0), Zlín – Vsetín 2:4 (1:1,0:1,1:2), Zlín – Vsetín 1:2 PP (0:0,0:1,1:0,­0:1). 

Pardubice skolil vysněný Zlín

19. až 28. března 1999

Nikdo nechtěl potkat v play off nadupaný Vsetín. „Naopak Pardubice šíleně toužily hrát se Zlínem," tvrdil tehdy Antonín Stavjaňa, asistent trenéra Zdeňka Venery na play off 1999, kdy Zlín podlehl až ve druhém valašském finále právě Vsetínu.

Právě Pardubice na spekulace drsně doplatily ve čtvrtfinále, kde dostaly „vysněný" Zlín. Ten jim pak vytřel zrak a po třech zápasech slavil postup do semifinále, ke kterému mu stačilo jen pět vstřelených gólů. Brankáře Kameše totiž překonal v celé sérii pouze pardubický Procházka až ve třetím zápase na ledě Pardubic. „Kdo jde štěstí naproti, toho si většinou najde. Vyhrát tři zápasy jen se štěstím ale určitě možné není. O chlup jsme byli lepší," tvrdil Stavjaňa.

Série rozhodně nenabídla fantastický hokej pro oko diváka. Byly to urputné bitvy, které rozhodl výtečný brankář Kameš a disciplinovaná kolektivní práce v obraně.

„Na ledě bylo jedno mužstvo, které hrálo hokej. Tím jsme byli my. Pak tu bylo druhé, které neustále vyhazovalo puky, a tím byl Zlín," stěžoval si pardubický kouč Miloš Říha na destrukční styl zlínského hokeje.

„Celou sezonu donekonečna opakujeme, že máme průměrné mužstvo, které se s nikým nemůže pouštět do útočného přetahování. Případné góly pak hráče psychicky nastartují k dobrému výkonu," vykládal spokojeně Stavjaňa.

Na dovolenou je poslala jemná Čajánkova teč Hamrlíkovy pumelice, kterou vyslal v osmé minutě prodloužení třetí bitvy na brankáře Bartu Hamrlík. „Zmocnila se mě obrovská radost a oddechl jsem si. Pokud bychom nepostoupili, druhé místo ze základní části by se v mnoha očích znehodnotilo," oddechl si tehdy trenér Zdeněk Venera.

Jak se vyvíjela série: Zlín – Pardubice 1:0 (0:0,1:0,0:0), Zlín – Pardubice 2:0 (0:0,1:0,1:0), Pardubice – Zlín 1:2 (0:1, 1:0, 0:0, 0:1). ⋌(dan)

Když se berani nevzdávají

9. až 21. března 2002

Nevzdali to. Prostě to nezabalili. A vyplatilo se, hokejisté Zlína jako první tým v historii dokázali v roce 2002 ve čtvrtfinále play off proti Znojmu otočit nepříznivou sérii z 1:3 na 4:3 na zápasy.

„Vyhrát tři utkání po sobě s jedním soupeřem během pěti dnů je velmi těžké. Jde téměř o nadlidský úkol. Proto jsme s postupem maximálně spokojeni," vykládal tehdy po skončení série asistent trenéra Venery Stanislav Přikryl.

Znojmo tehdy dokázalo uspět jednou ve Zlíně a poté dvakrát i na svém ledě. Zlín ve čtvrtém zápase dokonce vedl, přesto odjížděl poražen a postaven před krutou propast konce sezony. „Nevzdali jsme tenhle zápas, takže nevzdáme ani celou sérii," burcoval po čtvrté bitvě Somík, autor hattricku.

„Kdybych už žádný nedal a my postoupili, budu mnohem raději," tvrdil tehdy Somík.

Jako by tím Orly zaklel. Vůdce Miroslav Okál odložil operaci kolene, přičemž na ledě se měl objevit až ve finále. Ne, v pátém zápase byl zpět v první Čajánkově formaci, což byl jeden z klíčových momentů celé série. „Psychicky nás pozvedl," vykládal pak obránce Martin Hamrlík.

Berani pak dvakrát Znojmo 6:2 a 5:2 jasně přejeli a ve vyrovnaném sedmém zápase spustil ohňostroj na noční obloze Leška. „Hlavní úkol je splněn. Sezona již nemůže být považována za neúspěšnou," oddechl si kouč Zdeněk Venera. „Naštěstí jsme na tom byli v závěru lépe fyzicky. To asi rozhodlo," přemítal Venera.

Jak se vyvíjela série: Zlín – Znojmo 3:1 (1:0, 1:1, 1:0), Zlín – Znojmo 1:2 (0:0, 0:1, 1:1), Znojmo – Zlín 6:4 (4:1, 0:1, 2:2), Znojmo – Zlín 5:3 (1:0, 1:3, 3:0), Zlín – Znojmo 6:2 (3:0, 1:1, 2:1), Znojmo – Zlín 2:5 (0:1, 0:2, 2:2), Zlín – Znojmo 4:3 PP (2:2, 1:1, 0:0, 1:0).

Když beranům chybí lehkost

26. března až 1. dubna 2002

Slavně otočili čtvrtfinále se Znojmem z krajně nepříznivého stavu 1:3 na 4:3 na zápasy. Ale také vymáčkli ze sebe síly, které evidentně scházely v semifinálové bitvě s Vítkovicemi, kterou prohráli 1:3 na zápasy.

„Byli jsme vyčerpaní více, než jsme si byli ochotni připustit. V rozhodujících fázích zápasů nám chyběla lehkost a únava byla znát," přiznal jeden z klíčových faktorů celé série asistent trenéra Venery Stanislav Přikryl.

Zlín totiž ztratil druhý zápas ve Vítkovicích a za stavu 1:1 se stěhovala série do Zlína, kde hosté uspěli. „To byl rozhodující moment. Přilepila se na nás trochu smůla v koncovce a většinou z protiútoků inkasovali," litoval kouč Zdeněk Venera.

Jen v posledním zápase na vítkovického brankáře Trvaje vyslali 52 střel, prošla jediná. „Bohužel vítkovického brankáře zastihl závěr sezony ve zcela mimořádné formě," věděl Venera. „Také proto se nám nedařilo v přesilovkách, což byla naše vůbec nejúdernější zbraň," přidal další postřeh Stanislav Přikryl.

Jak se vyvíjela série: Zlín – Vítkovice 4:1 (2:0, 1:0, 1:1), Vítkovice – Zlín 5:1 (4:1, 1:0, 0:0), Zlín – Vítkovice 1:2 (1:0, 0:0, 0:2), Vítkovice – Zlín 5:2 (0:0, 3:0, 2:2)