„Z tehdejší návštěvy homeopata mi utkvělo v paměti pouze to, že na mě působil velice podivínsky a že se moje imunita zlepšila," vzpomíná dnes s úsměvem původem inženýr a muzikant, který se nyní věnuje terapii. Ve Zlíně ho znají snad všichni zastánci alternativní léčby.

Co vás přimělo stát se terapeutem?

Vystudoval jsem vysokou školu technického směru, ale hlavně jsem se věnoval hudbě. Hrál jsem v kapele na kytaru a kariéra se mi docela slibně rozjížděla. Jenže pak přišly určité zdravotní problémy, kvůli kterým jsem musel na nějaký čas s hraním přestat. To mi bylo asi 22 let. Nejprve jsem asi tři roky navštěvoval různé lékaře a absolvoval všechna možná vyšetření. Stav se ale čím dál více zhoršoval a v podstatě mi nikdo ani nedokázal říct, co mi vlastně je.

Potom jste se obrátil na alternativní metody léčby?

Ano. Zkoušel jsem různé metody, úpravu stravy, léčitele, biorezonanční terapie a nespočet alternativních způsobů, které ale měly vesměs nevýrazný výsledek. Pak jsem si vzpomněl na homeopata z dětství a rozhodl jsem se to zkusit znovu. A konečně se něco pohnulo k lepšímu. Navštívil jsem přesně toho stejného homeopata z dětství.

Jak dlouho trvalo, než jste poznal, že se to hýbe lepším směrem?

Nejprve následovalo ono známé homeopatické zhoršení, ale už během několika týdnů jsem se postupně začal cítit lépe. Doba léčby je obvykle velmi individuální, ostatně jako celá homeopatie. Během svého hledání metody, která by mi pomohla, jsem zjistil, jak velká škála alternativ ke konvenční léčbě existuje. Mnohé jsou velmi zajímavé a efektivní a byly tu dokonce mnohem dříve než konvenční medicína. Často tyto metody mohou dát naději někomu, kdo je z pohledu konvenční medicíny neléčitelný. Samozřejmě to ale nelze říci o všech alternativních metodách.

Homeopatii jste se rozhodl dělat profesionálně. Jak k tomu došlo?

Cítil jsem potřebu dělat v životě něco smysluplného a v podstatě mě k tomu životní okolnosti a zkušenosti tak nějak samy nasměrovaly. Když jsem začal homeopatii studovat, bylo to tak nesmírně zajímavé, že mě to zkrátka vtáhlo a nepustilo. Homeopatie mi například jako jediná poskytla racionální vysvětlení toho, proč se u mě rozvinuly mé zdravotní potíže.

Kdo se na vás obrací nejčastěji a s jakými potížemi se obvykle setkáváte?

Většina případů jsou běžné potíže, ale řeším samozřejmě i těžší diagnózy. Nejčastěji přicházejí maminky s malými dětmi, které mají problémy s imunitou. Současný trend ve společnosti je takový, že rodiče nechtějí dávat malým dětem chemické léky. Rodiče také často sami vidí, že časté opakované podávání antibiotik u jejich dítěte nikam nevede a nemoci se buď stále vracejí, nebo se v horším případě rozvinou nějaké chronické potíže.

Koneckonců i většina lékařů vám potvrdí, že dlouhodobé opakované podávání antibiotik s sebou nese rizika. Často vidím, že sami lékaři jsou z této patové situace bezradní. I pediatři už jsou dnes opatrnější a dávají si pozor na příliš časté podávání antibiotik, protože se vytváří rezistence. Největším procentem klientů jsou tedy děti, což je pochopitelné rodiče chtějí pro děti to nejlepší a jsou dnes mnohem více informovaní než v minulosti.

Co trápí současné děti?

Jak jsem už říkal, potíže s imunitou, ale taky je velký nárůst chronických problémů včetně psychických poruch. Řekl bych, že se u dětí dnes častěji objevují diagnózy, které se dříve objevovaly až v dospělosti. Vypadá to, jako by se snižovala jejich vitalita mnohem dříve, než by měla. Přibývá zejména psychických neurovývojových poruch a různých fyzických chronických onemocnění. V Americe je epidemie autismu, a přitom patří mezi země s nejmodernější zdravotní péčí.

Navíc homeopatie má trochu jiná kritéria pro to, co už se dá považovat za patologické, hlavně na psychické rovině. Stává se, že dítě se začne najednou jinak chovat nebo začne špatně spát a být hyperaktivní, čehož si rodiče samozřejmě všimnou, ale z hlediska medicíny potíže ještě nemusí splňovat kritéria nějaké diagnózy. Homeopat takové změny bere vážně a ví, že se hluboko v organismu něco změnilo, pokud se samozřejmě nejedná o běžné vývojové fáze nebo dočasné reakce na určitý stres, které samy odezní. Pokud ale potíže přetrvávají a nic se s nimi neudělá, mohou se prohlubovat až do fáze, kdy je nakonec dítěti diagnostikováno například ADHD nebo jiná psychická porucha.

Jakým způsobem probíhá uzdravování klienta?

Líbí se mi to slovo uzdravování, protože to opravdu vystihuje proces, kdy se člověk nemoci zbaví. Zní to mnohem lépe než léčení. V homeopatii to probíhá tak, že klient přijde na podrobný vstupní pohovor, na jehož základě homeopat doporučí homeopatický preparát, který si klient zakoupí v běžné lékárně. Přestože někdy dochází ke zlepšení velmi rychle, u většiny chronických nemocí to několik týdnů až měsíců trvá a obvykle je k uzdravení potřeba série několika preparátů podávaných s časovým odstupem. Musí se postupovat po krocích a kondice organismu se postupně zvedá. Někdy se může stát, že z pohledu terapeuta je tam zlepšení, ale mohou se objevit věci, které pacienta více obtěžují než předtím.

Například?

Přestane mít bolesti žaludku, kvůli kterým přišel, ale začne mít vyrážku, která ho ukrutně svědí nebo mu vadí vizuálně. Z pohledu homeopata ale organismus směřuje k uzdravení, protože se nemoc posunula zevnitř ven, z důležitějšího orgánu do méně důležitého. Rána na kůži je nepoměrně méně závažná než stejně velká rána v žaludeční stěně. Navíc v drtivé většině případů se podobné věci jako ta zmíněná vyrážka objevují během terapie u lidí, kteří je měli již minulosti, a zmizely v době, kdy se objevily hlubší potíže, například ty žaludeční. Vyrážka se tedy pouze vrátila zpět, zatímco žaludeční problémy se vyléčily. Může se také stát, že se někdo během terapie zbaví depresí, ale začne být podrážděný. Z pohledu homeopatie je to posun správným směrem, protože deprese jsou mnohem závažnější psychický stav a trápí člověka mnohem víc než podrážděnost. Pak to možná odnese víc okolí, ale je nutné mít pochopení a rozumět tomu, že je to také přechodný stav na cestě k úplnému uzdravení a během další terapie pochopitelně i tyto potíže dál řešíme.

Je nějaký případ, který vás obzvláště těší?

Snažím se nesoustředit na to, co se podařilo, ale zabývám se víc tím, proč v některých případech terapie selhala. Samozřejmě mě ale velmi potěší, když cítím, že mi lidé za pomoc upřímně děkují. Taky mám vždycky radost, když pomůžu někomu s diagnózou, která je z medicínského hlediska nevyléčitelná. Může to být třeba nemocná štítná žláza, vysoký krevní tlak, některé neurologické potíže, apod., kde sice konvenční léky pomáhají, ale nemoc pouze kompenzují a lidé jsou na ně odkázáni často do konce života.

Medicína má pochopitelně nezastupitelné místo v obrovské škále potíží, ale u chronických nemocí si často neví rady a hlavně nedokáže takovou nemoc zcela vyléčit. Pokud nejsou nevratné orgánové změny, dá se mnohdy dosáhnout takového zlepšení, že konvenční léky je možné zcela vysadit. Vysazení je samozřejmě v režii ošetřujícího lékaře, specialisty, který léky předepsal a který k tomuto kroku sám přistoupí, když vidí objektivní zlepšení.

Existuje bohužel mnoho léčitelů šarlatánů, kteří napáchají více škody než užitku…

Nepřísluší mi komentovat práci jiných, protože je vždy potřeba posuzovat každý případ individuálně a dokud neznám všechny okolnosti, nemůžu kohokoliv odsuzovat. Co ale nepovažuji za šťastné, jsou některé moderní homeopatické směry, které nevychází z klasické homeopatie, nebo také jakékoliv terapie, které prohlašují, že vyléčí jakékoliv problémy u kohokoliv. Jinak věřím, že by se každý z nás, a teď mám na mysli jakýkoliv obor, měl snažit dělat svou práci co nejlépe a dělat něco pro to, aby se dál zdokonaloval. Například v mém oboru je zcela jasná rovnice čím lépe budu svůj obor ovládat, tím více lidem můžu pomoct.

Vy sám se stále dál vzděláváte?

Ano, bez toho to nejde. Nejprve jsem vystudoval homeopatii v Praze, kde nyní na Prague College of Classical Homeopathy také učím. Následně jsem se rozhodl své vzdělání zkvalitnit, a nastoupil jsem na mezinárodní homeopatickou akademii v Řecku, kde jsem pak získal diplom. Školu vede Profesor George Vithoulkas, který je pravděpodobně nejuznávanějším homeopatem současnosti. Do Řecka stále jezdím na postgraduální kurzy. Je tam fantastická atmosféra a mými spolužáky jsou lidé z celého světa. Někteří z nich už mají v homeopatii světové jméno, a přesto se stále dál chtějí od pana profesora učit. Všichni k němu máme obrovský respekt, protože homeopatii posunul o velký kus dopředu. Dokonce obdržel tzv. alternativní Nobelovu cenu Right Livelihood Award. Je to opravdu velká osobnost, napsal spoustu knih a ve svých 84 letech pořád ještě vášnivě vyučuje.

Ještě mi řekněte, co vás na homeopatii překvapilo.

Když jsem studoval, tak mě stále uvádělo v úžas, jak homeopatie nahlíží na zdraví a nemoc a vzájemné souvislosti mezi různými zdravotními problémy, které se během života objevují. Homeopatie například považuje rozvoj chronických potíží během života za kontinuální proces, jako by to byla jedna nemoc, která pouze mění podobu, jinými slovy vymizení jedné nemoci následované objevením se jiné není náhoda.

Mám-li být upřímný, tak co mě skutečně překvapilo, bylo to, jak je homeopatie empirická. Jak přísné má zákonitosti a pravidla a jak precizně je nutné při terapii postupovat. I drobná chyba může někdy celou terapii pokazit. Je to velmi propracovaný terapeutický systém a jeho pravidla vznikla na základě experimentů, pozorování a klinických zkušeností. Paradoxně jsem se díky homeopatii stal mnohem skeptičtějším, než jsem býval. Je velmi důležité objektivně vyhodnotit, zda došlo ke zlepšení, nebo ne. Klient mě v podstatě musí o zlepšení mnohdy hodně přesvědčovat. Chci vidět objektivní zlepšení. V praxi mě často překvapuje, jak rychlý může mít homeopatie efekt a taky jak hluboce dokáže působit. Při výběru správného preparátu se někdy dá vyřešit během několika hodin akutní problém, který by jinak trval několik dnů.

MARCELA KANIOVÁ