„Před třemi týdny to bylo lepší," souhlasil přerovský mykolog Milan Plášek. Tehdy nosili nadšení houbaři z lesů úlovky v podobě hřibů dubových, kolodějů, kovářů, babek, bedel či žampionů.

„Od 8. května první úlovky! Každý den tři až čtyři dubáci. U kraje lesa, na výsluní," podělil se o svou zkušenost jeden z diskutujících na internetové stránce, na které houbaři probírají co, kde a kolik roste či neroste. O tom, jak vypadá letošní sezona ve Zlínském kraji, už tam je na šest desítek komentářů.

Bez tepla to nejde

Houby potřebují především vlhko a teplo. Vlhkosti mají moravské lesy a louky díky vydatným deštům dostatek, někteří z houbařů dokonce tvrdí, že nadbytek.

„Říká se, že když prší, tak rostou, ale není to tak úplně pravda. Zrovna jsou spíš přesycené," myslí si člen nivnického mykologického kroužku a zkušený houbař Josef Trtek.

Podle Pláška by to však vadit nemělo. „To, co jim chybí, je teplo," doplnil.

Dobrou zprávou je, že i přesto se dnes dá na houby narazit. „Určitě se dá něco ojediněle najít, ale jen na místech, která jsou prosluněná a tím pádem prohřátá," vysvětlil mykolog. Pokud tedy máte chuť na pochoutku z hub, vyražte k okrajům lesů, do parků nebo na louky.

„Do hlubokého lesa teď nemá cenu chodit. Najdete tam jen drobotinu, která běžné houbaře moc nezajímá," radil Plášek.

Z úlovku se těší třeba nadšená houbařka Simona Zahladilová ze Zlína. Na holubinky minulý týden narazila na nečekaném místě – mezi domy na sídlišti Jižní Svahy.

„Byla jsem velmi překvapená, protože jich tam bylo velké kolo. Někteří houbaři holubinky nesbírají, ale já vím, že z nich je výborná polévka," řekla nám.

Zda víkendové oteplení bylo pro výraznější růst hub dostatečné, není úplně jasné .

„Řekl bych, že pořádně porostou až v polovině června," tipl si Trtek. Připojil i jeho oblíbený citát: „Hřiby nejsou erteple, říká se tu. Brambory zasadíte a rostou, s houbami to tak není. Je těžké říct, kdy porostou, potřebují svoje podmínky."

Až se na lov hub vydáte vy, nezapomeňte, co vždy radí mykologové: „Nesbírejte ty, které neznáte."

V této době si lidé často pletou jedlé druhy žampionů (odborně pečárky) s jedovatou pečárkou zápašnou. Při konzumaci tepelně zpracovaného jedovatého druhu je cítit výrazný zápach, z čehož může houbař poznat, že si z lesa nedonesl jedlý žampion.

Dávat si pozor je potřeba i na klíšťata, kterých je letos mnoho. Pokud tedy vyrazíte do přírody jen v kraťasech či v tričku s krátkými rukávy, nezapomeňte se před vycházkou postříkat repelentem.

Mezi lidmi koluje řada „zaručených" způsobů, jak poznat jedovatou houbu. Jsou pravdivé, nebo lžou? Zde jsou odpovědi.

Mýtus: Jedovaté houby nejsou červivé ani okousané od plžů.

Pravda: Plži i hmyz mají metabolismus odlišný od lidského. Toxiny, které člověku škodí, mohou být pro zvířata neškodné.

Mýtus: Jedy v houbách se zničí vařením.

Pravda: Některé jedlé houby jsou opravdu za syrova jedovaté a po tepelné úpravě lidskému zdraví neškodí. Nebezpečně jedovaté druhy ale obsahují toxiny, které se varem nezničí.

Mýtus: Jedovaté houby jsou velmi výrazně zbarvené.

Pravda: Není tomu vždy tak. Například o smrtelně jedovaté muchomůrce jízlivé či pavučinci plyšovém to říci nelze.

Mýtus: Stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná.

Pravda: Žádný ze známých houbových jedů takovou reakci nevyvolává.

Zdroj: Česká mykologická společnost.

Jak s houbami správně zacházet?

Rada mykologa Milan Pláška

Sbírejte je do košíku či plátěné tašky, ne do igelitové. V ní se houby rychle zapaří a může začít hnilobný proces, který je znehodnotí. Takové houby nedoporučujeme ke konzumaci. Dále houbu ze země neodřezávejte, ale vykruťte. Zbytek houby by v zemi hnil a to by nebylo dobré pro okolní houbová vlákna, která v zemi zůstala a ze kterých by pak mohla vyrůst nová.

Autorem je MICHAELA BARTOŠOVÁ