Zlaté dukáty a stříbrné tolary z první poloviny sedmnáctého století. Oba mincovní depoty byly nalezeny na jednom místě, nedaleko u sebe koncem letošního května „někde blízko Zlína“. První část pokladu – čtyřiasedmdesát zlatých dukátů, objevil nálezce, který mince předal Muzeu jihovýchodní Moravy. Stříbrné tolary a další zlaté mince pak byly nalezeny na téměř stejném místě při takzvané dohledávce.

„O poklad je obrovský zájem, jak ze strany tisku, tak také odborné i laické veřejnosti. Přijímáme také gratulace i slova obdivu k poctivému nálezci pokladu, který jej předal pro všechny, pro celou veřejnost - to není tak časté. My jsme díky němu získali něco velmi vzácného. Po vědecké stránce jde o nesmírně cenný nález, který nemá obdoby v celé republice, “ říká Jana Langová v rozhovoru pro Deník.

Jak bude nálezce oceněn za to, že poklad odevzdal?

V případě prvního pokladu - zlatých mincí, má nálezce nárok na nálezné, které by mělo činit deset procent kulturně historické ceny, kterou určí numizmatik. Na jejich odhad se budeme obracet do Národního muzea v Praze. V současné době zpracovávám nálezovou zprávu, kterou předáme Krajskému úřadu ve Zlíně, a na základě této zprávy a žádosti nálezce připraví odbor kultury podklady pro vyplacení odměny, kterou pak bude schvalovat zastupitelstvo. Jsem strašně ráda, že Zlínský kraj slovy svého hejtmana odměnu nálezci přislíbil.

Nehoda vlaků u Perninku
Možná srážka vlaků? Lidské selhání hrozí na pěti železničních tratích v kraji

Jak postupují archeologové, když se objeví vzácné nálezy?

V případech, jako byl například tento, jedou archeologové na místo objevu, aby si ověřili okolnosti, které nálezce uváděl. V tomto konkrétním případě se nás sešlo několik kolegů z různých odborných institucí. Pomocí detektorů jsme na místě prováděli takzvanou dohledávku. Při tom jsme objevili ještě tři zlaté mince z prvního pokladu. Se počtem 77 zlatých mincí tak patří tento nález k největším na Moravě. Zároveň jsme také prohledávali okolí nálezu. Během tohoto průzkumu nálezce prvního pokladu našel ještě další depot v podobě 49 zlatých a stříbrných mincí. Na tento nález, objevený v rámci archeologického průzkumu, se však již odměna nevztahuje. Nalezené mince v současné době čistí naši muzejní konzervátoři, protože budou v nejbližších dnech vystaveny v muzeu. Zároveň byly všechny mince zdokumentovány pomocí digitálního mikroskopu, kterým je naše laboratoř vybavena. Pak bude následovat standardní muzejní práce - roztřídění a popsání jednotlivých mincí, uložení do muzejního depozitáře. V budoucnu bychom určitě chtěli připravit výstavu a celý nález publikovat.

Hledači pokladů, je to pro vás problém? Mizí tak naše poklady třeba v zahraničních sbírkách? Je tak naše historie o tyto poklady ochuzena?

Ano, je to bohužel známý jev. Ve zlínském muzeu jsme se s tímto problémem setkali již na konci osmdesátých let. Zde na východní Moravě již v té době působili „detektoráři“ , kteří si detektory kovů vyráběli s nadsázkou „na koleně“. Začali chodit po archeologických lokalitách dříve, než to archeologové vůbec zaznamenali. Šli hlavně po nálezech mincí, protože ty se daly nejsnadněji zpeněžit. Navštěvovali pravěká hradiska, nacházeli zde depoty bronzových předmětů, údajně i nějaké zlato. Vyplundrovali tak většinu archeologických známých lokalit.

Jak jste to vnímali?

Archeologové v té první vlně na to neměli šanci zareagovat. Neměli ani to vybavení, které detektoráři v té době měli, hlavně z finančních důvodů. Navíc a to je problém doposud, archeologů je ve srovnání s detektoráři málo. Někteří z nich nám v internetových diskuzích vytýkají, proč „nezvedneme zadek ze židlí a nejdeme hledat poklady“. Ale my tady od toho nejsme. Archeologové hledají prameny pro poznání naší minulosti, odborně je hodnotí a starají se o ně v muzeích. Ale zároveň také spolupracují s těmi, kteří se chtějí nějakým způsobem na hledání minulosti účastnit. Jde však bohužel jen o zlomek početné obce detektorářů. Já se s nimi snažím spolupracovat už zhruba 13 let, od doby, kdy jeden z nich odevzdal do muzea vzácný bronzový meč. Tenkrát jsem na ně změnila názor, který byl do té doby čistě negativní.

Naštěstí je tak vidět, že lidem záleží na tom, aby poklady, které „naše zem vydá“, zůstaly u nás, jde přece jen o naši historii, co myslíte?

Právě těmto lidem byla věnována jedna z našich výstav s názvem Hledači ztraceného času. Všichni se totiž můžeme podílet na hledání „ztraceného času“, který je dnes skrytý pod zemí. Archeologické nálezy jsou veřejným majetkem a nechat si je nebo je prodat do zahraničí. To je nejen proti zákonu, ale i neetické. Já osobně bych také takový nález odevzdala, i kdybych nebyla profesionální archeolog. A tak to cítil i nálezce tohoto pokladu.

Ilustrační foto.
Zlín bude mít další McDonalds

V našem regionu, i na území krajského města se prováděl v souvislosti s výstavbou archeologický průzkum. Například před začátkem výstavby obchvatu Otrokovic nebo nákupního centra v Malenovicích. Je tomu tak vždy?

Podle zákona, každý investor, který staví na území s archeologickými nálezy, ať už je to například obchvat, továrna, nákupní centrum, či rodinný dům - musí ohlásit stavbu a zaplatit případný záchranný archeologický výzkum. Povinnost hradit náklady archeologického výzkumu se však nevztahuje na stavebníky rodinných domů. V případě Otrokovic a Malenovic jsme věděli, že stavby povedou přes již známou archeologickou lokalitu a tím ji samozřejmě zničí. Když se plánoval severovýchodní obchvat Otrokovic, tak již v době příprav stavby se počítalo s provedením záchranného výzkumu. Ten pak v letech 2004 a 2005 vedl můj muž, archeolog Jiří Kohoutek, který v té době pracoval ve zlínské pobočce Ústavu archeologické památkové péče Brno. Šlo o tzv. předstihový výzkum, abychom nezdržovali stavební práce. Účastnilo se ho i Muzeum jihovýchodní Moravy, kde jsem pracovala zase já. Takže jsme se spolu tehdy viděli pořád. (Úsměv). Co se týká novějšího, jihovýchodního obchvatu Otrokovic, ten výzkum před začátkem výstavby dělali opět kolegové z Ústavu archeologické památkové péče, tam jsem se už byla jen podívat.

Našli jste tam vlastně něco?

Moji kolegové našli - kromě jiného - hliněnou sošku, tenkrát se o tom hodně psalo. My mu říkáme Kvítkovický Venouš. (Úsměv). Nyní je již uložený ve sbírkách muzea. Toto území nebylo na nálezy tak bohaté, jako Chmelín v roce 2004; zase se tam našly podobné nálezy a stejné kultury, tzn. nejstarší zemědělci z mladší doby kamenné, nebo sídliště z doby bronzové. Tak to nebylo zas tak velké překvapení. Výjimkou byla právě ta soška, která je zřejmě z mladší doby bronzové, z období kultury popelnicových polí.

Čím je tato soška unikátní, připomenete nám?

Neobvyklá je hlavně tím, že představuje mužskou postavu, značně stylizovanou, která má na hrudi vtlačený drobný bronzový kroužek, zřejmě korálek. Zatím se nedaří nalézt k ní nějaké analogie. Archeologové také zatím neví, co představuje. Může to být hračka, může to být i kultovní soška. Kromě této sošky našli kolegové při výzkumu této lokality i krásnou bronzovou štítovou sponu. Šlo o také vzácný nález.

Takže archeologové vyrazí na stejné místo ještě nejméně jednou, tedy v případě, že se bude v Malenovicích stavět nová krajská nemocnice?

Ano, určitě tam proběhne záchranný archeologický průzkum. Jedná se o území podél toku řeky Dřevnice, které bylo už od pravěku hustě osídlené. Když se ve třicátých letech stavěla nová silnice do Baťova, našly se archeologické nálezy i v místech, kde má stát nová nemocnice. Kousek odtud, v místě kde je dnes postaveno nákupní centrum Centro, byl v roce 1999 proveden záchranný výzkum, kterého jsem se tehdy také účastnila. Tam bylo, podobně jako na stavbě obchvatu u Kvítkovic, opravdu všechno - od nejstarších zemědělců z 6. tisíciletí před n. l. přes Kelty až po Slovany z 9. století, tedy nějakých sedm tisíc let trvající osídlení. Proto předpokládáme, že na místě stavby nemocnice by to mohlo být obdobné.

Ovce valaška. Ilustrační foto
Bobři ohryzali les, vlci usmrtili 20 ovcí. Majitelé dostanou kompenzace

Právě v těchto letních dnech vysílá televize sérii populárních filmů o Indianu Jonesovi. Je ta vaše práce taky taková nebo je klidnější a jestli ano, nechtěli byste něco takového taky zažít?

(Smích). Myslím si, že i u nás něco takového probíhá. Tedy - já osobně nemusím mít klobouk a nemusím se pohybovat někde u pyramid nebo na Předním východě. My všichni archeologové to dobrodružství zažíváme tady - na záchranných výzkumech, kde nacházíme předměty staré tisíce let, při prospekcích v terénu, kde si třeba všimnete valu nebo staré cesty a objevíte tak pravěké hradisko. Já nepotřebuji objevit zlato, mně stačí, když odkryji hlínu a najednou najdu střep. Pak přemýšlím, jak je asi starý, jak byl zdobený a podobně. To jsem zažila právě na záchranných výzkumech v Malenovicích, kde jsme objevili celá sídliště z doby kamenné nebo bronzové. Najednou jste daleko v minulosti a odkrýváte něco, čeho se naposledy člověk dotýkal před sedmi tisíci lety, přemýšlíte, jak asi vypadal, jak žil, jestli tu věc vyhodil nebo ztratil ….. To je samozřejmě jen takový bonus naši profese, která je jinak hodně náročná.