Moje práce je různorodá

Den rektora je složitý a odvíjí se den ode dne jinak. „Někdo by si mohl myslet, že jenom vysedávám v kanceláři, ale není to tak. Dva dny v týdnu mívám většinou jednání - buď interní, nebo s představiteli měst, firem či poslanci. Na středy se obvykle snažím naplánovat služební cesty a pondělky a pátky si nechávám jako rezervu na řešení nečekaných událostí,“ vysvětlil Hoza. Své plány sestavuje ve spolupráci se sekretářkou týden, někdy i měsíc dopředu. „Pokaždé se ale stane, že jej ještě třikrát změníme,“ poznamenal.

Například dnes má zlínský rektor jednání s jedním poslancem a poté s kvestorem Alexandrem Černým. V úterý poradu s vedením univerzity, kolegium rektora a zasedání akademického senátu. „Ve středu jedu do Bratislavy za rektorem umělecké vysoké školy, s nímž se chci pobavit o ateliéru skla, který tady zřizujeme. A následující dva dny strávím v Nitře na Slovenské polnohospodárské univerzitě na slavnostním zasedání vědecké rady a na konferenci,“ prozradil svůj týdenní plán Hoza.

Jednou za čas jezdí také na Českou konferenci rektorů nebo na ministerstvo. „Naštěstí mám osobního řidiče, tak si alespoň vyřídím v autě telefonáty, případně prostuduji materiály,“ dodal.

Rektor musí být manažerem

Přestože zlínské univerzitě šéfuje necelý rok, v rektorském křesle už sedí sedmým rokem. „Dvě tříletá období jsem byl rektorem Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Rektorování je zajímavá manažersko-rozhodovací organizační práce. Člověk musí pořád reagovat, ale někdy bohužel také řešit problémy,“ popsal.

Na UTB se prý zatím s žádnou výrazně nepříjemnou věcí nesetkal, ale ve Vyškově musel řešit několik nepříjemných záležitostí, které se týkaly především praktického, mnohdy velice nebezpečného vojenského výcviku. Sám se může pyšnit hodností plukovník. „S panem Baťou juniorem jsme vlastně kolegové, on je plukovníkem kanadské armády,“ zauvažoval Hoza.

Kromě manažerských schopností musí rektor perfektně ovládat problematiku vysokého školství. „Měl by projít všemi úrovněmi od studenta až po pedagoga, aby věděl, o čem vysoká škola a školství obecně je,“ objasnil Hoza. Nezbytností je také poznat prostředí dané školy a vědět, jak funguje akreditační řízení, vědecká rada či obyčejný vyučovací proces.

„Sám jsem učil téměř čtyřicet let, takže myslím, že zkušeností mám dostatek,“ pousmál se. Zároveň dodal, že potom už není takový problém stát v čele i jiné vysoké školy. „Pokud se tedy nejedná například o specifickou uměleckou činnost. Jestliže se sám nebudu umění věnovat, bylo by zřejmě obtížné těmto studentům a pedagogům šéfovat,“ domnívá se.
Mezi studenty mládnu
„Celý život se pohybuji mezi mládeží a cítím se mladší, než ve skutečnosti jsem,“ přiznal zlínský rektor. Kromě působení ve školství dělal totiž ještě za komunismu řadu let šéftrenéra prvoligového oddílu juda. „Sám jsem se tomuto sportu věnoval pětatřicet let. Jezdíval jsem na přebory a končil většinou do třetího místa v rámci celé republiky,“ zavzpomínal na svá školní léta. „Díky sportu jsem si ani moc nevšímal děvčat, ta byla vždycky až na druhém místě,“ pousmál se.

Co se týče prospěchu, na základní i střední škole míval vyznamenání. „Na vysoké to ale bylo trochu jinak. Červeného diplomu jsem nedosáhl, jelikož jsem měl v hlavě právě to judo. Po třetím ročníku vysoké školy jsem se ho musel na nějakou dobu vzdát, abych se více věnoval své specializaci biochemika,“ řekl.

A jako každý se nadělal i spoustu lotrovin. „Pamatuji jeden zážitek ještě z dvanácti let. Vyrobili jsme si s kamarády velký prak z kůlů a gumy z pneumatiky, do něj dávali kamínky a stříleli po všem možném. Jednou jsme trefili okno, ale naštěstí nikdo nebyl v místnosti uvnitř. Mohl z toho být pořádný malér. Rána to byla totiž silná, takže mohla někomu pořádně ublížit,“ přiblížil rektor.

A později, když studoval průmyslovku, mu příslušníci StB vyhrožovali vyhazovem ze školy. „Když zrušili Junáka, scházeli jsme se s partou v klubovně dál. Přišli na nás estébáci a konkrétně mě vyslýchali snad devět hodin,“ nevěřícně kroutil hlavou.

Vitalita? Sportujte a jezte zdravě

Oblíbený sport pronásleduje rektora Hozu dodnes. „Je nejlepším receptem na vitalitu a dlouhověkost. Snažím se udržovat pořád. Hýbat se a střídmě a zdravě jíst,“ řekl. Je přitom aktivní každou volnou chvilku. „Chodím do lázní plavat, jezdím na kole nebo cvičím Pět Tibeťanů,“ objasnil. Cvičení má podle něj dobrý vliv na nervovou soustavu i metabolismus.

„Člověk se rozehřeje a pak se cítí celý den dobře. Když jsem byl nedávno tři týdny nachlazený a nesportoval, byl to pro mě strašný nezvyk,“ uvedl rektor.

Nehrozí u něj navíc, že by se cpal mastnými tlačenkami. „Dám si ji tak jednou za půl roku, a to musí být libová. Nevyhýbám se ale žádnému jídlu, jen ke všemu přidávám hodně zeleniny. Možná je to i tím, že jsem odborník na potraviny a manželka vaří zdravě,“ pousmál se.