Ta pomohla vyjednat udržení špičkových zdravotnických pracovišť přímo s vedením ministerstva zdravotnictví. „Je mi jedno, že nemocnice je krajská, a že tedy nepatří městu. Je ve Zlíně, a co se týká Zlína, tak kde to jde, je povinností primátora či primátorky pomoci,“ říká Irena Ondrová.

Jaká byla vaše role ve vyjednávání?

V případě onkocentra jsem jednala přímo ve sněmovně s tehdejším ministrem Tomášem Julínkem a s ředitelem nemocnice Petrem Pšikalem, kterého jsem pozvala k jednání, a tenkrát se o onkocentru rozhodlo. V případě kardiocentra jsem byla hodně opatrná, protože ty kontakty už nebyly takové, ale přesto jsem domluvila schůzku s náměstkem ministryně zdravotnictví Markem Šnajdrem. Do poslední chvíle nebylo jasno, jaký bude výsledek a kdy náměstek Šnajdr do Zlína přijede, takže jsem to nechtěla medializovat. Pan ředitel Pšikal ode mě věděl, že se něco děje, ale vůbec nevěděl co.

Zdá se, že v obou případech o vaší aktivitě příliš nevědělo ani vedení kraje. Koordinovala jste s ním nějak své kroky?

Ne, nekoordinovala, protože já na to nemám čas. Já ale nerozlišuji, jestli v čele kraje je ODS nebo ČSSD, když je něco ve prospěch občanů, je mi to úplně jedno. A udělala bych to stejně, kdyby byl v čele kraje bývalý hejtman Libor Lukáš.

Takže jste volila nejrychlejší a nej­ efektivnější způsob.

Ano, a myslím, že kraj může být rád, získá tím krajská nemocnice, tím je to pro mě skončené.

Nemáte tedy pocit, že vedení kraje jako majiteli nemocnice v těchto případech trochu ujíždí vlak?

Myslím, že se třeba snažili, určitě se pokoušeli jednat. Možná jsem úpornější než oni, já jsem kolem toho udělala opravdu tartas. A vím, že místo dopisů a telefonátů je lepší jednat napřímo a argumenty nasázet vedle sebe.

Záleželo na tom, jak je skutečně kardiocentrum vybaveno, nebo spíše na jednání?

Na vybavení nemocnice záleželo. Byla tam řada podmínek, u onkocentra i kardiocentra. Nemocnici to posune nahoru, ale musí pro to něco udělat. Rozhodně to není zadarmo, mají veliké závazky.

Nicméně myslíte, že kdybyste neměla a nevyužila své kontakty ať už na bývalého ministra Julínka, což je váš kolega z ODS, nebo na dalšího občanského demokrata náměstka Šnajdra, udržela by nemocnice ten statut?

Já nevím, to byste se museli zeptat na kraji. Třeba by to bylo za delší dobu, možná jsem to urychlila, nevím.

Nemocnice usiluje o reaudit, který by jí znovu umožnil získat statut traumacentra. Hodláte i v tomto případě nějak zalobbovat?

Já už bych to tentokrát nechala jiným. Myslím, že v Praze máme dost zástupců všech stran, měli by se sjednotit. Myslím, že svoji energii a možnosti jsem už vyčerpala. (Úsměv)

Jak hodnotíte práci krajských radních ve vztahu ke zlínské nemocnici?

Myslím, že opravdu nemají lehkou pozici. Každá nemocnice chce dobré vybavení a platy. Nezávidím žádnému zřizovateli takového zařízení a vedení kraje bych nechtěla kritizovat. Dozorčí rady jsou svolávány velmi často a jsou dobře připravené, dostáváme dost informací a zajímáme se o dění v nemocnici. Její vedení nemá nic zadarmo.

Myslíte, že dozorčí radě prospěje, když se do ní zapojí krajská opozice, která o to usiluje?

Já myslím, že to jsou velké bubliny. Kdybychom to brali politicky, tak já jako pravicová bych měla být proti ČSSD, ale na radnici i v nemocnici je mi to jedno. Ty jejich výkřiky jsou opravdu jen bubliny. Já nevěřím, že tam bude zaznívat víc kritiky nebo připomínek, než zaznívá od nás.

Takže neočekáváte, že by například zastupitel Petr Gazdík přinesl něco zásadního? Říká, že má k dispozici nějaké závažné informace.

Měl je dávno dát k dispozici. Já když něco mám v ruce, tak to oficiálně předám, nechám si to potvrdit a nechám to projednat. Já jsem měla i konkrétní podněty a dostala jsem odpovědi.

A co říkáte na různá anonymní nařčení, která se v posledních měsících objevila a poukazovala například na údajný střet zájmů v nemocnici?

Tím se zabývala celá dozorčí rada a paní radní Hana Příleská má podrobné usnesení, rozhodně se to nehodilo pod stůl. Řešili jsme i střety zájmů, a vše, co jsme dostali, bylo vyvráceno.

ALEŠ MĚŘIČKA, GABRIELA DVORNÍKOVÁ