VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ivo Mitáček: Tutlat problémy není řešení

ZLÍN - Ani jako malý kluk se pětatřicetiletý Ivo Mitáček nechtěl stát hasičem nebo policistou. Shodou okolností však strávil u těchto organizací více než třináct let, a z toho jedenáct jako tiskový mluvčí.

20.8.2007
SDÍLEJ:

Ivo MitáčekFoto: DENÍK

Jak se žije tiskovému mluvčímu


„Jako všichni mí vrstevníci jsem chtěl být v dětství závodníkem, kosmonautem nebo potápěčem,“ svěřuje se s úsměvem. To se mu nakonec aspoň zčásti splnilo, potápění je totiž jeho velký koníček. „Nikdy jsem nesměřoval k práci u policie nebo u hasičů. Přiznávám, že nástup k policii byl možná jeden z mých největších životních úletů. Pro mě samotného bylo překvapením, že mě vůbec vzali,“ diví se ještě dnes.

U policie jsem strávil krásné desetiletí

Služba u policie však pro Mitáčka představovala nádherných deset let. „Hlavně to beru jako obrovskou zkušenost. K čemu jsem se díky policii dostal a s čím jsem se setkal, to bych při jiné práci nepoznal,“ zdůrazňuje. Jeho původní zaměření byla mezinárodní poštovní přeprava. „V tomto oboru jsem pracoval dva roky v Praze na letišti, ale po vojně se mi tam už nechtělo vracet. A tak jsem v podstatě náhodou skončil u policie,“ dodává.

Dva roky sloužil na malém obvodním oddělení, jak se říká na ulici, a pak přišla střední policejní škola. „Potom jsem chtěl u policie pracovat v oblasti počítačové technologie. V Uherském Hradišti volné místo nebylo, zato ve Zlíně ano,“ vysvětluje Ivo Mitáček, který pochází z Hluku na Uherskohradišťsku, jak se vlastně dostal na Zlínsko.

Několik týdnů po přestupu na zlínské okresní ředitelství dostal nabídnutu roli tiskového mluvčího. „Neměl jsem vůbec představu, co taková práce obnáší, a neměl jsem s tím žádné předchozí zkušenosti,“ vzpomíná. Na nabídku však kývl. „To se stalo v roce 1996. Rok nato přišla zkouška ohněm, tedy povodně v devadesátém sedmém. To byla velmi tvrdá škola, které si cením, protože tohle se nedá nasimulovat a nějak lehce nacvičit,“ naznačuje.
Už v nové funkci nastoupil na policejní akademii. „Vystudoval jsem ji a zanedlouho založil preventivně-informační skupinu pro kontakt s novináři i veřejností. Byla jedna z prvních v republice,“ popisuje své začátky.

Součástí práce nového týmu byly třeba přednášky na školách či mezi seniory, různé kampaně prevence kriminality a vznik městského kamerového systému. „Samozřejmě to byla práce řady lidí, ne jen moje,“ zdůrazňuje.

Po jisté době dojdou nápady

Po téměř deseti letech u policie už však nevěděl, co nového by jí mohl dát. „Vyčerpal jsem nápady a náměty. Potřeboval jsem změnu a nějaké oživení,“ vysvětluje příčiny, které jej přivedly k hasičům. „Znovu ale zasáhla náhoda. Kolegyně jednou seděla nad nějakými papíry. Ptal jsem se, co to je, a ona na to, že hasiči hledají mluvčího, takže si vyplňuje přihlášku. Řekl jsem si – to je zajímavé a vyplnil ji taky,“ usmívá se. Následovalo výběrové řízení, v němž uspěl. „Hasiči byli dokonce ochotní čekat ještě měsíc nebo dva, abych dovršil těch deset let u policie, i když to byla jen taková optická drobnost,“ vzpomíná.

Prvního února 2004 tedy Ivo Mitáček nastoupil jako tiskový mluvčí Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje. „Našli se i takoví, kteří mi odchod od policie vyčítali a vyčítají dodnes. Říkali, že jsem mohl zůstat v tom rozjetém vlaku a jen si točit palci. Nechtěl jsem však mít pocit stagnace,“ doplňuje.
První, co ho v nové práci překvapilo, bylo velmi přátelské prostředí, větší otevřenost mezi hasiči a pozitivní náboj.

„Lišilo se to od policie, ale není se čemu divit. Ta přece jen zaujímá ve společnosti naprosto odlišné postavení než hasičský sbor. Hasiči jsou lidmi vnímáni mnohem pozitivněji a veřejné mínění se projevuje i uvnitř sborů,“ míní Mitáček. Zlínská policie byla podle něj vnímána veřejností vždy pozitivně. „Pořád je to ale instituce, která pracuje s kriminalitou a zločiny. V očích lidí bude vždycky represivní a hasiči budou naopak chápáni jako ti, kteří pomáhají a zachraňují životy,“ krčí rameny. „Jde však jen o pocit. Ty organizace fungují uvnitř stejně a dobří či špatní lidé jsou tam i tam,“ tvrdí.

Co není tajné, je veřejné

Ať už však pracoval pro jednu nebo druhou instituci, snažil se prý o co největší otevřenost. „Vždycky jsem se řídil heslem – co není tajné, je veřejné. Když se o nás například ví, že přiznáme otevřeně i své interní problémy, tak to znamená, že nám společnost může více důvěřovat,“ myslí si.
„U policie se samozřejmě v jistých fázích vyšetřování některé věci nemohou dostat ven. U hasičů je to jednodušší, protože všechno, co děláme, děláme veřejně a většinou na veřejných místech,“ naznačuje Mitáček, v čem se jeho bývalé a nynější zaměstnání liší. „Není ale nikdy co tajit, ať už se nám povede zásah, nebo se objeví potíže. Také naši řidiči bourají, naši lidé nejsou bezchybní a i nám se mohou stát nepříjemnosti,“ vrtí hlavou.

Tutlat něco podle něj není řešení. „Ono se to stejně nakonec provalí, takže je lepší nenechat prostor pro fámy, dohady a následné šťourání. Když se chyba přizná včas a dělá se něco pro její řešení, tak nám to veřejnost odpustí,“ míní. Ze všeho, co hasiči řeší, se navíc pořizuje dokumentace, která slouží k poučení a dalšímu výcviku. „Krátce po mém nástupu jsme třeba museli vytahovat koně, který spadl do žumpy v Nevšové. Technika se tam nemohla dostat, takže hasiči museli vybrat jímku pomocí kbelíků. Na něco takového se nepřipravujete každý den,“ usmívá se.
Záznamy z vyprošťování při těžkých nehodách ukážou členům sboru například, jakou techniku příště použít, či naopak nepoužít. Všichni hasiči každý den dvě hodiny studují právě tyto starší případy a učí se z nich.

Když nastupoval na nové místo, tak toho o hasičské práci mnoho nevěděl. „Žil jsem v představě, že jen likvidují požáry. Překvapilo mě, při čem všem musí být. Taky jsem si myslel, že hoří jednou za čtvrt roku. Po příchodu jsem si ale při pohledu na ten počet zásahů doslova sedl na zadek,“ podotýká s tím, že podle posledních statistik jezdí hasiči častěji k dopravním nehodám než k požárům.

Nejen nasazení samotných členů sboru, ale také jejich mluvčího, musí být značné. „Na příjmu jsem pořád, novináři mi volají ve dne v noci. Zvolil jsem si cestu, že své povolání nebudu dělat od sedmi do patnácti. Když se něco stane v pátek večer, tak o tom přece nebudu psát až v pondělí,“ vysvětluje. To se samozřejmě líbí médiím, ovšem méně pak už jeho rodině, blízkým a přátelům. „Za ta léta si už na to zvykli, ale když telefon zvoní v noci nebo v sobotu, v neděli, tak asi nadšení nejsou. Naštěstí mám teď úžasnou partnerku, která to chápe a respektuje,“ děkuje jim.

Viděl jsem řadu mrtvých a zraněných

Předchozí i současné Mitáčkovo místo jsou velkou zátěží na psychiku. „U policie jsem přicházel do styku s hrůzami, vraždami, případy znásilnění a přepadení. Možná to byl jeden z nepřiznaných důvodů mého odchodu,“ připouští. „U hasičů jsem se tomu však nevyhnul a zase jsem vídal spoustu mrtvých, zraněných a nešťastných. Měl jsem opravdu mylnou představu o tom, co všechno musí hasiči dělat,“ bilancuje. Snaží se proto dostat ze sebe traumata, kterých byl svědkem. „Sportuji a taky chodím za naší psycholožkou. Člověk si to nemůže ukládat v sobě a pak vybuchnout doma, nebo dokonce při práci. Jsou známy i případy hasičů, kteří se kvůli nahromaděným negativním prožitkům vyhýbali účasti na zásazích,“ zmiňuje se o možných dopadech.

„Nejtěžší případ ještě, když jsem byl u policie, pro mě bylo trojnásobné úmrtí po střetu osobního auta a autobusu u Kostelce. U hasičů se s podobnými tragédiemi setkávám ještě častěji,“ tvrdí. „Například v Bánově, když projel kamion dvěma domy, srazil chodce na ulici a řidič zahynul. Přijet tam, vidět tu scenerii, uvědomit si, že se to skutečně stalo a ještě o tom mluvit, bylo opravdu šílené,“ svěřuje se.

Existují ale věci a události, které mluvčího hasičů nabíjí a dodávají mu sílu. „Je to především neutuchající a absolutní optimismus kolegů ze sboru. Obrovskou radost mi působí také momenty, kdy si lidé navzájem dokáží pomoci, zachránit někomu jinému zdraví a život. Tím nemyslím jen hasiče, ale prostě kohokoli, kdo projeví účast, solidaritu a odvahu,“ říká s tím, jak moc si váží cen Salvator, které se právě za takové činy udělují.
Jedním z případů, na které vzpomíná s radostí je paradoxně automobilová havárie. „Manžel vezl svou ženu z Vizovic do Zlína do porodnice. U motorestu se mu stala nehoda a auto se obrátilo na střechu. Jeho rodící partnerku pak odváželi policisté a zdravotníci do nemocnice. On však zůstal na místě, byl v šoku a vůbec nevěděl, co se děje,“ vzpomíná Mitáček.

„Po dvaceti minutách ovšem přišla zpráva, že žena a dítě jsou v pořádku, a ta obrovská úleva pro otce i všechny záchranáře kolem, to byl ohromný zážitek,“ usmívá se. Stane se ale také, že lidé svým zachráncům a pomocníkům nadávají a ledacos jim vyčítají. „Při posledních záplavách v Prštném ve Zlíně jsme po příjezdu na místo museli několik minut jen čekat, než opadne povodňová vlna. Jeden z místních se začal rozčilovat, proč už nenasazujeme čerpadla, a nebylo možné mu to vysvětlit. To se však dá vzhledem k jeho situaci pochopit,“ zdůrazňuje Mitáček.

Uniforma budí respekt

Být tiskovým mluvčím hasičů není pouze kancelářská práce nebo focení zásahů. Patří k ní také pilování tělesné zdatnosti. „Protože nosím uniformu, musím každý rok obhájit fyzické testy. Udržuji se však v kondici, protože rád sportuji, pohyb v jakékoli formě je můj koníček,“ doplňuje.

V uniformě strávil do dneška včetně vojny asi patnáct let. „Stejnokroj budí respekt. Během služby u policie jsem se ho snažil nosit co nejvíc, aby lidé viděli, že v šedých kalhotách, světle modré košili a s pistolí u boku nechodí jen ti, co jim dávají pokuty,“ vzpomíná. Své kouzlo to má i pro ženy. „Jsou holky, které letí na uniformy jakéhokoli druhu. Některé jsou na hasiče, doktory nebo třeba fotbalisty. Jestli si mě ale mé partnerky vybraly jen kvůli tomu, to byste se museli zeptat jich,“ usmívá se.

IVO MITÁČEK - jemu 35 let - dohromady strávil u policie a hasičského sboru třináct let, z toho jedenáct ve funkci mluvčího - s traumatizujícími zážitky bojuje sportem, jeho velkým koníčkem je potápění a s ním spojené cestování po světě

20.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Pomocní dělníci ve výrobě 12 200 Kč Pomocní montážní dělníci Pomocní montážní dělníci.. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dělené směny, úvazek: . Mzda min. 12200 kč. Volných pracovních míst: 7. Poznámka: Osobní návštěva na pracovišti čtvrtek 9-12 hod., nutná předchozí telefonická domluva.. Pracoviště: Menadstav družstvo - kaňovice, 763 41 Biskupice u Luhačovic. Informace: Serhiy Medulych, +420 777 870 755. Výroba - Výroba Obsluha strojů 20 000 Kč Obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z pryže Lisař/ka pryže.. Požadované vzdělání: neúplné základní. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 23000 kč. Volných pracovních míst: 13. Poznámka: . Pracoviště: Tvd-technická výroba, a. s. - křekov, 766 01 Valašské Klobouky. Informace: Vladimír Machů, +420 577 051 701. Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 73 Kč Uklízeči a pomocníci. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 73 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Pracovní doba od 15.00 do 19.00 hod.. Pracoviště: Sas union s.r.o., třída Tomáše Bati, č.p. 299, 763 02 Zlín 4. Informace: Milan Strnadel, +420 577 106 472. Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 6 800 Kč Uklízeči a pomocníci. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 6800 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce: každodenní úklid vyhrazených prostor (kanceláře, chodba, sociální zařízení, bez mytí oken), Požadavky: spolehlivost, Vhodné i pro starobní důchodce, případně pro invalidní důchodce s omezením přiměřeného rozsahu.. Pracoviště: Hasičský záchranný sbor zlínského kraje, Přílucká, č.p. 213, 760 01 Zlín 1. Informace: Bc. Holbová Ing. Jitka Botková, Ing. Urubková,, +420 950 670 131,950 691 130,950 670 136.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Obránce Slovácka Patrik Šimko
2

Šimko: Každý chce hrát, na tribuně vás napadají i myšlenky na odchod

Fotbalový stadion Letná ve Zlíně.

Vyprodáno! Ševci mohou znovu do čela. Stačí jediné, skolit Baník

Lepší prostředí v ambulancích ORL v Baťově nemocnici

Plánovaná rekonstrukce ORL ambulancí v Krajské nemocnici T. Bati byla ukončena. Pacienti i zdravotníci nyní ocení nové, moderní a především větší prostory.  

Berani šlapali vodu. A Hradec odčaroval kletbu

Prokletí odčarováno. Čtyři roky a osm zápasů trvalo hokejistům Hradce Králové, aby odvezli všechny body ze Zlína. Poprvé od druhého zápasu čtvrtfinále play-off 2014 Berani ztratili proti Mountfieldu všechny body.

Poznar se těší na drsné souboje. Zápas bude mít správné parametry, věří

ROZHOVOR/ Na jaře stál na opačné straně barikády. Na Letné bojoval za Baník, kterému pomohl v záchranářské bitvě skolit bývalý klub. Nyní se ale situace změnila. Útočník Tomáš Poznar je zpět ve Zlíně a odhodlaný rvát se za ševce.

Trenér Chytrý, který povede národní tým: Vím, že to asi bude pěkná šichta

ROZHOVOR/ - Od mládeže Hanácké Slavie až do národního týmu. Tak vysoko se v kariéře dostal úspěšný trenér Jiří Chytrý. Šestačtyřicetiletý rodák z Kroměříže, který v minulosti šéfoval mládeži ve Zlíně a Slovácku nebo vedl ligové fotbalisty Liberce, Jablonce, pražské Slavie nebo Dukly, kývl na nabídku dlouholetého kolegy a parťáka Jaroslava Šilhavého.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT