To pořádá již tradičně Český svaz ochránců přírody Kosenka z Valašských Klobouk. Letos se koná v termínu od 3. do 18. července v přírodních rezervacích a památkách Bílé Potoky, Javorůvky anebo Dobšena.

Do rezervace Bílé potoky, kde letos kosení začíná, se sjeli lidé z různých koutů České republiky. Cílem je užít si pobyt v nádherné přírodě, setkat se s přáteli, poznat nové tváře a hlavně přiložit ruku k dílu. Do terénu, kam se technika nedostane, se vypravili s nástrojem našich předků, kosou.

„Původně přijížděli na sečení trampové, kteří zde vlastně založili ochranářskou linii. Pak postupně začali jezdit studenti ekologických a environmentálních fakult. Dnes už se zde schází velmi pestrá společnost,“ uvedl předseda Kosenky Miroslav Janík.

Dodal, že všichni si nejvíce cení volnosti, kterou mají. Mohou přijet na tak dlouho, jak chtějí anebo mohou. Někdo přijede vypomoci o víkendu, protože v týdnu pracuje. Někdo přijíždí na týden. Jiný zůstane celých čtrnáct dnů. Lidé se během sečení mění a střídají. Na kosení se objevují chlapci, dívky, muži, ženy i rodiny s dětmi.

Všichni tito dobrovolníci přijíždějí s vědomím, že je čeká nejen odměna v podobě pobytu v krásné přírodě, ale také spousta práce. Vstávají před pátou hodinou, aby stihli pokosit co největší plochu, dokud se na trávě drží rosa.

„Žádný den není stejný. Někdy sečeme, jindy musíme věnovat veškeré úsilí senu, jeho shrabání, obracení, kopení nebo odvozu. Také se věnujeme úklidu přírody nebo třeba za pomoci koně svážíme z mokřadů seno, které se nedá usušit,“ popsal Miroslav Janík.

Výčet činností, které dobrovolníci dělají, by byl podle něj velmi široký.

Sekáči bydlí ve stanech přímo na louce. V nich prý však spí jen tehdy, pokud je špatné počasí. Jinak dávají přednost spánku na trávě pod nebem plným hvězd. Veškeré jídlo si připravují sami, mají s sebou polní kuchyni a zkušené kuchaře. Vodu si nosí z nedaleké studánky. Společnost jim dělají i psi anebo třeba kozy. Ty pomáhají vypást trávu v místech, kam je obtížné dostat se i s kosou.

Dvě přivezl například i Martin Pavelka z Vyškovce na Uherskohradišťsku, který se sečení účastní každoročně již osm let.„Kozy jsou velice užitečné ve spásání křovinatých přechodů mezi lesem a loukou,“ vysvětlil Martin Pavelka.On sám se kosit naučil právě zde. Kosu si pořídil i domů a tato práce je pro něj požitkem.

Podobný názor má Leoš Huml z Rakovnicka, který do Bílých Karpat přijel znovu po pěti letech. „Chtěl jsem vidět kamarády. Práce mi přináší vnitřní uspokojení, posouvá mne někam dál, vyměňujeme si názory s kamarády. Schází se tady dobrá parta, lidé přicházejí a odcházejí a počet se v průběhu pobytu liší, je to okolo třiceti lidí,“ vysvětlil Leoš Huml s tím, že by rád přijel opět příští rok.

Doplnil, že práce s kosou není náročná, pokud má sekáč kvalitní nástroj a ovládá techniku kosení. Podle něj se tak dá přitom i relaxovat. Pokud však je kosa špatná a sekáč ještě neovládá dobře techniku, je to daleko namáhavější.

Senoseče se účastní i dívky. Řada z nich nepoužívá jako pracovní nástroj pouze hrábě, ale jsou rovněž zdatné kosičky.Pro třicetiletou Vendulu Strádalovou z Prahy je práce v přírodě odpočinkem.„Přírodu mám velmi ráda, chodím si sem odpočinout od velkoměsta, načerpat sílu a energii. Scházejí se zde skvělí lidé a i když je to namáhavá práce, je přitom i legrace, dobíjí mne to tady,“ usmála se Vendula Strádalová.Také ona by ráda přijela i příští rok.

Staňte se našimi fanoušky na Facebooku!
Zde vás budeme v průběhu dne informovat o nejdůležitějších a nejzajímavějších událostech z regionu a hlavně vám nabídneme různé soutěže.

Spolupracujeme se vzácným a ohroženým druhem lidí

Již potřicáté se letos schází milovníci přírody do Bílých karpat v okolí Valašských Klobouk, aby pomohli při sečení zdejších orchidejových luk. V nich se nachází okolo dvou set druhů rostlin včetně celé řady orchidejí. V trávě se však objevují také kriticky ohrožené druhy bylin i trvalek.

Organizátor sečení, Český svaz ochránců přírody Kosenka se stará o patnáct hektarů luk. Z toho asi dvě třetiny seče ručně. Její předseda, dvaašedesátiletý Miroslav Janík se každého sečení aktivně účastní. Jeho rady jsou všem dobrovolníkům potřebné. Kromě ovládání kosy je učí také lásce k přírodě.

Jací jsou lidé, kteří se sem rozhodnou přijet a obětovat svůj volný čas fyzické práci a tábornickému životu v přírodě?

V první řadě bych je nazval vzácným a ohroženým druhem. V dnešní době se totiž lidé odpoutávají od přírody. Tito cítí, že ztráta kontaktu s ní je problém a bez něj se člověk nenaučí ji respektovat a chránit. Je zajímavé sledovat ten vývoj od počátku. Nejdříve sem jezdili trampové, pak studenti přírodovědných fakult a dnes už každý, kdo cítí potřebu se na nějaký čas vzdálit od hektického života a pobýt v přírodě.

Jaké je složení party dobrovolných sekáčů?

Větší část jsou mladí lidé, hodně jich právě skončilo vysoké školy, takže pětadvacet let a více. Přijíždějí však také starší, třeba ti, kteří tady kdysi jezdili jako mladí. Dnes už přivážejí své rodiny. Máme však i pětasedmdesátiletého účastníka. Pomáhá například při kutí kos. Zkrátka, každý přispěje a pomůže podle svých možností, nikoho k ničemu nenutíme.Věkový průměr je okolo třiceti let. A povolání? Stejně různorodá.

Je zde i celá řada žen. Jak zvládají každodenní fyzickou práci?

Velmi dobře. A nepracují zdaleka jen s hráběmi, řada z nich jsou vynikající kosičky. Záleží totiž na stylu. Kosit lze velmi efektivně, aniž by se u toho člověk nadřel. Takže i dívky dobře vládnou kosou. A kluci se zase nevyhýbají tomu vzít do ruky hrábě. Jinak dívky sem jezdí od pátého ročníku kosení. Tehdy poprvé přijely slovenské hrabačky, pamatuji si, jak krásně zpívaly.

Ale každý, kdo přijede, není ještě zručný sekáč. Máte tady školu kosení…

Ano, je to přirozená součást každého turnusu. Ukazujeme, jak se seče, předvedeme i kutí kosy, jeden druhému ukážeme svůj styl sečení i nářadí. Lidé, kteří začínají, to mohou vzít jako příklad.

V čem je používání klasické ruční kosy tak přitažlivé i pro mladé lidi, kteří by se mohli spolehnout na techniku?

Kosa má své dějiny. Různé kultury přece potřebovaly nástroj na sečení a v současné době ji řada lidí využívá k psychohygieně. Při sečení se totiž dá dobře odpočívat i meditovat. Takže tento nástroj začíná znovu lidi přitahovat a vznikla řada krásných akcí v Česku, na Slovensku i v Evropě.

Ale jen jednou za celé léto přece nestačí louku posekat?

To je pravda. Louky se pokosí v červenci, pak ještě narostou otavy. Ty už se ale nesečou, ale vypasou. Na jaře pak vyroste pěkná, čistá tráva. Sečení je pak snadnější. Takže když to shrneme: v létě posekat, na podzim vypást. Jsou k tomu potřebné jen tři věci: ruce, kosa, ovečka…

Co se děje se senem z bělokarpatských luk?

Dodáváme ho ke zkrmení k našemu partnerovi, ekologickému zemědělci. Část se balíkuje a seno si berou i drobní chovatelé, kteří mají třeba jen dvě nebo tři ovce. A my jsme rádi, je důležité, aby nezůstávali jen velcí chovatelé, ale také ti menší.

A co přináší kosení a pobyt v přírodě Vám?

Zkusím to ukázat na příkladu. Například tato louka. Má své kouzlo, třeba není na první pohled patrné. Ale je to jako s člověkem. Poznáte ho, až vám ukáže více ze sebe a své povahy. Když půjdete tady nalevo, pocítíte něco jiného, než o kus níže. A když si to dáte dohromady, poznáte, jak je tady krásně. Jak na vás příroda působí. A to se netýká jen tohoto místa. Je ji potřeba chránit, ale i ctít.

V Bílých Karpatech se kosí louky

V přírodní rezervaci Bílé potoky se v těchto dnech koná jubilejní třicátý ročník kosení bělokarpatských luk. To pořádá již tradičně Základní organizace Českého svazu ochránců přírody KOSENKA z Valašských Klobouk.

Více informací a fotogalerie zde