V těchto dnech si totiž interna připomíná osmdesáté výročí svého vzniku.

Životní jubileum oslavil v pondělí ale i samotný profesor Rybka, který patří k světově uznávaným diabetologickým kapacitám. O tom, nakolik je tahle shoda symbolická, jak je na tom interní oddělení Baťovy nemocnice dnes nebo na které své pacienty nejvíce vzpomíná, se Jaroslav Rybka rozpovídal v rozhovoru pro Deník.

Pane profesore, měl jste vůbec čas v době konání celostátního lékařského kongresu ve Zlíně, jehož jste byl prezidentem a který skončil teprve včera, oslavit své životní jubileum?

Musel jsem, spousta lidí mě k tomu nutila svým blahopřáním. Samozřejmě to pro mne byly hezké a radostné chvilky. Ale nějaké bujaré oslavy s pitím alkoholu nepřicházely v úvahu. Kvůli kongresu, který mě plně zaměstnával, na to jednoduše nebyl čas.

Jeden z dárků, který jste dostal, vás asi hodně překvapil…

Nejspíše máte na mysli billboard, který mi přátelé a pacienti k narozeninám nechali vylepit v ulici Dlouhá. Je tam snad už od neděle, ale já se o něm dozvěděl až v polovině týdne od kamaráda, který vyzvídal mou reakci. I když to bylo už v noci, hned jsem se tam musel jet podívat, jinak bych nedospal. Naštěstí je to ale docela povedený a milý fór.

Doufám, že se neurazíte, ale na svůj věk jste stále nesmírně vitální. Jaký na to máte recept?

Dokud člověk dokáže držet tempo s ubíhajícím časem, je to dobré. Já se o to snažím. Problém nastává ve chvíli, kdy jej čas začne předbíhat. Abych se ale stále udržoval v kondici, poněvadž stáří je hlavně vnímáno jako zevní záležitost, aktivně chodím třeba na jógu nebo hraji tenis.

Osmdesátku v těchto dnech neslavíte ale pouze vy sám, ale i interní oddělení Baťovy nemocnice, v jehož čele jste stál desítky let. Nepovažujete to trochu za symbolické?

Je to takové takřka celoživotní pouto, nejen k interně, ale k celé Baťově nemocnici. Slavit ale musí hlavně interna, já jsem až v pozadí.

Rukama vám prošly tisíce pacientů, často i velmi slavných. Na které z nich nejvíce vzpomínáte?

Stačí jen některé z nich vyjmenovat. Mými pacienty byli například herci Rudolf Hrušínský starší nebo Miroslav Horníček, hudební skladatel Zdeněk Liška, režisér Karel Zeman a další a další. Slavných pacientů jsem měl desítky. Za mého působení v pražské vinohradské nemocnici jsem se s nimi seznámil a oni pak za mnou dojížděli až do Zlína. A vzpomínky mám úplně na všechny z nich. Když se setkáte s osobnostmi takového kalibru, vždy vám nějaká vzpomínka utkví v paměti.

Zkusíte alespoň jednu z nich přiblížit?

Tak například Jan Werich. Ten mi kdysi řekl, že medicína a kultura mají v určitých nuancích hodně společného. To když chcete rozdmýchat ohníček, musíte do něj foukat. Někdy se k němu musíte také ohnout. A někdy si dokonce musíte kleknout. To myslím platí dodnes.

Jak je na tom podle vás v současné době zlínská interna ve srovnání s podobnými pracovišti v dalších nemocnicích?

Podle mého pořád patří k těm nejlepším v republice. Samozřejmě, její možnosti jsou stále ještě omezené. Vliv na to mají personální nedostatky nebo ekonomická situace, ale i přesto se interna nemá za co stydět, stejně jako celá Baťova nemocnice. A je potěšující, že má tendenci se z těch potíží postupně dostat.

Co byste popřál interně do další osmdesátky?

Rád bych jí popřál, aby měla možnost zavádění dalších metod přispívajících ke zlepšování péče o pacienta. Tyto metody ale musejí být zaplaceny pojišťovnami. Stále se zde totiž dělá na dluh, který se u Baťovy nemocnice neustále zvětšuje. To není nadále možné. Máme přístroje, kterými disponují velké fakultní nemocnice. Máme díky nim možnost o pacienty pečovat nejmodernějšími způsoby, ale pojišťovna je často odmítá proplácet.

Lékařský kongres patřil hlavně diabetologii

Po celý čtvrtek a pátek patřily útroby zlínského Kongresového centra Celostátnímu lékařskému kongresu. Ten byl pořádán k osmdesátému výročí založení interního oddělení zlínské Baťovy nemocnice.

Stěžejním tématem kongresu, kterého se zúčastnilo 530 registrovaných lékařů a celá řada dalších hostů, byla diabetologie.

O jak velký problém se jedná, přiblížil prezident Diabetické asociace ČR Milan Kvapil, který se pochopitelně sám kongresu aktivně účastnil. „V České republice žije více než 800 tisíc pacientů s diagnostikovanou cukrovkou, ale předpokládá se, že u dalších 200 tisíc lidí ještě nebyla zjištěna, byť ji také mají,“ vypočítal Kvapil.

Ve Zlínském kraji je ve srovnání se zbytkem republiky situace přece jen o něco příznivější. „Diabetem tu trpí zhruba 7 až 8 procent lidí, což je pod celorepublikovým průměrem.

Také kvalitních diabetologů je zde naštěstí dostatek a do Zlína za nimi jezdí lidé i z míst vzdálených stovky kilometrů,“ objasnil prezident kongresu a dlouholetý přednosta interní kliniky zlínské Baťovy nemocnice Jaroslav Rybka.

Kongresu se podle jeho slov zúčastnili významní lékaři, kteří jsou uznávanými autoritami ve svých oborech a kteří auditorium seznámili s novinkami roku 2011. Podle Rybky měl celý kongres vysokou úroveň a zúčastnění si jeho organizaci při včerejším slavnostním závěru náramně pochvalovali.