„Vedoucího skupiny dělám už asi osmým rokem," prozradil. K autům ho to táhlo už odmalička. „Už jako kluci jsme se vždy s kamarády na Barumku hrozně těšili," zavzpomínal. Možná i proto se později vyučil automechanikem a také začal populární soutěž navštěvovat ne pouze jako divák a fanoušek, ale jeden z organizátorů.

„Od dob, kdy jsem začínal, se toho hodně změnilo," konstatoval.

Postavit klasické ploty z pletiva byla větší dřina a zabralo to i více času. To už je ale dnes minulostí. „Samozřejmě že kluci se u toho stále nadřou, ale je to o něco snadnější než kdysi," srovnal pořadatel.

I tak jedna část plotu, ze kterých se skládá hrazení, váží kolem třiceti kilo.

„Musíte mít k rychlému sportu vztah a brát pořadatelství jako koníčka, jinak to nejde dělat," pousmál se Ivo Malota. Barumka je hobby a kromě něj má své stálé zaměstnání jako mechanik v Dopravní společnosti Zlín-
Otrokovice.

„Příprava a organizace soutěže a vše kolem ní je opravdu náročné. Věcí, co se musí udělat, je strašně moc a kolikrát mám už v neděli hlavu jako balon," prozradil.

Přípravy pořadatelů začínají vždy už ve čtvrtek. Často si tedy kvůli Barumce musí v práci vzít dovolenou. „Není to zkrátka pro každého," řekl. Nezřídka se podle něj stává, že zájemci, kteří se chtějí stát pořadateli to po prvním dni vzdají. To pak musí jako vedoucí skupiny rychle reagovat a hledat náhradu. „Někteří si myslí, že je to jen o tom postavit ploty a pak už je to pohoda, ale tak to není," vysvětlil.

„Je spousta dalších věcí, které se musí udělat," dodal. Také si posteskl, že pořadatelů je vždy potřeba mnoho, protože fanoušci bývají často neukáznění, a to především ti, kteří jsou pod vlivem alkoholu. Ty je potřeba nenásilnou formou usměrnit, což nebývá zrovna jednoduché. I to je jedna z odvrácených tváří pořadatelství.

„Někteří lidé to chápou a jiní ne," konstatoval.

„Často nemyslí na to, že jsme tu hlavně pro jejich bezpečnost," dodal.

Dva a padesátiletý Ivo Malota má však vztah také k dalšímu sportu. Ten však s rally příliš společného nemá. „Mým největším koníčkem je fotbal," prozradil. V současné době dělá trenéra mužstvu SK Louky.

„Člověk, který nic nedělá je takový zasmušilý," tvrdí. „Já potřebuji být neustále mezi lidmi a je mi mezi nimi dobře. Toto je jedna z příležitostí," uzavřel.

Autor: Roman Buček