„Ten pan Stalin je ale chytrý, že to dovede,“ pochválila tehdy stařenka poprvé a naposledy Stalina.

„Tak to není,“ říkal strýc Michal.

„Stalin dá rozkaz radistům, ti zprávu zašifrují a pošlou. A radista na druhé straně text dešifruje a předá třeba generálovi.“

,,To mne tehdy velice zaujalo a umínil jsem si stát se radistou,“ vzpomínal Josef Bartoš.

Muž, který ve svých dvaceti čtyřech letech učil telegrafovat Jiřího Hanzelku.

DO VŠECH KOUTŮ SVĚTA

Po životních úskalích se radistou opravdu stal a radioamatérství zcela propadl. U vysílacích zařízení proseděl tisíce hodin, provedl více než 250 tisíc spojení se všemi zeměmi světa, dokonce i s více než šestnácti sty ostrovy.

Aby to mohl prokázat, od každého radisty musel získat QSL lístek. Ten mu musel zaslat parťák na druhé straně vysílané frekvence jako potvrzení o spojení. A za to získal více než 250 diplomů za radioamatérská spojení.

Josef Bartoš se amatérskému vysílání věnuje 65 let.

„Nejtěžší bylo získat diplom All Africa award,“ komentoval.

Takové ocenění může radioamatér získat, když prokáže, že telegrafoval se všemi africkými zeměmi. A to dokazují zaslané lístky.

„Trvalo mi to snad devět let,“ přiznal.

Černý kontinent byl totiž nejméně technicky vybavený a dalo se toho prý dosáhnout jen tehdy, když v africké zemi žil nějaký Evropan.

„Třeba z Konga mi poslal zpětný lístek Belgičan, který uměl vysílat,“ uvedl šestaosmdesátiletý Josef Bartoš.

Potvrzených má na 10 000 Američanů, získal i více než tři tisíce amerických okresů. „To byla velká makačka,“ připustil.

Vzácností podle Josefa Bartoše je třeba QSL lístek z Laosu. „Je tam málo radioamatérů a k tomu bylo potřeba je přimět, aby poslali lístek,“ vzpomínal.

Základní diplom je pak za sto potvrzených spojení. Na takový diplom se čekalo třeba i rok. „Já jsem dosáhl 335 zemí,“ uvedl radioamatér.

Sám si musel nechat vyrobit na 150 tisíc QSL lístků, aby je mohl posílat všem radistům, s kterými spojení navázal.

„Ve vyspělých zemích jsou centra, kde se lístky třídí a posílají konkrétnímu radistovi. Třeba u nás je takové v Praze,“ vysvětlil.

PĚT MĚSÍCŮ S HANZELKOU

Josef Bartoš začal pracovat v architektonické firmě Jandásek ve Zlíně na Mladcové. Poté v Hodoníně jako účetní. Tam se seznámil se svojí ženou.

„Bylo jí tehdy 15 let,“ sdělil. Vzali se po více než pěti letech a letos oslavili 63. výročí svatby. „Je to skvělá holka,“ svěřil se.

Když se vrátil z vojny, nastoupil jako radista ve zlínském Svazarmu.

„Trénoval jsem i rychloradiologii, chodil jsem dokonce na soutěže,“ uvedl. Dokázal prý vysílat i pět hodin v kuse a zvládl na 150 znaků za minutu.

Když mu bylo dvacet čtyři let, přišel na Svazarm ve Zlíně třicetiosmiletý Jiří Hanzelka, že se prý potřebuje naučit telegrafovat.

„Do Tatry 805 tehdy Zikmund s Hanzelkou dostali americké radiostanice,“ vyprávěl pan Bartoš.

Aby je mohli obsluhovat, jeden z nich musel mít státní zkoušku pro obsluhu vysílacího zařízení. A tak se Jiří Hanzelka musel naučit telegrafovat a při zkouškách zvládnout nejméně 30 značek za minutu.

Podle slov Josefa Bartoše byl Hanzelka velmi usilovný.

„Měl ale asi představu, že se vysílání dá naučit za 14 dní,“ komentoval. Na výcviku radioamatérského vysílání spolupracovali pět měsíců.

„21. února 1958 mi donesl knihu s věnováním,“ řekl i po letech dojatě Josef Bartoš.

V knize stálo: „V upomínku na společná morčata v poměru 5:1“. „Morčata je s nadsázkou Morseova abeceda a poměr znamená mých 150 znaků k jeho 30,“ uzavřel.

POZDRAV Z NĚMECKA

„A teď vám ukážu, co jsem ho to vlastně učil,“ řekl a zapnul vysílací zařízení.

Na displeji běhaly číslice, Josef Bartoš kroutil kolečkem a zařízení měnilo výšku tónů. Takzvaně loudil frekvenci. Najednou zastavil a z vysílacího zařízení se ozýval jasný krátký tón a za ním dlouhý, v různém poměru pořád dokola.

Uchopil zvláštní kovový předmět, klíčovací past, a prsty pohyboval ze strany na stranu. A opět dlouhý a krátký tón. Tu tu tu tú tú. Tu tú. Tú tu tu.

Reakce přišla záhy.

„Děkuji, milý příteli, děkuji za vysílání. Slyším váš signál, je silný, bez ruchu. Bydlím 30 km od Lipska,“ překládal Josef Bartoš krátké a dlouhé tóny.

Radioamatér z Německa se jmenoval Peter a jeho značka byla DM2DZM. Pan Josef se usmíval se, pokýval hlavou a znovu chytil ,,pastičku“. Další krátké a dlouhé tóny se rozléhaly místností.

„Řekl jsem mu, že tady mám přítelkyni, které ukazuji vysílání. No, může se rozplynout. Ještě že se nezeptal, kolik máte roků,“ smál se pan Josef.

„Prý vás nemám zapomenout pozdravovat. Přeje pěkný den a doufá, že se ještě potkáme. Vlastně naladíme na stejnou frekvenci,“ dodal a vysvětlil, že radisté se dorozumívají pomocí mezinárodních radioamatérských zkratek založených na Morseově abecedě.

„Ty všechno urychlují,“ přidal. Například zkratka pro dobré ráno je GM z anglického good morning.

„Domluvím se s kýmkoli na světě. I s Japoncem nebo s Afričanem z Etiopie,“ vysvětlil.

NEJVULGÁRNĚJŠÍ JE 99

Znalosti zkratek jsou podle jeho slov předepsané.

„Je potřeba je ovládat bezvadně a bezchybně. I drobná chyba mění význam,“ doplnil.

Ten, kdo s vysíláním začíná, má prý obvykle problémy. Nemůže překládat takzvaně z hlavy.

„Třeba Jiří Hanzelka si zkratky ze začátku nejdříve psal a teprve pak byl schopný porozumět významu celého textu,“ vysvětlil.

Jednou prý byl Josef Bartoš dokonce popotahován za jednoho svého operátora až v Praze. Nerozuměl zkratce QSY. Což znamená „přelaďte se, toto je můj kmitočet“.

„Ale bylo to po válce a spíš se nechtěl s Němcem vybavovat. Tehdy se to bralo jinak, více osobně,“ domníval se.

Za nejvulgárnější zkratku je pak považována 99. Znamená „Zmizte, nerušte!“. „Dá se to ale povědět i jinak, že jo?“ smál se úžasně galantní pán s tím, že zkratka 99 se ale dává velice málo. „Já jsem ji za celou dobu nikdy nepoužil,“ uvedl pan Bartoš.

DŮVĚRNÉ 88 MUSÍ PRVNÍ NAPSAT ŽENA

Srdečný pozdrav se pak vysílá zkratkou 73 a používá se při ukončení spojení. Důvěrné rozloučení mezi ženou a mužem je 88.

„Vždy ho dává nejprve žena,“ uvedl.

Před dvěma lety mu prý jedna žena dala dvakrát 88 a k tomu ještě dva vykřičníky. „To bylo skvělé,“ připustil. Byla to prý Španělka a řekla, že je jí 25 let.

„Nechtěl jsem jí říct můj skutečný věk, tak jsem zalhal, že je mi 35. Ale pak jsem jí nemohl poslat QSL lístek, kde mám svoji fotku,“ smál se. Lístek tak nahradil krátkým dopisem.