Letošní výtěžek Kabelkového veletrhu ve Zlíně činí 72 420 Kč. Prodaly se kabelky za 67 420 Kč, dárce věnoval sumu pět tisíc korun. „Přesto nám zůstalo neprodaných asi 1200 kabelek. Věnujeme je možná otrokovické Naději, která pořádá veletrh, případně zvážíme podzimní benefici,“ řekla organizátorka Zuzana Šlúchová. 


„Je to taková úchylka, prostě ty kabelky musím mít. Některé si nechám pro sebe, některé beru i mamince. Vezmu si je do práce, ale i na volný čas. Doma jich mám tak padesát a pořád nemám dost,“ přiznala se smíchem Jana Žajdlíková.

Většina kabelek se cenově pohybovala od 10 do 500 korun. Výjimkou ale nebyly ani ty nové, luxusní. Nejdražší stály kolem 1500 korun.

„Jsem z této akce fakt nadšená. Kabelky nosím moc ráda, letos jsem si dokonce koupila i jeden baťůžek. A i ten nosím. Ale hlavně jsem na kabelky,“ netajila radost dvaadvacetiletá Michaela Zupková.

Domů si odnášela minimálně dva „úlovky“, zbytek by prý více neunosila. Ostatní byly maminčiny.

„Byla jsem tu poprvé předloni, a když mi to letos vyšlo, chtěla jsem sem zajít zase. Kupuji si vždycky takové kabelky, aby se mi do nich vešel noťas. A takové jsem tady také našla,“ dodala.

Dveře zlínského divadla se kvůli Kabelkovému veletrhu otevřely přesně v 15 hodin, už dobrou půl hodiny předtím se však venku tvořila velká fronta. Podle organizátorky sbírky Zuzany Šlúchové z Naděje ještě těsně před začátkem nabídku necelých 2000 kusů kabelek rozšířil jeden kousek.

„Byla to taška pana herce Randára, který v ní prý nosil třicet let své texty. Byla hrozně zachovalá,“ pousmála se Zuzana Šlúchová.

Akci stejně jako vloni podpořila řada partnerů. Například společnost Baltaci věnovala vstup do wellnessu, organizátoři zářijového zlínského Food Festivalu zase věnovali volné vstupy.

„Musíme opět poděkovat opět všem, kteří na akci přišli. Jsme rádi, že na Zlínsku je pořád tolik lidí s dobrým srdcem,“ zhodnotil šéfredaktor David Karola.

Výtěžek letos poputuje na dostavbu zahradní pergoly u domu pokojného stáří na zlínských Jižních Svazích. Ta bude uzpůsobena tak, aby i lidé upoutaní na lůžko měli kontakt s přírodou. (jk)