Zkušenosti řidičů regionálních dopravců ve Francii jsou tristní.
„Snažíme se jim nedávat žádnou příležitost. Do Anglie jsme už omezili jízdy, spíše jsme tam vlastně přestali jezdit. Maximálně posíláme jedno auto za čtrnáct dní," říká například Jiří Máčala, jednatel zlínské společnosti Hermann Trans. Dodnes má v živé paměti nedávný incident jednoho z řidičů. Skončil v cizině za mřížemi.
„Jel tehdy do Anglie. Zastavil několik desítek kilometrů před francouzským přístavem Lille na benzince a odskočil si na záchod. V nestřežené chvíli se mu do plachtové dodávky dostalo sedm migrantů," popisuje Jiří Máčala.
Řidič z Hermann Trans neměl o jejich přítomnosti tušení, natankoval a jel s černými pasažéry do přístavu. Francouzskou kontrolu absolvoval bez problémů, dostal se na anglickou, přijel do přístavu. Když čekal na loď, která ho měla dostat do Anglie, začali chodit angličtí celníci se psem.
Migranty vyčenichal. Celníci je vytáhli ven a našeho řidiče nekompromisně zatkli," dodává.
Kamioňák musel podat celníkům vysvětlení. Až když je skutečně přesvědčil, že o utečencích nevěděl, ho pustili.
„Jinak by ho rovnou zavřeli na pár let. Tam se s vámi nikdo nemazlí," vzpomíná Jiří Máčala. O případu sepsali zápis, řidič se po čase dostal domů.
PŘICHÁZEJÍ POKUTY
Dopravní společnost však obdržela výzvu s dotazem, jak školí své řidiče, za další dva měsíce dostala první výměr pokuty pro řidiče i firmu. Stálo v ní asi 2200 liber za jednoho migranta, celkem v přepočtu více než půl milionu českých korun.
„Poradili jsme se proto s různými dopravci, kteří řešili stejný problém. Sepsali jsme odvolání, dva měsíce je prověřovali, pak pokutu snížili na půlku. Ve finále to dopadlo tak, že po tři čtvrtě roku nám poslali dopis, že jsme podmínky splnili a pokutu nám odpouští. Říkali jsme si paráda," nastiňuje jednatel Hermann Trans.
Utekly však další dva měsíce, když jim v Anglii chytli dalšího řidiče.
„Napsali nám tehdy dopis, že jim dlužíme dva a půl tisíce liber. Pokutu nám odpustili coby společnosti, ne řidiči. Jestli prý ještě nějakého vyšleme, zabaví nám ho i s nákladem. Rychle jsme tak vybrali 120 tisíc, poslali jim je a vyžádali si potvrzení, že jim už nedlužíme ani korunu," popisuje Jiří Máčala.
Řidič, kterého celníci zatkli, se od té doby bojí jezdit na stejné místo.
„Je to opravdu hrůza. Když se vám do auta nacpou a kontroly je odhalí, nikam se nedovoláte," zdůrazňuje jednatel firmy. Drsné zkušenosti s migranty mají také řidiči další zlínské mezinárodní kamionové dopravy a spedice Miroslav Mikel Autodoprava.
„Dostali se nám už několikrát do auta. Stačí zastavit na chvíli na nějakém parkovišti mezi dvěma městy. Bez problémů rozřežou plachty, dívají se, co vezeme, náklad třeba i poškodí. V extrémních případech vytrhli obrubník a hodili jej před kamion. Dějí se tam holt divoké věci. Není to ale pravidlem, někdy kamion projede, aniž by se něco stalo," říká Miroslav Mikel ze stejnojmenné rodinné dopravní společnosti.
Jeho sestra a dispečerka Veronika Ondrová podotýká, že pokud jejich kamioňáci mají v nočních hodinách projet severofrancouzským městem Calais, u kterého leží velký tábor plný migrantů přezdívaný „džungle", raději je nasměrují na jinou trasu přes Holandsko.
„Zakazujeme jim průjezd v noci, za denního světla si migranti moc nedovolí. Nedávno se nám taky stalo, že před naše auto naházeli popelnice. Řidič do nich musel narazit, odsunout je, ale nezastavit. Musí dbát hlavně na svoji bezpečnost. Navíc migrantů bylo tehdy kolem padesáti," zdůrazňuje.
Karel Návoj ze zlínské společnosti Kanaz zabývající se vnitrostátní i mezinárodní dopravou a přepravou označuje situaci s migranty jako největší ohrožení Evropy od druhé světové války.
„Pracovat nebudou, ale chtějí všechny výhody, co máme my," zlobí se Karel Návoj.
Jejich nepřizpůsobivost uvádí na příkladu svého kamaráda. Ten se věnuje zemědělským výzkumům, například tomu, jak správně hnojit.
„Byl v Somálsku, kde chtěl lidem pomoct. Vysvětlil jim, jak hnojit, obdělávat půdu, aby úrody měli dvakrát tolik. A černoch na to překvapeně zareagoval: Fakt dvakrát tolik? Takže příště oseji už jen půlku. Jeho sousedovi umírají děti hladem, ale to asi nevadí…," podotýká.
JE TĚŽKÉ JE ROZLIŠIT
Vlastní zkušenost s migranty má také. „I co se týká žebráků a prodavačů, je těžké je rozlišit. Leckdy je nepoznáte. Nesmíme si je sem pouštět," dodává.
