„Představují se zde práce spojené s pletením tatarů, ošatek, košů nebo metel. Lidé si mohou vyrobit i nejrůznější druhy kraslic nebo vyzkoušet třeba paličkování,“ přiblížil v sobotu dopoledne starosta Kaňovic Jiří Mikel.

Zároveň upozornil, že podobně laděných akcí bývá na historické usedlosti hned několik do roka.

„Míváme tu obecní zabíjačku, předvánoční setkání nebo velmi oblíbený Den řemesel. Podívat a popovídat si přitom přicházejí nejen místní, ale i řada našich příznivců z okolních obcí,“ konstatoval starosta.

Tentokrát do areálu usedlosti dorazila například Dagmar Juráková s dvou a půlletým synkem Jakubem.

„Chodíváme sem každý rok, aby se kluk trochu zabavil. Zaujala ho hlavně malá, před nedávnem vylíhlá kuřátka. Tatar, kterých je tady taky plno, mu ale uplete děda. Loni už byl malý dokonce mrskat a letos půjde znovu,“ podotkla s úsměvem mladá maminka.

Jak výrobu vajíček zdobených slámou, tak i pletení pomlázky, si vyzkoušel čtrnáctiletý Michal Bernátek.

Pletení tataru mě ale bavilo o něco víc. Je to jednodušší a také zábavnější, když u toho nemusím strávit tolik času,“ pokýval hlavou jeden z místních mládežníků.

Příjemnou akci si nenechala ujít ani devatenáctiletá Mirka Michálková. Ta výrobě kraslic také neodolala a lepením slámy na vyfouknuté červené vajíčko strávila dobrou půlhodinu.

„Dělala jsem jen jednoduché vzory. I na ty ale musí mít člověk trpělivost. Určitě ještě zkusím paličkování a možná i něco dalšího,“ prozradila chvíli před sobotním polednem sympatická blondýnka.

Předsváteční setkání, které odstartovalo už v devět hodin ráno a pokračovalo až do odpoledne, navštívilo nakonec několik desítek lidí. „Normálně by jich bylo určitě více, ale tentokráte nám příliš nepřálo počasí,“ posteskl si závěrem starosta Mikel při pohledu na uplakanou šedivou oblohu.

Dávat dětem nůž do ruky se bojím

Byť mu bude letos v září už osmdesát, umí František Zuska vlastníma rukama z obyčejné slámy nebo vrbových proutků vykouzlit doslova malý zázrak. Přesvědčit se o tom mohl úplně každý, kdo v sobotu zavítal na historickou rolnickou usedlost v Kaňovicích.

Nesmírně zručný muž, který od svých patnácti let žije ve Zlíně, naučil všechny zájemce vyrábět nádherné kraslice s lepenou slámou nebo hned několik druhů pletení tatarů. Kdo chtěl, tomu vyřezal i vrbovou píšťalku. Jak sám František Zuska říká, jeho největším koníčkem je už léta právě obyčejná sláma.

„Kromě kraslic z ní vyrábím i nejrůznější ozdoby na zeď a dokonce i betlémy,“ objasňuje.

Kraslice prý přitom František Zuska dělával doma už odmalička. „Nejčastěji bývaly leptané kyselinou nebo škrábané,“ vzpomíná rodák ze slováckého Kobylí.

Že jsou přitom jeho zdobená vajíčka opravdová špička dokázal před několika lety.

„Na přelomu tisíciletí vyhlásilo uherskohradišťské muzeum soutěž o nejkrásnější kraslici a ta moje, škrábaná, skončila druhá. Předběhla mě pouze šikovná dvojice mladých sourozenců z Archlebova,“ zavzpomínal bývalý projektant a technický kontrolor.

Nikoho asi nepřekvapí, že o zdobení kraslic mívají největší zájem děvčata a maminky. Ani v sobotu v Kaňovicích tomu nebylo jinak.

„Neučím je proto, aby se z nich pak staly malérečky. Jen jim chci dokázat, že krásná kraslice se dá udělat i doma,“ objasňuje František Zuska.

Zástupce mužského pokolení ovšem více zajímá pletení tatarů nebo vyřezávání píšťalek. Pan Zuska je schopen vyrobit je za několik okamžiků.

„Dnes už to děti nikdo mo neučí. My si vrbové píšťalky dělali už jako malí a soupeřili jsme, komu lépe píská,“ zalovil v paměti dlouholetý vedoucí folklorního souboru Vonička.

Také zručnost dětí a mladých lidí se prý od té doby změnila.

„My si doma museli umět chleba ukrojit sami. Dnes ale děti nůž držet neumí a já se jim ho bojím dát do rukou. Už jsem byl svědkem toho, jak si jeden malý klučina rozřezal palec na půlku,“ kroutí hlavou muž pocházející ze sedmi sourozenců.

Letos je to ale podle jeho slov s píšťalkami bída.

„Velikonoce jsou poměrně brzy a vrby ještě nemají mízu. Píšťalky se tak dělají hůře. Je těžší stahovat kůru, která je při jejich výrobě potřeba,“ objasňuje.

U tatarů je to ale údajně zase spíše naopak.

„Když bývají Velikonoce ke konci dubna, mívají už vrbové proutky spoustu výhonků. Tatar se kvůli tomu hůře plete a také už nevypadá tak pěkně,“ uzavírá František Zuska.