Její zpěvák a vůdčí postava Karel Heřman se v rozhovoru pro Deník svěřil se svými dojmy z letošního vystoupení na festivalu v maďarském Szigetu či natáčení nové desky. Stranou nezůstala ani legenda o bájném lidu Čanki, která provází čelního zástupce české ethno a world music už více než deset let.

Ve Zlíně nekoncertujete poprvé. Jak se vám před Valachy, kteří jsou prý dobrosrdeční, ale zároveň tvrdohlaví, hraje?

Ve Zlíně se nám hrálo vždycky dobře. Na místní publikum máme z našich předchozích vystoupení jen příjemné vzpomínky.

Na vašich koncertech návštěvníci vidí a slyší celou záplavu nástrojů. Je některý, který vám ještě při vystoupeních chybí a rádi byste jej využili?

Těch nástrojů, které nám v repertoáru chybí, je strašná spousta. Samozřejmě, že bychom rádi využili další, ne jen ty, které už jsou součástí našich koncertů, ale vše je dáno ozvučitelností pódia. Některé nástroje, jež máme rádi, například darbuku, tarabuku a řadu dalších bychom při našich vystoupeních rádi uvítali, ale bohužel, reálně se na pódiu zejména kvůli své tichosti použít prakticky nedají. Ve studiu je ale využíváme.

Letos jste jako jediná česká kapela koncertovali na festivalu v maďarském Szigetu. Jaké byly vaše dojmy?

Mám-li to říci hodně jednoduše, tak si představte Rock for People nebo Colours of Ostrava krát deset. Na festival jsme přijeli první den a už v tu dobu tam bylo na 250 tisíc lidí. V Maďarsku funguje třináct pódií, na kterých hrál prakticky každý, na koho si vzpomenete. Trošku mne zarazilo, že tam vystupovalo hodně starších kapel jako Bad Religion nebo Madness. My jsme začínali na pódiu určeném pro world music, které bylo na festivalu druhé největší. Jako poslední uskupení dne vystoupil na stejné stage legendární Buena Vista Social Club, které předvedlo obrovsky krásný koncert, takže to byl jeden z největších zážitků. Kolem nás bylo nesmírné množství lidí, řečí, stanů, no prakticky všeho, co si člověk dokáže představit. Sziget má vynikající zázemí a neuvěřitelnou masu lidí, která tam každým rokem přijíždí, Maďaři dokáží velmi dobře zvládnout, což pro mne bylo určitě překvapením.

Koncertujete radši před tak početným publikem nebo v klubové atmosféře?

Mám pocit, že už jsme protrhli věc, kterou jsme říkali hodně nahlas, a to že máme radši menší kluby, kde je lepší kontakt s lidmi. Víceméně to platí doteď, ale už hrajeme tak dlouho, že jsme se naučili zvládnout i velká pódia. Přesto ta menší máme stejně radši.

Nemrzelo vás, že jste se v Maďarsku nepotkali s žádnými krajany?

Mrzelo, nemrzelo. Pro nás byla obrovská čest, že jsme tam vůbec mohli hrát. V obecenstvu ale byly vidět i české vlajky, což pro nás bylo nesmírně potěšující.

V čí hlavě se vlastně zrodila legenda lidu Čanki?

Myslím, že se jednalo o skupinovou halucinaci. Nějakým způsobem jsme to vypustili do světa a postupně jsme tuhle legendu doplňovali jako skládačku. Nakonec nás začala samotné trošku honit. Zůstali jsme však přitom a hrajeme v jejích intencích dodnes.

Dokázal byste charakterizovat fanouška Čankišou?

Od šesti do devadesáti let. Většinou se u naší hudby usmívá a skáče.

Jezdíte čerpat inspiraci do nejrůznějších končin světa. Jaká byla vaše nejzajímavější cesta a chystá se v brzké době nějaká další?

Jedna velká cesta byla v plánu, ale bohužel padla. Trošku nám ji pokazil pan ministr zahraničí, který zrušil velvyslanectví v Nairobi. Na návštěvu Keni a Zanzibaru si tak budeme muset počkat. Naši partneři, kteří nám měli zaplatit letenky, se navíc rozhodli šetřit, takže celosvětově proklamovaná hospodářská krize se významně, nebál bych se říci i nejvíc, dotkla právě kultury. Hodně lidí si totiž myslí, že právě kultura je nejméně potřebná, takže se jako první šetří právě na ní. Každý rok ale někam vyjíždíme a ani ten příští určitě nebude výjimkou. Byť by to bylo třeba jen Polsko nebo Slovensko, bude to stejně moc fajn.

Připravujete nové album. Jaké bude?

Bude o poznání tvrdší, už nebude tak vesele uskákané, jako naše předchozí kousky. O to ale bude energičtější. Možná tedy nebude tak legrační, ale jsme to pořád my. Zatím se mi práce na něm hodně líbí, uvidíme, jak to bude ve finále vypadat na desce.

Nahráli jste hudbu k filmu Nuda v Brně, vaše skladby se objevily i ve snímku Blízko nebe. Uslyšíme Čankišou v nejbližší době opět z filmového plátna či televizní obrazovky?

To se uvidí, ale myslím že ano. Této práci jsme se nikdy nebránili a ani bránit nebudeme. Vladimír Morávek i Dan Svátek jsou příjemní režiséři a budou-li zase něco nového točit a dostaneme od nich nabídku, rádi ji přijmeme.

Blíží se Nový rok, kdy si spousta lidí dává nejrůznější předsevzetí. Má nějaké do roku 2011 přichystáno i kapela Čankišou?

Hlavně už opravdu musíme dodělat novou desku. Musí vyjít a musí být dobrá. To jsou však předsevzetí, jak to doopravdy dopadne, na to si ještě musíme nějakou chvíli počkat.

Viktor Chrást