Lidovecký lídr ve Zlíně jako malý kluk ministroval. Mešní víno ale prý v sakristii nepil. Třináctou komnatu prý také žádnou nemá

Kdo vás nezná, tak se možná zamyslí nad tím, proč jste na bilboardech ve městě vyfocený s violou…

Bylo to přirozené vyústění naší diskuse. Chtěli jsme mít kampaň zábavnou, záživnou a netradiční, a zároveň jsme ji nechtěli dělat jako některé jiné politické strany, tedy vnucující a násilnou. Humoru je v našem životě málo.

Odprostěme se trošku od politiky. Proč vy a viola?

Hudba mně provází celý život. Dvacet let jsem byl filharmonikem, pak jsem dělal šest let ředitele Základní umělecké školy ve Zlíně. Chodím na koncerty, jsem předseda Správní rady Filharmonie Bohuslava Martinů. Takže je to přirozené. Jsem rád, že jsem mohl hudbou rozdávat radost lidem a rád bych v tom někdy pokračoval.

Odkdy hrajete?

Od šesti let.

Takže jste si prošel tím oblíbeným obdobím, kdy jste musel zkoušet několik hodin denně, místo abyste třeba hrál fotbal.

Ano, i tímto obdobím jsem si prošel. Trochu jsem záviděl ostatním klukům, že mohli hrát fotbal, a já musel cvičit. Ale v pozdějším věku, kdy jsem hrál v různých souborech, už mě to začalo více bavit.

Ale dnes jste rád, že na violu umíte.

Ano, dnes jsem rád.

Proč se neživíte hudbou? Jistě by to bylo klidnější povolání než politika.

Klidnější a zábavnější. Říkal jsem to, když jsem filharmoniky vítal při zahajování nové sezóny, že i když mají také své problémy a někdy náročný program a unavující zájezdy, takovou radost z práce a uspokojení pravděpodobně nezískají nikde jinde. Samozřejmě, když se mi podaří na radnici pomoci potřebným nebo získat investice na dobrou věc, tak mám velkou radost. Ale když se podaří koncert s vynikajícím sólistou, jako byl v loňské sezóně violoncellista Mischa Maisky, tak skutečně nevím, s čím to lze srovnat. Když jsem měl na podiu trochu času, tak jsem se díval, komu hrajeme. A když bylo na lidech vidět, že zapomněli na každodenní stresy, s nimiž do koncertní síně přišli, to bylo největší zadostiučinění.

Vraťme se k mojí otázce. Proč se tedy hudbou neživíte?

Člověk si život naplánuje, ale on se nějak vyvíjí sám. Nebylo to pro mne snadné rozhodnutí odejít od práce, která mě velmi baví. Ale umělci mají schopnost vcítit se do pocitů a potřeb jiných. Přijal jsem nabídku pracovat na radnici jako výzvu. Zda mám v této práci pokračovat rozhodnou občané ve volbách.

Jak jste se vůbec k politice dostal?

Moji rodiče byli dlouholetí členové KDU-ČSL. Tatínek byl za svoji činnost mezi mládeží a za práci v KDU-ČSL zatčen a odseděl si pět let. Takže jsem i já zcela přirozeně vstoupil mezi lidovce.

Kdy to bylo, můžeme připomenout?

Začátkem devadesátých let. Od té doby už to přicházelo nějak samo. Udělal jsem si čas diskutovat s lidmi a chodit na schůze. Přestože jsem neměl vysoké ambice, členové strany mě postupně volili do těch pozic, ve kterých jsem nyní.

Přesto: neříkáte si někdy, já se na tu politiku vykašlu, raději si vezmu violu a budu jezdit po zájezdech?

Tak ono se to nevylučuje. Po těžkém dni přijdu domů, vezmu si do ruky violu a zahraji si. Ale tak, abych nerušil sousedy. Poslední roky pořádáme s odborem sociálních věcí koncerty pro poskytovatele sociálních služeb, tak si s komorním orchestrem zahraji i na radnici. Z toho mám samozřejmě radost. Předpokládá to vždycky alespoň kratší dobu pravidelně cvičit, takže mě to donutí znovu se k nástroji vrátit.

Jací jsou vaši oblíbení skladatelé?

Jednoznačně Antonín Dvořák, který je mi blízký nejen svým životem, postoji a filozofií, ale i svými díly. Jsou plné vnitřního řádu, který u mnohých jiných skladatelů člověk nenajde. Ovšem každý skladatel je úplně jiný. Mám rád i skladby Bohuslava Martinů, třeba jeho komorní díla jsou fantastická. Ale Dvořák byl jediný.

Takže když se vrátíme k vám, hudebníkem jste se stal hned po škole?

Když jsem skončil školu, hrál jsem dva měsíce ve filharmonii v Olomouci a poté jsem udělal konkurz do symfonického orchestru v Bilbau, takže jsem rok strávil ve Španělsku. A pak, když se uvolnilo místo ve zlínské filharmonii, hned jsem se vrátil.

Kde jste studoval konzervatoř?

Konzervatoř jsem vystudoval v Kroměříži a následně Akademii múzických umění v Praze. Tam jsem byl posluchačem jednoho z nejlepších českých violistů Milana Škampy, se kterým jsem si rozuměl i lidsky. Byl velkým obdivovatelem Leoše Janáčka a jako muzikolog rozebíral jeho smyčcové kvartety, které jsou ohromnými díly. Od něj jsem obrovsky získal pro svůj další hudební život.

Dlouze jsme hovořili o hudbě. Jaké jsou vaše další koníčky? Při čem si odpočinete?

V podstatě celý život jsem se věnoval hudbě. Na jiné koníčky nebyl a není čas. Dříve jsem ještě běhával vytrvalostní trasy. Zúčastnil jsem se například závodů Velká kunratická a Běchovice. Nyní pěstuji turistiku, pracuji na zahradě a rád jezdím na kole. Chodím na koncerty, na výstavy a do divadla, takže je to hlavně kultura.

Žijete celý svůj život ve Zlíně?

Kromě studií a jednoho roku ve Španělsku ano. Narodil jsem se ve Zlíně a nikdy jsem se nikam nestěhoval.

Jak velkou máte rodinu a co dělá manželka, děti?

S manželkou máme tři dospělé děti a jednoho vnuka, který má rok a tři čtvrtě.

Narozdíl od některých lidovců navštěvujete pravidelně bohoslužby. Jste silně věřící?

Rád bych Vás opravil. Myslím si, že naši kandidáti jsou všichni věřící a bohoslužby navštěvují. Co to je silně věřící? Já jsem dostal odmalička dar víry a jsem za to vděčný. Jsem rád, že jsem žádnou větší osobní krizí neprošel, tak jsem měl život jednodušší. Samozřejmě jsem rád, že můj život je prolnutý Bohem, a že cítím každý den jeho pomoc.

Jak vás tak poslouchám, tak jste silně věřící. Odpovím si sama. Když jsme u té církve, jaký je váš názor na eutanázii?

Na eutanázii mám jednoznačný názor. Je to aktivní ukončení života nemocného, nikoliv odmítnutí neúčinné nebo příliš zatěžující léčby. Nejsme schopni život dát, tak bychom jej neměli ani brát. Úmyslná eutanázie pro mě nepřipadá v úvahu. Když se rozhodne rodina anebo samotný pacient, který ještě dokáže komunikovat a je při vědomí, že již dál nebude pokračovat v léčbě, která je nákladná a bezvýchodná, tak je to projevem přiznání, že smrti nelze zabránit. Ale dnešní medicína dokáže člověka zbavit bolesti, takže ani v tomto případě nevidím důvod ukončovat život předčasně. V letošním roce jsem měl možnost poznat tohle v praxi. Během tří měsíců mi umřeli oba rodiče. Nebylo to náhlé. Třeba u tatínka jsme byli po celou dobu jeho umírání a drželi jsme jej v náručí. Nás to obohatilo a jemu to poslední minuty ulehčilo. Takže ukončit život, když se dozvím, že mám nevyléčitelné onemocnění, není dobře.

Ale vraťme se do vašich mladších let. Jaký jste byl jako dítě a adolescent? Spíš poklidný typ nebo rebel?

Na vysvědčení jsem nikdy neměl dvojku z chování. Tím, že jsem měl spoustu kroužků – přírodovědecký, skauting i hudebku, neměl jsem na velké blbnutí čas. Jako všichni ostatní jsem hrával fotbal na silnicích na Podvesné, kde ještě nejezdila auta a hokej na zamrzlé Dřevnici. Taky jsem lyžoval a běhal.

Ale co jste vyvedl? Vzpomeňte nějaký zážitek.

Na něco zásadního si nyní nemohu vzpomenout.

To není možné. Každý provedl nějakou lumpárnu.

Fakt nic. Že jsem jel načerno, když jsem spěchal? To taky nemůžu říct. Chodil jsem pěšky.

To by také nebyla žádná lumpárna.

Ministroval jsem, mešní víno jsem nepopíjel…

Takže nic?

Byť je to trapné, tak si nevzpomínám.

Jaká je vaše třináctá komnata?

Vždy jsem se velmi rád věnoval pedagogické činnosti a mám velkou radost z úspěchů svých žáků. Někteří hrají v symfonických orchestrech nebo cimbálových muzikách. Spíš než třináctou komnatu mám před sebou nesplněný cíl. Řídil jsem tělesa pěvecká i instrumentální a upravoval jsem pro ně různé skladby. Sám bych chtěl někdy napsat hudební skladbu, která by odrážela mé životní zážitky a postoje a přinesla lidem radost.

Staňte se našimi fanoušky na Facebooku!
Zde vás budeme v průběhu dne informovat o nejdůležitějších a nejzajímavějších událostech z regionu a hlavně vám nabídneme různé soutěže.

Aktuální témata Zlínského deníku:

DOPRAVNÍ SERVIS
Veškeré informace týkající se osobní i veřejné dopravy a cyklostezek v regionu.

KOMUNÁLNÍ VOLBY 2010
Vše ohledně voleb, které proběhnou ve dnech 15. a 16. října 2010.

MÁME RÁDI KACHNY
Nepravidelná rubrika pravidelně plná neuvěřitelných zpráv.

DENÍK ZLÍŇÁKA
(Ne)oficiální blog reportérů Zlínského deníku o dění v regionu i mimo něj.