Působila už na celé řadě výzkumů, nyní se přidala do sboru ELI Beamlines, což je největší výzkumný projekt v dějinách České republiky. Jeho cílem je vybudovat moderní laserové zařízení světové úrovně pro základní i uživatelský výzkum. V něm budou prováděny různé projekty. Zatímco pro mnohé je věda zapeklitým a tajemným oborem, pro rodačku ze Zlína je prací a největším koníčkem v jednom. Kateřina Falk totiž mimo jiné také působila v Národní laboratoři Los Alamos, která je kolébkou atomové bomby.

Co vás na fyzice lákalo, zajímala vás už od dětství?

Moji rodiče jsou inženýři a věda je vždycky zajímala, společně jsme se dívali třeba na sci-fi filmy. Mohu o sobě říct, že jsem vlastně děcko, které nevyrostlo. Když se totiž podíváte na malé dítě, tak je to ten nejzvídavější tvor, chce všechno prozkoumat, všechno vědět. Ti, co jsou infantilní, se tak obyčejně stávají i vědci. Já osobně zatím odmítám vyrůst.

Co vědec nesmí postrádat?

Hodně důležitá je motivace a kreativita. Určitě mnozí dříve nevěřili, že jedna malá holka z východní Moravy něco dokáže a nakonec se ze zahraničí vrátí do Česka. Já se vrátila, a to s určitou důvěryhodností v rámci vědecké práce. Myslím si, že motivace je hodně důležitá.

Proč?

Protože vidím, že neustále studentům nevěří okolí, ani vlastní mentoři. Shazují jejich talent nebo možnosti. A to je obrovské plýtvání potenciálem. Snažím se proto ukázat, že když si něco zamanu a nedám se, povede se mi to.

Jak je na tom z vašeho pohledu česká věda? Většina lidí si pojem věda dá dohromady spíše s Amerikou, ne s naší malou zemí.

Záleží, jak kde. Myslím si, že právě v České republice je teď úžasná doba na vědu. Všude jinde ve světě padají finance a tady se financuje více a více, a to nejen ze strany české vlády, ale i Evropské unie. Už před pár lety jsem začala sledovat velký trend, že mí známí z Oxfordu, Harvardu či Cambridge, tedy z těch nejlepších laboratoří na světě, se začali stahovat ze svých poměrně nejistých pozic v cizině kvůli složitějším situacím právě k nám do českých výzkumných center. Ta najednou dostala obrovské množství peněz a hledali dobré lidi ze světa.

Takže k nám postupně přecházejí mezinárodní vědci i rodáci, kteří si ve světě udělali dobré a velké jméno…

Vlastně ano, věda díky tomu u nás roste. Podle mě je to vždycky kombinace příležitostí. Když je vědec dobrý, má vždycky na výběr a kam jít. Jakmile jsou někde dobré podmínky, tak ani nehledí na to, kde to je, vybere si prostě dobré místo. To je trošku i dobrá zpráva pro vládu a veřejnost, aby si toho vážili, protože vždycky, když se toto někdy stalo, tak tou důležitou zemí byla Amerika. Tam byly mozky a ti kreativní. Teď se to obrací a odcházejí odtud sem.

Na čem nyní pracujete, bádáte?

Hned na několika projektech, a to tím, že jsem se přidala do sboru ELI Beamlines. Velkou část práce představuje proto organizace, zaměřuji se také na design vakuových komor, různých instrumentů či diagnostik, které se budou v příštích letech v nových laboratořích zavádět. Zároveň mám i velkou svobodu vlastního bádání. Povětšinou se věnuji projektům spojeným se studiem husté plazmy či strukturou velkých planet, zabývám se totiž laboratorní fyzikou. Mám i vedlejší projekt, kde se věnuji urychlování částic, hlavně neutronů pomocí velkých laserů.

Zúčastnila jste se nedávno ve Zlíně konference TEDx, která už více než 30 let podporuje „myšlenky, které stojí za to šířit". Jak vnímáte, že tato akce dorazila už právě i do Zlína?

Ve Zlíně se TEDx nesla v duchu baťovské myšlenky Co chceš, můžeš. Ať jsem chtěla nebo ne, vyrostla jsem a toto shodou okolností bylo a je i moje životní motto. Jednoduše souhlasím s Baťou.