„Má už osmnáct let a měří čtyři metry," říká s úsměvem pro Zlínský deník teď už třiatřicetiletý hrdý chovatel exotického hada. Doma ji má ve velkém teráriu, přičemž prý zabírá dobrou půlku domu. Péči vyžaduje jako každé jiné zvíře.
„Potřebuje teplo, vodu, vlhkost a krmení. To je hlavní. Má rád slepičky i selátka," vyzdvihuje Vlastimil Bumbálek. A právě slepice mu prý rovněž chová doma, stravu má tak pro něj zčásti doslova při ruce.
„Zabíjet mu je nemusím, je naučený na živé, ale dá se naučit samozřejmě i na mrtvé," usmívá se Vlastimil Bumbálek. Byť jej doma chová už celou řadu let, respekt a strach k němu má neustále. Ten prý pořád musí být.
„Opravdu je na místě. Jedovatý sice není, ale kouše. To víte, že už mě kousl a samozřejmě to bolí. Ovšem když cuknete, tak to bolí ještě více," podotýká.
Chovat doma živého hada si Vlastimil Bumbálek přál už coby malý kluk.
Rodiče, aby si jej mohl pořídit, přesvědčoval dlouho. Trvalo mu to rovné čtyři roky. Když mu bylo asi patnáct let, konečně se dočkal, koupil jej od chovatele z Trnavy.
„Tehdy měla krajta jen osmdesát centimetrů, dneska už čtyři metry. O dalším už neuvažuji, bude rodina," říká chovatel. Podle něj s nimi had bude žít ještě dlouho, i když se prý v literatuře uvádí, že se krajta tmavá dožívá dvaceti let. „Ta v Lešné má myslím už sedmadvacet let," dodává Vlastimil Bumbálek.
