„Jsem dvacetiosmiletá směs moravské a rusínské krve,“ dodává s úsměvem magisterský absolvent oboru zvuk na audiovizi Fakulty multimediálních komunikací UTB, kterému se stal koníček povoláním. Po otci Východňár, po matce Moravák. Lásku ke zvuku dokázal nade vší pochybnosti. Při expedici v Pákistánu natáčel rozhlasovou hru, jež je momentálně ve fázi post-produkce.

„Každý den jsem točil mé výpovědi a vyprávění kolegů Marka Holečka a Zdendy Háka. Natáčel jsem etnickou hudbu, atmosféry, ruchy a výpovědi Pákistánců i ostatních členů jiných expedic. Zaznamenával jsem každý můj prožitý den expedice i jednotlivé výstupy do výškových táborů,“ popisuje Ivo Repčík, který studoval dlouhých osm let pod taktovkou profesora Jána Grečnára.


„Vrchol hory svítil v pozdním slunci rudým zlatem. Všechno strádání, všechny oběti byly marné. Do oblak se tyčí strmá pyramida, kterou nelze zdolat.“ Všichni známe Vaška z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku, který poslouchá výstup na nepokořenou osmitisícovku. Vnímal jste to stejně?

Rozhlasové hry nebo vyprávění z tohoto prostředí bývají velice poutavé, samozřejmě s vlastní zkušeností se to srovnat nedá. Tento žánr je tvořen pouze zvukovým vyprávěním. Pro orientaci posluchače v ději je důležité vše dobře popsat. Povedlo se mi nahoru vynést profesionální zvukovou techniku a udělat separátní zvukový záznam nad 8000 m n. m. jako prvnímu člověku na světě. Takže budoucí rozhlasová hra z prostředí hor bude obohacena o autentický záznam z vrcholu Gasherbrum II. 

Kdo nebo co byl spouštěcí impulz k takové náročné akci?

Chystali jsme natáčení projektu s profesionálním horským vůdcem a horolezcem Zdendou „Háčkem“ Hákem. A během přípravy nátáčení se mě Háček zeptal, jestli bych nechtěl jet taky. Spouštěcí impulz byl i můj dlouhodobý obdiv osmitisícových velikánů. Přečetl jsem spousty knih a nakoukal mraky filmů a dokumentů s touto tematikou. Několik let bylo mým snem dostat se na 1 ze 14 hlavních osmitisícovek. Taková nabídka se neodmítá. A tak jsme na jaře vyrazili.

Jak jste se připravoval na expedici?

Co se přípravy týče, existuje krásné horolezecké rčení. Hory se vás neptají, co jste dělali poslední měsíc, ale co jste dělali po celý život. Pro vysokohorskou turistiku nebo lezení v jakémkoliv terénu musíte mít určité predispozice. Nějaký vrozený dar, který se dá přirovnat k talentu. Ale jak víme, talent je ve všem jen malá část, zbytek je obrovská dřina. Tak se průběžně udržuji v dobré kondici běháním trailových tras, chůzí po horách, občasnou jízdou na kole, plaváním a cvičením s vlastní vahou. Všeho s mírou, abych se cítil dobře. Před expedicí jsem přípravy ještě zintenzivnil.


Jak probíhala cesta?

Samotná expedice trvala 48 dní. Odlétali jsme z Prahy. Podnikli jsme cestu z Islamabádu do Skardu po Karakoram Highway kvůli špatnému počasí a následnému zrušení letu. Karakoram Highway je strastiplná a dlouhá cesta, která skýtá krásné výhledy, ale obnáší i 23hodinové natřásání v dodávce, které totálně vyčerpá. Některé části cesty jsou životu nebezpečné a nevyzpytatelné. Další den jsme putovali do Askole, tam jsme strávili noc a ráno proběhlo dělení materiálu mezi pákistánské nosiče. Každý nosič může vzít max. 25 kg. Z Askole se vyráží na cca 120 km dlouhý treck po ledovcích Baltoro a Abruzzi až do základního tábora Gasherbrumů. Naše trojčlená expedice zvládla tento úsek za šet dní.

Kolik kilometrů jste zhruba denně ušli?

Každý den překonáváte od 11 km do 23 km, a to v nehostinném prostředí a horku po celý den. Některé úseky mezi kempy trvají od 4 do 7 hodin v dobré fyzické kondici. Někteří nosiči s těžkým nákladem jdou tyto úseky i více než 7 hodin.

A jak jste se aklimatizovali?

Jelikož jsem se vydal do Pákistánu bez parťáka, stal se mi kolegou na výstup italský vrtulníkový záhranář z Dolomit Giampaolo Corona. Mé tělo si zvyklo na nadmořskou výšku v Base Campu, která byla cca 5100 m n. m. Postupně bylo potřebné si zvyknout na vyšší metu. Proto jsem se vydal do prvního výškového tábora C1 položeného 5896 m n. m.

Jaké je potřeba mít vybavení?

Potřebujete spoustu fukčního a kvalitního oblečení, technického vybavení, které vás ve složitých situacích nezradí. Mezi nesené materiály patří vybavení expedice: potraviny, společné i osobní stany, plynové vařiče atd.

Jak výstup pokračoval dál?

Cesta ze základního tábora do C1 vede přes stále pracující ledovec. Je to mohutná zamrzlá řeka, která se neustále pohybuje. Každým dnem se mění. Zde je důležité být navázán lanem k partnerovi. Hrozí pád do trhliny, proto je člověk ve stálém pozoru. Vyrazili jsme v brzkých ranních hodinách, kdy je ještě povrch ledovce zmrzlý a při východu slunce začíná teplotní peklo. Výheň, která nás zpomalila. Výškový tábor C2 v nadmořské výšce 6354 m. Na Gasherbrumu I. byla další aklimatizační zastávka. Během dní odpočinku proběhla změna plánu a pokusili jsme se o výstup na vedlejší kopec Gasherbrum II.

Jak se staví v takovém prostředí stan?

Třeba ve 3. výškovém táboře C3 ve výšce 6970 m n. m. jsme stavěli stan přes hodinu. Bylo potřebné ušlapat sníh, vytvořit tak podloží. Jen pouhé ušlapávání sněhu je v takovéto výšce velice náročné. I lezecké pasáže byly náročné. Ve vzduchu ubýval obsah kyslíku a na dechu se to výrazně projevilo. Nikdo nedokáže zaručit, jak se vaše tělo bude chovat.

Kdy jste zdolal vrchol?

Do C3 jsem dorazil 20. 7. a měl jen pár hodin na spánek a přípravu k výstupu na vrchol. Ještě ten den ve 22:13 jsem s dalšími členy expedic vyrazil. Přes noc teplota klesla až k 25 stupňům Celsia. Já se na vrchol sápal, šel a lezl 12 hodin. Stanul jsem na vrcholu 21. 7. okolo 11. hodiny dopoledne.

Jaké byly vaše zážitky?

Na vrcholu panovalo bezvětří a krásné počasí. Měl jsem dost času na vychutnávání si atmosféry. Kyslíku je ve výšce nad 8000 m n. m. zhruba 35 % a to má silný dopad na organismus. Proto není dobré v této výšce setrvávat delší dobu. Čekala mě ještě cesta zpět, na kterou je třeba nechat si v záloze spoustu energie.

Podepsala se na vás únava?

Po příchodu zpět do 3. výškového tábora jsem vypil 2 litry čaje s magneziem, vitaminy a nasoukal se do spacáku. Každým dnem cítíte, jak slábnete, avšak musíte být stále ve střehu. Dolů do základního tábora jsem dorazil naprosto vyčerpaný a šťastný, že jsem dosáhl vrcholu ve zdraví. Celý výstup jsem zvládl bez podpůrného kyslíku, na což jsem patřičně hrdý.

Co vás teď čeká?

Během expedice jsem zhubl 7 kg svalové hmoty, kterou jsem během měsíce a půl získal zpět. Teď musím tuto hmotu znovu připravit na další sportovní výkony. (smích) Čekájí mě další hrané filmové projekty, návštěva rakouských Alp, abych si připomněl chůzi s těžkým batohem na zádech.

Jaké máte další plány, výzvy, sny?

Můj sen je stále se posouvat dopředu ve věcech, které dělám. Před rokem a půl jsem měl sen dostat se na jednu z hlavních 14 osmitisícovek a udělat tam jako první člověk na světě separátní zvukový záznam. A to se mi povedlo v krátké době. S oblibou říkám, že je to malý krok pro lidstvo, ale velký skok pro primární záznam zvuku. (smích) Jsem za to vděčný a sám se nechám překvapit, co mě v budoucnu čeká.