Kinematografie je pro Zdeňka Fialu především únik od reality

V prostředí kina se Zdeněk Fiala pohybuje už od šedesátých let minulého století, kdy pro něj filmy znamenaly zejména únik od reality. „Nemohl jsem se nikde uchytit, protože jsem měl kádrovou skvrnu, nesměl jsem proto studovat na žádných středních a vysokých školách. Proto jsem se snažil utíkat od reality do filmu,“ popsal dnes už sedmašedesátiletý milovník kinematografie. Pravidelně proto navštěvoval slavičínský filmový klub, který se dostával tehdy i k režimem zakázaným titulům. „Do roku 1989 jsem viděl i filmy, jako byly Vlasy od Formana nebo Tajemná záře nad Pacifikem,“ popsal Fiala. Dodal, že dodnes nechápe, jak to, že ho tenkrát nikdo neudal.

Pásky s filmy se do Slavičína v osmdesátých letech posílaly tajně, pod jinými názvy. Nebyly dabované ani s titulky. „Přišly vždy pouze dialogové listy, já jsem je potom ostatním většinou při filmu předčítal,“ zavzpomínal Fiala na doby komunismu.

Dnes vlastní Zdeněk Fiala rozsáhlou videotéku, která čítá přes patnáct set titulů, z toho už asi tisícovku si sám z videokazet přehrál na DVD. „Kromě toho mi ve sklepě leží tři skříně plné filmového materiálu, jako jsou dobové fotografie, plakáty či novinové články,“ pochlubil se Fiala.

Už téměř čtyřicet let navíc provozuje kino ve Slavičíně. Promítá jak pro veřejnost, tak pro školy, je také předsedou místního filmového klubu. V letních měsících pak zajišťuje i provoz letního kina ve městě.

Před čtyřmi lety se mimo jiné rozhodl zapojit město Slavičín do projektu Film a škola, v rámci něhož žáci základních a středních škol mohou zhlédnout perly světové i české kinematografie. „Slavičín patří k těm nejmenším z dvaceti měst, která se do této akce zapojila,“ pochlubil se promítač. Na tento záměr získává pravidelně finanční příspěvky i z kraje. Rozhodl se tímto způsobem mládež seznámit s tím, jak mohou být staré filmy obohacující. Tvrdí totiž, že se děti stávají nenáročnými diváky, kteří tráví čas u počítačů nad filmovými paskvily.

„Nedávno jsem třeba pouštěl dětem z gymnázia film ze šedesátých let Ve službách papeže. Během něho nikdo ani nedutal. A když to skončilo, byl tři minuty aplaus. Film starší než jejich rodiče je tak dokázal zaujmout,“ uzavřel Zdeněk Fiala.