Výstava Vánoce v muzeu byla pro mnohé v nastalé nákupní horečce příjemným pozastavením.

„Muzeum samo o sobě reprezentuje dřívější podomáckou výrobu dřevěného nářadí a náčiní, lidově se tomu říkalo dřevěnina a někdy dokonce vznešeně lidový porculán,“ vysvětlil Lubomír Marušák mladší, jeden z hlavních iniciátorů vzniku jedinečné expozice.

Otevřeno krátce, přesto si rychle získává na oblibě

Maličké muzeum je v Držkové sice otevřeno teprve od letošního června, už teď je však jasné, že si postupně získává pozornost nejen místních obyvatel. I když mnozí neznalí nevěří, že by muzeum mohlo být na zahradě jednoho z domů, o to víc si jedinečnou expozici pochvalují.

Za jeho vznikem je především láska ke dřevu a k lidské práci Lubomíra Marušáka. „Dřevo mne od malička fascinovalo. Začínal jsem vyřezáváním betlému a jak jsem postupně zjišťoval, že Držková byla doslova dřevařská velmoc, začal jsem sbírat staré nástroje,“ vzpomněl. Nejprve je vystavoval doma, avšak velmi záhy už mu prostory nedostačovaly. „Nejprve jsem postavil kopii zvonice z Vlčkové, kde jsem některé z nich umístil. Následně jsem pak v roce 2010 začal ve spolupráci s tatínkem stavět kopii koliby, v níž převážná část muzea sídlí dnes,“ připomněl Marušák s tím, že vše je děláno ručně a podle původních postupů.

Pro tohoto studenta gymnázia je však muzeum zejména koníčkem, na dráhu etnologa se prý nechystá. „Myslím si, že kdybych se tomu věnoval profesionálně, mohlo by mě to třeba i přestat bavit a to bych byl nerad. Protože tak se mám ve svém volnu na co těšit,“ prozradil.

Na malém prostoru jeho koliby však o víkendu naplno zavládl vánoční duch. „Některé exponáty musely ustoupit Vánocům,“ pousmál se Marušák. Právě vánoční výstava byla pověstnou tečkou za prvním rokem fungování muzea. Kromě výzdoby, stromečku, betlémů, ozdob i rozličných forem na všechny příchozí čekal také zajímavý výklad k některým exponátům.

Dříve večeře začínala oplatky

Málokdo dnes ví, že štědrovečerní večeře našich předků mnohde začínala podomácku vyrobenými oplatky. Právě forma na tuto dobrotu byla jedním z lákadel výstavy. „Sami si je pekli a poté je hospodář pomazal medem, což znamenalo, že osud rodiny bude sladký. Občas také česnekem, který měl rodině přinést sílu a zdraví,“ odhalil Marušák.

A jaké další chody na ně třeba čekaly? „Následovala polévka zvaná štědrovačka, v níž bylo to nejlepší, co se za rok urodilo. Ať už luštěniny, pohanka a další laskominy jako sušené trnky či křížaly. Poté si pochutnávali na rozličných kaších. Krupičné se říkalo například Ježíškova krupička,“ přiblížil s tím, že večeře končila pojídáním sušených švestek.

Pouštěli lodičky 
i odlévali olovo

Na příchozí návštěvníky čekaly také některé tradiční vánoční rituály jako pouštění oříškových lodiček či odlévání olova. „Olovo v minulosti odlévaly hlavně svobodné dívky. Lilo se přes ouško klíče, nevím sice proč, ale tradice taková byla. Podle odlitku dívka věštila, co ji v příštím roce čeká a nemine. Jelikož to bylo jakýmsi způsobem kouzlo, odříkávaly magickou formuli, která zněla: Štědrý večere, olovo leju, pověz mi, čeho se naděju,“ odhalil Marušák. Zajímavostí však měl pro zvědavce připraveno více. „Stromečky se dříve věšely ke stropu, protože chaloupky byly malé a žila v nich spousta lidí, moc nechtěli, aby jim zabíral tolik potřebné místo,“ dodal. Navíc byl připraven kdykoli ukázat něco ze svého řezbářského umění.

Nechyběly ani tradiční betlémy. „Máme tu dřevěný betlém, který jsem vyřezával sám, když jsem byl ještě mladší. Dále pak staročeský papírový, perníkový, jeden částečně pohyblivý, který i hraje,“ jmenoval Marušák.

Poslední přípravy na zimu

Sám přitom největší nával návštěvníků očekával spíše v neděli. „Většinou je to v Držkové tradičněji pracovní den. Navíc díky počasí řada lidí ještě provádí poslední přípravy na zimu,“ poznamenal. Jeho maličké muzeum však svůj provoz nekončí ani po vánoční výstavě. „Funguje celoročně. Nejlepší ale je, když se návštěvníci ozvou předem. Přece jen nebývám pokaždé doma,“ dodal Lubomír Marušák.