Zlínská Poradna pro ženy a dívky slaví letos dvacáté výročí. Je jediným zařízením svého druhu v kraji. Vedoucí Jiřina Fraisová se často setkává se smutnými příběhy

S čím vlastně ženám a dívkám pomáháte?

Nejčastěji se na nás obracejí s problematikou partnerských vztahů, výchovy dětí, domácího násilí, alkoholismu, drogové závislosti, ztráty zaměstnání, bydlení, zadluženosti či s problémy psychického rázu.

Když jste jediné zařízení svého druhu pro celý kraj, lze prozradit, ze kterých okresů se na vás klientky nejvíce obracejí?

Asi z Kroměřížska a Zlínska. Nelze přesně říct proč. Někdy se od klientek ani nedozvíme, odkud jsou. Mohou totiž za námi přijít zcela anonymně. Pro nás je pak problém vytušit, kde asi žijí.

Za uplynulých pět let ve funkci vedoucí poradny jste se určitě setkala s celou řadou děsivých příběhů, vzpomeňte prosím nějaký…

Přišla za námi klientka, která se rozvykládala o svých problémech s manželem. Tloukl ji. Během rozhovoru se samozřejmě rozplakala, i přesto ale statečně vyprávěla, co všechno doma prožívá. Manžel ji prý chytl za hlavu a tu jí držel pod tekoucí vodou z kohoutku.

V okamžiku, kdy se snažila prosadit svůj názor či myšlenku, zfackoval ji. Také při přípravě a podávání jídla jí vytýkal každou maličkost, buď že je jídlo studené, nebo že ho zrovna uvařila. Hledal záminky k násilí všude, kde mohl. Muž reagoval brutálně, agresivně, talíř uchopil a rozbil ho.

To zní dost ohavně. V takovém případě hned vytáčíte policii, ne?

Vycházíme i z povinnosti ohlašovací. Klientku vyslechneme a zvážíme, zda případ musíme nahlásit. Některé ženy však ale předem avizují, že nechtějí, abychom to řešili za ně.

Mnohdy nás také překvapí tím, že už dávno policii informovaly a na muže už podaly trestní oznámení. Často se ale případy odehrávají za zavřenými dveřmi a nikdo o nich neví. Anebo slyší hluk sousedi, ale nic neohlásí.

Jste nějak věkově vymezeni?

Dalo by se říct, že naše cílová skupina začíná u mladých, šestnáctiletých dívek. Naopak mezi nejstarší klientky patří třeba i osmdesátileté důchodkyně.

Takže s čím se na vás nejčastěji obrací mladé slečny?

Hodně řeší vztahy. Nejsou přímo nešťastné, ale nevědí, jak mají vztah s partnerem pojmenovat. Stýskají si, že s nimi kluk chodí a nechodí nebo má třeba dvě přítelkyně zároveň. Opakovaně se třeba i rozcházejí a zase dávají dohromady.

A co naopak trápí dámy v pokročilém věku?

To jsou ojedinělé případy. Třeba k nám přišla seniorka, že byla na nějaké prezentační akci, kde podepsala nákup nádobí a teď je zadlužená a k ní domů mají přijít exekutoři.

Berete si práci i domů? Jak po náročném pracovním dni relaxujete?

Neměla bych, ale občas si ji domů opravdu beru. Konrétně o klientkách však nemluvím. Doma pouze rodinu upozorním, že nejsem zrovna v dobré náladě.

Jinak se snažím relaxovat tak, že jdu do přírody či na koncert. Sama jsem členkou chrámového pěveckého sboru.