Kdo tyhle čtyřnohé mazlíky nemá v oblibě, asi by byl na rozpacích. Hned několik z nich je totiž okamžitě u mě. Cítí, že k nim mám blízko. Než se od Evy Janiškové dozvím vše o občanském sdružení Dobré ruce, které se o opuštěné a nemocné kočky ve Zlíně stará, vystřídá se jich u mě celá tlupa. Jsou na stole přede mnou, mám je pod nohama, na klíně i za krkem.

V tu chvíli mě zajímá jen jedno: jak tady to kočičí nadělení vzniklo?

„V roce 2006 jsme se ujali šestitýdenního kotěte jménem Hubert. Padalo z něj milion blech, seděl, krčil se u dveří známých. Máme ho dodnes. Řekla bych, že je to náš služebně nejstarší kocour,“ usmívá se na mě Eva Janišková. Podle ní to pak šlo s kočkami u nich velice rychle.

„Dojde totiž k tomu, že když se ujmete jedné zubožené kočky, tak si začnete všímat jiných. Ne že by mně učarovaly, to ne. Ale zjistili jsme, že kočky prostě potřebují pomoc. A že se u nás pořád zabíjí koťata, takže děláme i kastrační programy a osvětu,“ vysvětluje zakladatelka sdružení Dobré ruce.

Doplnila, že se tak začali postupně ujímat koček, až jich měli deset a museli začít hledat pro další nově příchozí nový domov.

„V té době za mnou přišla moje kamarádka, která mi navrhla, abych s ní založila neziskovou organizaci,“ vypráví dál paní Eva. Podle ní mělo nejdříve jít jen o informační portál.

„Ale zjistily jsme, že se tady vlastně už o ty kočky staráme. Tak jsme se mimo jiné zaregistrovaly na krajskou veterinární správu a pak tu ten náš útulek začal být oficiálně,“ dodává. Hlavní útulek je právě zde, u paní Janiškové.

„Fungujeme především systémem dočasné péče, kdy si dobrovolníci berou podle svých možností kočky nebo koťata a od nich potom odjíždí do nových domovů. Těchto dočasných domovů máme přibližně deset. V současné době se dohromady staráme tak o sto dvacet koček,“ vypočítává donátorka a ochránkyně koček ve Zlíně.

Podle ní vyjde jejich úsilí měsíčně v průměru na 80 tisíc korun.

„Rozhodně vás kočky nemůžou uživit. Dárci mohou maximálně pokrýt náklady na veterinu a krmení. Sponzorují nás drobní dárci, teď jsme poněkolikáté požádali o pomoc město Zlín,“ doplňuje paní Eva.

Díky ní a lidem, kteří jí pomáhají, umístí ročně do nových domovů 80-90 koček.

„Na našich stránkách máme uvedeno číslo transparentního účtu, je zde vidět vše, co z něj platíme. Provoz hradíme ze svého. Každý měsíc musíme sehnat 80 tisíc, abychom mohli fungovat a zajistit veterinární péči. Bez toho to prostě nejde,“ zdůrazňuje paní Eva.

„Chtěla bych poděkovat všem, kteří nám přispívají a pomáhají nám,“ říká s vděčností.

Pomohla by i prevence
„Jde o pomoc kočkám, ale další cestou je i prevence, aby se nerodilo tolik nechtěných koček. Vyvěšujeme letáky. Když zjistíme, že jsou někde přemnožené kočky, nabídneme pomoc s kastrací s tím, že vrátíme kočku majiteli. Ti na kastarci někdy nemají peníze. Někteří lidé začínají u dvou koček a pak jich najednou mají ve dvoupokojovém bytě třicet. Protože se jim zdála kastrace dvou koček drahá… Kastrace kocoura stojí od 500 do 600 Kč, kastrace kočky pak od 700 do 900 Kč. Město Zlín občanům s trvalým pobytem zde přispívá na kastraci 250 Kč na kocoura, 350 Kč na kočku,“ popsala Eva Janišková.

Pro kočky se brodili vrstvou odpadků

„K tomu se nachomýtl útulek Zatoulané štěstí v Kroměříži. Domluvili se s nemocnou paní, že se postarají o její kočky, protože je v nemocnici. Žena ale v nemocnici zemřela. Pracovnice útulku se tedy šly podívat na kočky do bytu, kde žena žila. Tam ve strašném nepořádku žilo 28 koček. Pracovnice se k nim brodily metrovou vrstvou odpadků… Pak jsme si je s kroměřížským útulkem rozdělili, my jsme přijali 14 stvoření v zuboženém, katastrofálním stavu. Byly prolezlé nemocemi. Jejich léčba byla náročná. Všechny kočky byly na kapačkách, na lécích. Šest z nich to nezvládlo. Vše platilo naše sdružení,“ vzpomínala na otřesný případ zakladatelka občanského sdružení Dobré ruce. Pokud nastane ve Zlínském kraji podobná situace, tak se podle ní podílejí na pomoci útulky napříč krajem. „Žádný útulek nezvládne najednou příjem 30 koček. To prostě není možné. Na to nemá nikdo prostory ani peníze. Navíc kočky musí do karantény…“ připomněla Eva Janišková.

Jak probíhá adopce koček?

Kočky do adopce předávají na základě předávacího protokolu, kde budoucí majitelé vyplní podmínky, za kterých se budou o kočku starat. Stvrdí, že budou v kontaktu se sdružením Dobré ruce a že budou průběžně posílat fotky, jak se o kočky starají. U adoptovaných nekastrovaných koťat se zavazují, že se postarají o kastraci.

„Pokud to majitelé nejsou schopni zaručit, tak kotě nedostanou,“ uvedla paní Eva.

Všechny kočky, které dávají do nového domova, jsou naočkované, testované na kočičí nemoci a jsou odčervené, čistotné a zvyklé na kočičí záchodky. Pokud jde o plaché kočky, snaží se je umístit do nějakého hospodářství.

Lidé, kteří si berou kočky nebo koťata do adopce, platí také adopční poplatek.

„Jeho výši necháváme na nových majitelích. Protože víme, že pořídit si kočku je nákladné, musí jim zajistit záchodek, přepravku a další věci. Takže nechceme požadovat neúměrně vysoké adopční poplatky,“ vysvětlila ochránkyně koček Eva Janišková.