Ta je už tradiční součástí slavnostního rozsvěcení vánočního stromečku na náměstí v Otrokovicích.

„Je to pro mě příjemná a zajímavá změna, celý život totiž dělám asistentku," říká Romana Stehlíková. V Otrokovicích žije už více než deset let. Na práci dobrovolnice se jednou za rok vždycky těší.

Už několik let jednou za rok se na několik hodin stává třiatřicetiletá Romana Stehlíková z Otrokovic dobrovolnicí. Prodává občerstvení ve stánku na akci Pomáháme potřebným. „Znám už zdejší lidi a snažím se je tak díky tomu přesvědčit, aby přispěli. Na druhou stranu musím přiznat, že jako celoživotní zaměstnání bych práci prodavačky dělat nechtěla. V takových supermarketech to musí být ještě náročnější," podotýká Romana Stehlíková.

Když si práci dobrovolnice zkusila poprvé před lety, odcházela z ní úplně promrzlá. Málo se oblékla a venku mrzlo. Naštěstí několikahodinovou práci na vskutku čerstvém vzduchu neodstonala. Na další ročník se už pořádně vybavila teplými oděvy.

Na prodeji pití se nijak nepřiživuje

„Jsem dostatečně oblečená, v kabelce mám několik dalších párů ponožek a trička, kdyby se náhodou ochladilo. Jsem zkrátka připravená, ale předpokládám, že jak je nás tu rok od roku více, mnozí nevědí, do čeho jdou," říká Romana Stehlíková.

Loni tak prý dokonce ostatním kolegům půjčovala své ponožky, posléze jí je samozřejmě vraceli. „Akce je rok od roku větší, bohatší je také výtěžek a já jsem rok od roku stále více nabalená do oblečení," dodává s úsměvem dobrovolnice.

Zimu a chlad tak už díky tomu v podstatě ani necítí. Stejně jako její kolegové z akce Pomáháme potřebným i ona po příchodu na otrokovické náměstí nejprve přispěje nějakou částkou do kasičky. Průběžně se pak zahřívá horkým svařeným vínem. „Není to tak, že bychom se tu přiživovali, většina z nás hodí na začátku dvě či tři stovky do pokladničky," vysvětluje Romana Stehlíková.

Coby asistentka pracovala na městském úřadě v Otrokovicích devět let. Poslední půlrok, než odešla na nynější mateřskou dovolenou, pracovala u místostarosty města. Ten ji také před lety oslovil, zda by nechtěla jít dělat dobrovolnici do stánku. Příležitosti se chopila. „Řekla jsem, že ano. Vyjma jednoho roku jsem tady pokaždé byla. Brala jsem to jako výzvu, že můžu přispět na charitu i jiným způsobem než jen pouhým odesláním peněz na účet," uzavřela dobrovolnice. ⋌(jk)