„Jdete právě včas,“ vítají mne v Březnické hospůdce. Vstupuju do místnosti plné lidé s chvěním motýlích křídel v břiše. Jsem pozvaná na košt slivovice. Ač mám valašskou trnkovou medicínu ráda, nikdy jsem se podobné akce nezúčastnila a ani nevím, zda dokážu k chuti a vůni vysokoprocentního alkoholického moku cokoliv říct. Doposud jsem si vždy vystačila s hodnocení na škále: hmmm, jemná, dobrá, ta má ale ocas, jemínánkote, co je to za patok.

Organizátor již 7. březnického koštu slivovic a klobás Karel Müller mě galantně uvádí ke stolu. „Budete hodnotit letní kvas,“ vysvětluje mi s tím, že další dvě komise hodnotí slivovice z trnek a durancií. U stolu již sedí tři členové komise. S úsměvem mne vítají. Na poslední chvíli dobíhá poslední člen naší pětičlenné poroty Vladislav Štefl.


Druhá pětičlenná komise je zastoupena výpravou z Dobrkovic. V čele sedí starosta Břetislav Šuranský, vedle něj další hosté z obce přes kopec včetně Miroslava Suchánka, který každoročně do soutěže přispívá nějakým tím vzorečkem.

V další komisi zasedli kromě místních i potomci věhlasného páleničářského rodu Chalupů. Legenda březnické pálenice, nestorka oboru, páleničářka Stanislava Chalupová se již ze zdravotních důvodů účastnit nechtěla, skvěle ji ale zastali syn Ladislav s dcerou. „Poprvé jsem byl v komisi se starou paní Chalupovou. To nebyla soutěž, to byla škola!“ zavzpomíná pochvalně organizátor Karel Müller.

„Tak jaká jsou pravidla?“ zjišťuji, když přede mne předloží seznam s mnoha očíslovanými kolonkami. V hlavičce je zapsáno „chuť“ a v druhé kolonce „vůně“. Chuťové vjemy se hodnotí od 0 do 10 bodů, pětka je maximum pro hodnocení vůně.

Vzorky jsou nalité

Stoly porotců dostanou takzvaný nultý vzorek: tedy malé množství trnkové dobroty oceněnév jiných ročnících maximálním hodnocením. Pro porotu letních kvasů, což jsou pálenky z letního ovoce, tedy meruněk, jablek, dokonce i jahod, se nultý vzorek nepodává. „Jak to?“ ptám se trošku zklamaně. „Nepotřebujeme základní chuť pro hodnocení prvního vzorku,“ vysvětluje mi člen naší komise Ladislav, „protože nehodnotíme pálenky jen z jednoho druhu ovoce.“ Při hodnocení slivovic se chuť nultého vzorku porovnává s chutí vzorků soutěžních. Nemůžu překonat zvědavost: touha po poznání chuti nultého vzorku je magická. „Mohla bych prosím také ochutnat?“ ptám se nesměle.

A jde se na věc! Slečna asistentka už nese první vzoreček. „Číslo 24,“ sdělí a všichni u stolu si udělají u čísla značku. Porotci vezmou štamprličky s malým množstvím soutěžního moku a téměř ponoří nosy do maličkých skleniček. Někteří nepatrné množství tekutiny rozetřou po hřbetu ruky a usilovně se snaží vehnat vůni do nosních dírek. Některá počínání mi připadají komická. „Tak toto je meruňka,“ říká člen naší poroty Eda Kolařík. „Vynikající,“ zní hodnocení druhého porotce Radka Pecky. „Meruňka? Vynikající?“ honí se mi hlavou. Pokouším se tvářit znalecky a souhlasně pokyvuji hlavou. Pak si někteří porotci udělají poznámky na sólo papír, jiní vepíšou svá hodnocení přímo do soutěžní listiny. Raději první hodnocení také napíšu na zvláštní papír.

„Vzoreček 25,“ obeznámí nás asistentka a z křišťálově bílé lahve nalévá průzračnou tekutinu. Probíhá rituál ovonění, ochutnání a zápis poznámek. Co kdo nedopije, se slívá do velké sklenice.
26, 27, 28… Začínám mít mnohem lepší náladu. „Vezměte si chlebík, to se musí zajídat,“ nabízí mi kousky chlebů se škvarkovou pomazánkou Laďa. 29, 30… „No co je todlencto? To je, přátelé, hovnovica,“ říká jeden člen poroty. „Tož to je síla, jak to sem može něgdo dat?“ ptá se druhý. „Ále, každý si myslí, že má tu nejlepší,“ dodává další. Píšu jeden bod za chuť a jeden za vůni, což podle žebříčku kritérií, který jsem obdržela, znamená: patok dobrý do ostřikovačů s převažujícími negativními pachy, syntetické a umělé.

Přicházejí další vzorky. Jím mnoho kousků chleba. Asistentky nosí na stoly koláčky. U našeho stolu je hotovo. Letních kvasů hrdí majitelé přihlásili patnáct. Poroty u dalších dvou stolů stále rokují, chutnají, zapisují. Soutěžních vzorků slivovic a durancí je pětačtyřicet. Začínám další dvě poroty litovat. Všichni se usmívají. „Pokud by nějaký vzorek dostal shodný počet, bude rozstřel,“ vysvětluje mi Karel Müller a dodává, že hodnocení trnkových vzorků, které postoupí do finále, se budou účastnit porotci všech komisí.

Dobojováno. Čekáme na finále. Mnohým z nás svítí oči. „Počkajte, až si dáme 16. vzorek,“ smějí se porotci u našeho stolu a mají na mysli směs všech slitých vzorků. Neodolám a jdu vyzvědět, jak má chutnat skvělá slivovice, k porotě, ve které sedí muž s fajnovým jazýčkem. „Správná slivovička musí příjemně vonět po ovoci, z kterého je vypálená,“ vysvětluje mi Ladislav Chalupa a dodává, že když se pálenka vypije, neměla by být ostrá a nesmí mít žádné pachutě, ani negativní poslední chuťový vjem vnímaný s časovým odstupem, lidově ocas.

Ve finále o prvenství bojuje 9 vzorků. Porotci převalují lektvary na jazyku, přemýšlí, nechají si donést vzorečky ke zpětnému posouzení. Zapisují, škrtají svá hodnocení, znovu testují. Z lahví ubývá, úsměvů přibývá. Nakonec nastává rozstřel mezi dvěma vzorky. „Ta chuť po mandlích tam patří. To jsou cítit jádra,“ ozývá se od jednoho stolu. „Pendrek! Ta druhá je absolutní pohlazení na duši,“ nemůžou se porotci shodnout. Absolutního vítěze určí počet bodů.

„Už ty papíry odevzdejte a jdeme na 16. vzorek,“ vybízí mne kolega porotce. „Jej, ten voní po meruňce,“ dodává.