Na besedu se sedmi aktivními občany, jež sehnali dostatek podpisů na uspořádání referendum, přišlo diskutovat asi pětadvacet místních. Byli to převážně důchodci a tvářích organizátorů bylo vidět, že si účast představovali asi trochu vyšší.

I proto byl začátek diskuze dost poznamenaný nervozitou, ozývalo se šoupání židlí, pokašlávání a ťukání tužek do stolu jako před maturitou. Po krátkém úvodu představili pořadatelé prezentaci. Ta ukázala jejich záměry a nápady, co v obci vylepšit.

Pak už nechali místo na dotazy, které se po rozpačitém začátku začaly jen hemžit. Mezi nejdiskutovanější témata patřil například rozhlas. Hned několik obyvatel se ptalo, proč o tomto setkání nebylo nic v místním rozhlase.

Na to reagoval jeden z pořadatelů Radomír Novotný vysvětlením, jak složité je tam něco pustit.

„První besedu jsme vyhlásili v pohodě, pak ale pán, co to pustil, dostal za vyučenou. Teď musíme napsat text, dát ho sem na městskou komisi, odtud jde do Zlína na úřad, tam ho schválí a pak se teprve může nahrát,“ líčil Novotný.

To se setkalo se značným nesouhlasem, stejně jako narážka na rozdělování peněz. „Zlín má rozpočet jednu miliardu a osm set milionů, na naši městskou část dává 2,2 milionu. Přitom Zlín má sedmdesát tisíc obyvatel a my dva tisíce, tak jaký je to poměr,“ padla řečnická otázka.

Také se mluvilo o tom, že se není kde v Kostelci setkávat a že žádné větší investice za posledních dvacet let do obce nešly. „Chybí tu třeba sportoviště, kurty, nějaké klidové zóny. Nechceme nic velkého, snažili jsme se inspirovat u okolních obcí, u Lukova, Březnice, Ostraty a dalších,“ podotkl Novotný.

Atmosféru rozvířila i petice o odtržení části Kostelce, kterou schválila Rada města Zlína a podepsalo ji 113 lidí. Ti by se v případě odtržení Kostelce od Zlína chtěli připojit ke Štípě, která pod Zlín stále spadá

Všichni pořadatelé čekali hlavně na otázky odpůrců. Nakonec se osmělil Bedřich Směšný. „Měli bychom táhnout za jeden provaz, referendem se všichni jen rozhádáme. Vždyť nám tu udělali parkoviště, tak buďme rádi za to, co máme,“ pravil do vzmáhajícího se nesouhlasu, který pak přešel ve smích.

Diskuze se tedy po volnějším začátku rozjela na plné obrátky. Až v pátek 11. září se ukáže, kdo bude po s výsledkem referenda spokojen. Přáním všech, co se besedy účastnili, bylo jedno.

„Hlavně ať přijdou k volbám, i když to budou třeba odpůrci! Jen aby přišlo co nejvíc lidí,“ ozývalo se opakovaně v místnosti.