Jejich majitel Martin Vlček kozí farmu založil společně se ženou v roce 2013 a dnes mají již oficiální mléčnou farmu, kdy kromě mléka vyrábí i další kozí speciality. Sýry, máslo, tvaroh, kefír i jogurt, které mohou zákazníci zakoupit i ve Zlíně.

„Nejdříve jsme prodávali mléko známým, ale poptávka byla čím dál větší, tak jsme se rozhodli zřídit oficiální mlékárnu,“ přiblížil Martin Vlček. Dodnes si pamatuje, jak vlastně tohle kozí „nadělení“ vzniklo.

„Koupili jsme domek a pořídili jsme si dvě prasata. Známý, který nám je prodal, nám poradil, abychom si pořídili i kozu. Tak jsme si koupili za patnáct set maličké kůzlátko Lízinku,“ připomněl začátky kozí farmy Martin Vlček.

Když prý s Lízinkou byli, tak byla v pohodě, ale jak se od ní vzdálili, strašně řvala, a tak pátrali po tom, proč tomu tak je.

„Dozvěděli jsme se, že ji vlastně „týráme“, protože koza nemůže být sama, je stádové zvíře. Tak jsme jí pořídili kamarádku Rozárku,“ doplnil farmář s tím, že pak už následovaly další kusy do jejich rozrůstající se kozí farmy.

Dnes chová 85 koz a letos na Valentýna se kozám narodila více než stovka kůzlat, další ještě přijdou na svět.

„Míváme i 160 kozlat,“ vyčíslil Martin Vlček, který společně se ženou Monikou musí dvakrát denně podojit 85 koz. Mezi prvním a druhým dojením musí prý být dostatečný časový odstup, aby se koze opět utvořilo mléko. Nejvíce jej dávají ráno.

„Jsou tam však i kozičky, které teprve budou dojit. Mají při první laktaci málo mléka, jsou to prvničky, takže je to vlastně takové dojení nedojení. Ale všech těch 85 musí projít dojírnou a nažrat se ječného šrotu, aby si doplnily energii,“ vysvětlil farmář z Vizovic.

V jeho stádu jsou kozy bílé, hnědé, podílové anglonubijské a kříženci různých plemen. Jejich mléko prý kozinou nesmrdí. A důvod?

„Chováme je venku, za každého počasí,“ vysvětlil farmář s tím, že pokud se vyskytne silný kozí pach, je často způsoben nevhodným ustájením zvířat. 

8 zajímavostí o kozách, které jste možná nevěděli

● Vyhláška stanovuje, že se kozy musí chovat ve více kusech. Jde o zvíře, které je zvyklé žít ve stádu.

● Podle Martina Vlčka dříve lidé brávali s sebou kozu na pole. „Potřebuje společnost ať už lidí, nebo jiných zvířat,“ doplnil.

● Zabít kůzle? „To k tomu patří, když máte 160 kozlat a není moc lidí, kteří je koupí do chovu. Například u srnek se o jejich redukci postará sama příroda,“ vysvětlil chovatel z Vizovic.

● Kozlík je prý roztomilý, pěkný, dokud nesmrdí.

● Kozy mají dvakrát ročně kůzlata, ale podle chovatele je to „vyšťavuje“ a dožijí se jen čtyř let. Mohou se přitom dožít i 15 let.

● Koza je vybíravá, mlsná a zvědavá. Nesežere všechno. Vybírá si ta nejlepší sousta i ze sena a trávy, co je pro ni vhodné a nebere úplně všechno. „Jsou to dámy, které všechno nežerou. Například tvrdý chleba pokoušou a vyplivnou,“ přidal zkušenosti Martin Vlček.

● Některá kůzlata „kradou“ kozí mámy. „Chodí na mléko k cizím maminám. Dokonce se stalo, že když jedna koza rodila, přišla dvě kozlata a vypily ji při tom,“ popsal farmář.

● Kozel, než „jde“ na kozu, pomočí si přední nohy. Udělá tak ze sebe „razítko“, kterým si označí kozu, se kterou už byl. Čichem také zjistí, jestli byla koza s jiným kozlem.

Jak si udělat měkký kozí sýr

1. Nadojené mléko (nebo zakoupené na kozí farmě) přelijeme do hrnce a zahřejeme pozvolna k varu, aby se nepřipálilo.

2. Jakmile začne vařit, mléko se vysráží prostřednictvím sýřeniny na tužší hmotu (k tomuto účelu lze použít kyselinu citronovou na 2 l mléka půl lžičky).

3. Přes pláténko nalijeme hmotu do formiček, které mají na spodní straně otvory, aby mohla syrovátka vytékat. Zatížíme a necháme hmotu zatuhnout. Ochutíme solí, bylinkami, česnekem…