Zkušenosti toaletářky

„Jednou mi někdo vyšrouboval splachovací zařízení přímo z nádrže. Naneštěstí však krádeže nemůžu nijak odhalit. Nemám právo lidem prohledávat tašky,“ postěžovala si podnikatelka. „Jednou rozzuřený pán vytrhl zásobník na mýdlo, dámy například pravidelně berou domů krabice na vložky. Nejčastěji však mizí chromované věšáky, někdy i s kachlem,“ doplnila. Podle jejího vyprávění lidi nejčastěji dráždí fakt, že musejí za toaletu zaplatit pětikorunu. „Jedenkrát jsem musela dokonce utéct, protože mě chtěl nějaký mladík zfackovat za to, že tady vybírám peníze,“ vzpomněla na rok starou událost.

Za poplatky se jí prý někteří mstí. „Zvlášť dívky mě dokážou překvapit. Odmotají desítky metrů papíru a zmuchlají ho na zem či ucpou záchod,“ posteskla si Chytilová. Dodala, že někteří lidé nedokážou pochopit, že provozování záchodků je živnost jako každá jiná. „Prostě nejsme moc vychovaný národ, máme se ještě hodně co učit,“ poznamenala.

I přes řadu negativních zkušeností však Marie Chytilová chodí do práce s úsměvem. Denně její toalety navštíví asi dvě stě lidí, několik z nich chodí na její záchody dokonce pravidelně. „Za ty roky, co jsem tady, jsem už vypozorovala různé věci. Například nejvíce zákazníků chodí buď hned po otevření v osm ráno, nebo po obědě. Co se týče ročních období, okurková sezona nastává v létě,“ poznamenala živnostnice, která kromě záchodků zřídila i speciální koutek pro maminky s dětmi.

Za svou práci se nestydí. „Je to moc fajn práce. Snažím se lidem den zpříjemnit, třeba úsměvem. Mě to nic nestojí a někoho to může potěšit,“ popsala svůj reklamní trik.