Po vyhlášení jeho vítězství v soutěži vypuklo v republice obrovské veselí. Podobné, asi jako když získal titul oblíbený tým hokejistů.
A proč zrovna srovnání Romanova vítězství v Masterchefu s hokejem? Protože Roman je bývalý hokejista, který s tímto sportem začal právě ve Zlíně, odkud pochází.
„Musím se přiznat, že v rodném Zlíně už nejsem strašně dlouho. Kvůli hokeji jsem se v sedmnácti letech přestěhoval do Brna a ve Zlíně jsem takový, řekl bych, aktivní život žil krátce, proto tam nemám mnoho přátel. Někteří známí se mi ale ozývají, a tak se do Zlína těším, až tam udělám nějakou akci. Doufám, že lidé na ni přijdou a já si s nimi budu moct popovídat,“ svěřil se v rozhovoru pro Deník. Možná tak předvánoční a vánoční čas bude důvodem k tomu, aby na Zlínsko za rodinou přijel a užíval si zde nejkrásnější svátky v roce.
Romane, asi začnu vánočně. Máte rád Vánoce a vaříte štědrovečerní večeři?
Myslím, že jsem štědrovečerní večeři nikdy nevařil. My to ale máme doma poměrně jednoduché, maminka udělá zeleninovou polévku a máme řízky s bramborovou kaší. Protože to máme tak rádi. A všichni to milujeme a můžeme se po tom utlouct, takže žádné extra věci neděláme. Předpokládám však, že letos štědrovečerní večeři budu muset vařit, budu poprvé sám v Praze, takže mě to i láká a zajímá.
Takže si už asi přece jen v hlavě připravujete nějaké to sváteční menu?
(Smích.) Asi to bude nějak podobné, jak jsem připravoval svatomartinské menu.
A jak jste ho tedy připravoval, byla husička tak akorát upečená?
Pekl jsem ji hezky pomalu patnáct hodin.
Jaké zelí jste k tomu udělal?
To je můj recept, protože se nikdy moc nedívám do kuchařek, respektive dívám, ale to jídlo pak celé přetvářím. Takže jsem udělal husu, do které jsem dal cibuli, česnek, dovnitř citron a mrkev a celé jsem to ještě použil do základu na zelí. Ještě k tomu jsem udělal ze zelí krokety a jídlo jsem doladil hruškovým pyré, což se podle mne k huse a zelí moc hodilo. Myslím, že to celé dohromady úžasně fungovalo.
Takže takhle - podle vaší hlavy, budete tvořit i vánoční menu?
Ano, tak to budu dělat i o Vánocích, protože si myslím, že už se snad vládní opatření uvolní a budu mít krásné čtyři dny volna. Takže chci uvařit jídlo, které budu vymýšlet a zkoušet.
Jak vy to máte vlastně s Vánoci, patříte také k těm lidem, kteří se na ně tak těší?
Vánoce miluji, tu jejich atmosféru. Ve vánočním i v tom předvánočním čase mám v sobě vždycky takovou hezkou nervozitu, takovou například, jakou jsem měl před finále Masterchefa. To ve mně zůstává i přes Vánoce. Je to moc hezký čas, který mě baví, ta výzdoba, vůně vánočního stromku, je to zkrátka všechno jiné, zajímavé a ten čas mám moc rád.
Tak to jste ty loňské Vánoce musel být pořádně nervózní.
(Smích.) To ano, protože finálový večer proběhl už 15. ledna letošního roku. Ono to vlastně proběhlo tak, že jsme měli semifinále a finále rozpůlené Vánoci, takže když jsme potom my čtyři přišli do kuchyně, vařili jsme příšerné věci, protože jsme po 14denní pauze z toho vypadli. Když se mi jídlo v semifinále takhle povedlo, tak mě to do finále nakoplo. Pak celé finálové menu – celou soutěž jsem si rozdělil na dvě etapy, ta druhá z nich bylo finále. A to už podle mne byla úplně jiná soutěž.
A jaké to finále podle vás bylo a proč?
Měli jsme vše nachystané, což bylo pro mě neobvyklé. Bylo to o zážitkové kuchyni, o tom, že vše musí být naprosto precizní a geniální, museli jsme se stát profi kuchaři, vystupovat tak a dělat vše jako skuteční profesionálové. Byl to obrovský skok z amatéra do profi kuchyně. Myslím, že i na mých a Pavlíniných talířích to bylo vidět.
No ale to jste nás překvapil tím, že vás od výhry v Masterchefu dělí téměř rok. Jak jste to vydržel, nikomu nic neříct?
Možná to tak trvalo, protože televize Nova, která pořad vysílala, jej kvůli pandemii covidu na jaře přerušila, ale vše bylo už natočené. Jinak má rodina to věděla, protože byla na finále, to je jasné. Ale soutěžící byli pod velkou sankcí, pokud by to prozradili. Horší pro mne spíš bylo „neprokecnout se“. Nikdy mě však nenapadlo, že bych někomu volal nebo někomu na ulici řekl, že jsem vyhrál, to ne. Za prvé jsem to měl ve smlouvě, za druhé jsem chtěl, aby si soutěž užili diváci. Co vím, mlčenlivost nebyla příjemná ani pro mou rodinu, spousta lidí ve Zlíně to už z nich loudila. Ale nejhorší to bylo pro mne při live rozhovorech na food festivalech přes léto, kde jsem se nesměl proříct a neprozradit něco, co ještě diváci neviděli. Vždycky předtím jsem se musel dívat na poslední uvedený díl, abych věděl, co tam bylo, co můžu prezentovat. Po této stránce to nebyla úplně legrace. Byl jsem však naprosto loajální, všichni jsme si důvěřovali a o tom to je. Můžete skvěle vařit a být masterchef, ale musíte být přece i nějaký člověk.
Každý člověk si asi musí říct, že do takové soutěže jdou lidé, kteří mají kuchařské znalosti v hlavě, že si například se štědrovečerním menu poradí se zavázanými očima, je to tak?
Znalosti o vaření v takové soutěži mít musíte. Co se však nenaučíte, je, že jde o televizní show, kde vás potřebují „nachytat“ v situaci, že něco nevíte. Ono to není o tom, že všechno víte a znáte. Já jsem se tam několikrát (úsměv) prezentoval, že něco neznám, nevím a nikdy jsem nelhal, že to nevím, když jsem to nevěděl. Takže takto to je. Ale základ je, že na vaření máte opravdu hodinu. Také jsem tam potom zjistil, že umím udělat super omáčky. Omáčka je hodně podobná polévce a je hodně podobná salsám a doplňkovým věcem, kterých jsem se držel. Takže když jsem dostal maso, už jsem věděl, že k tomu udělám super omáčku a doladí se k tomu super příloha. Když jsem dostal něco, s čím jsem si nevěděl rady, tak jsem se z toho rozhodl udělat polévku, jako například tu bujabézu. A vycházel jsem z toho, co perfektně umím a snažil jsem se to napasovat na suroviny. Také jsem měl štěstí, že se mi dařilo jídlo skvěle dochutit.
Měli jste čas na rozmyšlenou, než jste se pustili do vaření?
Bylo to o tom, že dostanete zadání a máte poměrně rychle o tom přemýšlet. Rozčísla to však vlastně spižírna, kdy něco zapomenete a musíte pak na to reagovat. A to je to, co vás nutí a učí improvizovat. Věci pak nahrazujete a tvoříte dobré jídlo z věcí, které byste doma nedělali. Tam si pro to, co zapomenete, dojdete do obchodu a koupíte to. Možná, že vášeň pro vaření pro mne přišla až v této soutěži.
Říkáte, že až v soutěži vás chytla vášeň pro vaření, vařil jste už před touto soutěží?
Lásku k vaření jsem objevil před třemi lety, kdy jsem začal hodně intenzivně vařit doma a bavilo mě to. Měl jsem kvůli hokeji volné večery a jako noční tvor jsem do noci vařil. Strašně moc mě to bavilo. Ale nedělal jsem žádné improvizace, jaké dělám nyní. Například kdyby mi někdo před čtyřmi roky řekl, jak budu péct husu, tak bych mu nevěřil. To vaření jako takové, které dělám teď, mě naučil Masterchef, zejména porotci, kteří tam před námi stáli a snažili se nám poradit.
Jaký jste vlastně jedlík?
Asi se to nespojuje, má láska k vaření je velká, ale láska k jídlu ne. I když miluji ochutnávání jídel, které vařím. Takže mě baví vařit a ochutnávat, ale výsledné jídlo pro mne není takový prožitek jako proces vaření.
Takže nemáte nějaké své oblíbené jídlo?
Každý den se budím s chutí na něco jiného. Dnes jsem si dal vánočku, včera jsem měl chleba se šunkou a cibulí a bylo to fantastické. Takže nemám vyhraněné chutě. I kuchyni. I když miluju českou kuchyni, ty její kombinace. Také mám rád mexickou kuchyni. Tak jsem to zkrátka měl. Když jsem cestoval po Mexiku, miloval jsem ta jejich burrita, když jsem byl v Americe, tak zase jejich burgry, v Itálii zase těstoviny. Podle mne je každá kuchyně fantastická, když se její jídla dobře udělají, proto nemám vyhraněné jídlo. Ale například mám moc rád koprovku.
Co vás vedlo k tomu, že jste se do takové soutěže přihlásil?
Nějak vnitřně jsem cítil, že bych se toho chtěl účastnit. Zajímalo mě, jak jsou reality show točené, sledoval jsem je. Dlouho jsem se ale dokopával do přihlášky. Jeden večer jsem se díval na Masterchefa a dal jsem si u toho pár piv a to mě trochu uvolnilo. Tak jsem se přihlásil. Ze začátku, když jsem viděl natáčecí plán, se mi moc do toho nechtělo, viděl jsem, že asi budu muset přestat pracovat a přišlo mi to zbytečné, málem jsem tam nebyl.
Prozraďte nám, co vlastně děláte a jaká bude vaše další kariéra?
Díky tomu, že jsem vyhrál, tak jsem vyhrál i spolupráci s Honzou Punčochářem, kterého jsem si vybral jako člověka a že u něj chci vařit. Takže od ledna k němu nastoupím. Ale velká část mé obživy bude v tom, že jsem si založil vlastní značku BEZADRESY a to je hlavně privátní vaření – vaření u lidí doma. To si myslím, že mě teď bude živit. V lednu jsem věděl, že jsem masterchef, ale nemohl jsem to nikde použít a nikdo to nevěděl. Takže jsem dál trénoval lidi jako předtím, to znamená běh a cvičení. To nyní budu muset určitě zastavit a začít vařit.
Právě v tuto chvíli je hodně kuchařů a kuchařek v kuchyni a připravují nejen cukroví, ale předchystávají i vánoční recepty a jídla. Máte pro ně nějaký dobrý tip, fígl?
Univerzální fígl jsem zjistil až teď. Vařil jsem na jednom statku s paní, která také není profesionální kuchařka, ukazoval jsem jí nějaké věci a ona mi říká: „Romane, ty všechno připálíš. A já jsem jí řekl: „Přesně tak.“ Asi takové to nejjednodušší, co se dá v kuchyni udělat, aby jídlo bylo nejlepší, je vše dobře zarestovat a připravit. To je úplný základ. Od vývaru přes polévky se snažím jídlo trochu připálit. Ne tak, aby zhořklo, ale přesně akorát.
Jak to je, to akorát?
První na základ vývaru dám kořenovou zeleninu, která se nejdéle restuje, tu opeču dozlatova. Pak přidám cibuli, kterou nechám lehce zhnědnout, přidám česnek a máslo, potom vývar nebo vodu, aby česnek nezhořkl.
Řekněte nám, jak nyní, téměř po roce od vyhlášení titulu masterchefa, vzpomínáte na tuto soutěž a ostatní soutěžící?
Myslím si, že jsme byli dobrá parta. Teď, po odvysílání této série, si s odstupem o všem, jak to probíhalo, uděláte obrázek a malinko se naše vztahy rozvolnily. Ale při soutěži jsme byli opravdu dobrá parta. Přišlo mi, že to byla nejen obrovská jízda v kuchyni, ale i v zákulisí. Hodně jsme se spolu nasmáli, bylo to hodně vtipné, i když se nevyhnete tomu, že někdo někoho štve. Při takovém tlaku, pod jakým jsme byli, se tomu nevyhnete. Myslím si ale, že jako parta jsme to hezky ustáli.
