Relativně dlouhá a mrazivá zima, která letos panovala nejen na Slovácku, je podle mnoha názorů to nejlepší, co mohlo přírodu potkat.
„Především je výborné, jakým způsobem byly rozloženy srážky. Dlouhodobější pokrytí sněhem a především jeho pomalé odtávání hraje významnou roli v případě optimálního vodního režimu lesa. Příroda se tak může v klidu připravit na další sezonu,“ vysvětluje biolog Lubomír Pospěch, který se zaměřuje na oblast Bílých Karpat.
Dodává, že Bílé Karpaty jsou na vyrovnanost vodních poměrů mimořádně citlivé. „Co se týče odolnosti proti lýkožroutovi, o lesy se neobávám už jenom vzhledem ke složení a vitalitě porostu. Škůdců zde žije minimum,“ říká Pospěch.
Podobně optimisticky vnímají letošní rok také firmy hospodařící v lesích. „Díky dlouhé zimě a pomalu odtávajícímu sněhu očekáváme snížení deficitu vody v půdě, kvůli kterému stromy ztrácí svou přirozenou obranyschopnost,“ konstatuje Marian Zvoníček, inspektor genetiky, pěstování a ochrany lesa z Krajského ředitelství Lesů ČR ve Zlíně.
Podle něj tedy existuje předpoklad nižšího počtu podkorního hmyzu a dalších škůdců. „Lesy na Zlínsku patří v republikovém srovnání k těm v nejlepším stavu. Navíc listnaté porosty Chřibů a Bílých Karpat jsou vůči lýkožroutovi mnohem odolnější než smrkové monokultury,“ podotknul Zvoníček.
Správa chráněné krajinné oblasti (CHKO) Bílé Karpaty se na celou věc dívá z poněkud jiného úhlu „Ochrana přírody nezná pojem škůdce, každý organismus má své místo v ekosystému,“ sdělil vedoucí správy CHKO Bílé Karpaty v Luhačovicích Jiří Němec.
V loňském roce bylo na pozemcích pod správou Krajského ředitelství Lesů ČR ve Zlíně v předjarním období instalováno téměř tři tisíce tři sta lapačů a tři a půl tisíce lapáků (úmyslně pokácený strom, do kterého kůrovci přednostně nalétávají – pozn. aut.). Lesníci se v našich podmínkách často potýkají především s lýkožroutem smrkovým, lesklým a v poslední době také s lýkožroutem severským.
