Dramatickému odchytu opeřence na sídlišti Jižní Svahy přihlížely desítky lidí.


„Kvůli požáru, který byl minulý týden na našem patře, musíme stále větrat, a tak se stalo, že v nestřeženém okamžiku toho Oskar využil a uletěl,“ vzpomíná Eliška Winterová z I. segmentu s tím, že Oskar je jejich miláček, člen rodiny.

Zpráva o uprchlíkovi se ihned díky dceři paní Elišky rozletěla po sociálních sítích.

A opravdu, za chvíli se začaly objevovat první informace, kde byl Oskar spatřen. Živý a i po nočním orkánu si v úterý hověl na bříze u mateřské školky v ulici Dětská. 

ZOUFALSTVÍ, PLÁČ A PROBDĚLÉ NOCI

„Už jsme zoufalí, vůbec jsem několik nocí nespala, on jim určitě uletí,“ posteskla si majitelka papouška na místě, kde v korunách stromů posedával malý opeřenec.

Eliška Winterová tím myslela Oskarovu záchranu. Na místo se totiž v úterý po deváté hodině ráno sjeli hasiči ze Zlína a hlídka městských strážníků. Záchrana Oskara mohla začít. 

Ještě předtím strážník David Korvas volal pro konzultaci do zlínské zoo. Rada zněla dostat amazoňana proudem vody dolů na zem a tam na něj hodit deku. 

DO KORUN STROMŮ

Automobilní žebřík hasičů mířil za několik okamžiků do korun stromů. Oskar je nechal vystoupat až do jeho těsné blízkosti. Jenže v okamžiku, kdy jeho směrem vystřelil proud vody, přeletěl jednoduše na druhý strom.

Akce se opakovala a Oskar spadl dolů. 

V jednu chvíli už to vypadalo, že je vyhráno, ale prosmykl se rukama hasiče a opět zmizel.

„Je to škoda, už jsem ho měl,“ povzdechl si hasič.

Jenže ani on ani strážníci i majitelé záchranu papouška nevzdali. Za pár minut byl Oskar odhalen. Na hřišti v ulici U Trojáku posedávál, jak jinak, v koruně stromu. 

Žebřík hasičů tak šel znovu do akce i s cisternou. Pomáhali i majitelé Oskara, mezitím se paní Eliška svěřila, že papoušek má teprve čtyři měsíce a že ještě nebyl moc zvyklý létat.

„On jim uletí, už vidím, že se chystá zase odletět,“ zoufala paní Eliška. 

DEKU PŮJČILA MATEŘSKÁ ŠKOLA

V tu chvíli svírala v ruce deku, kterou k záchraně zapůjčili z MŠ Dětská. A je to tady, proud vody míří už na tak zmáčeného a vystresovaného ptáka, je slyšet jak zakrákal a zmizel. 

Nikdo v tu chvíli nevěděl, kam se Oskar poděl. Ulice se zaplnily kolemjdoucími.

„Takový papoušek může stát i půl milionu,“ myslí si pán, který si povídal se ženou, která venčila psa. Ale i když Oskar stál „jen“ několik tisícovek, jeho ztráta by rodinu velice zarmoutila. 

Situace se v tu chvíli jevila beznadějná. Hasiči stáhli žebřík. Oskar nikde. Eliška Winterová i její sestra měly ve tváři smutek.

„Tam je, vidím ho!“ náhle se ozval jeden z hasičů. 

DÍKY ZBARVENÍ SE NA STROMĚ ZTRÁCEL

Zeleného amazoňana bylo v koruně vzrostlého smrku těžké rozeznat, přesto měli všichni štěstí. Ptáka přece jen přemohla zvědavost, možná i únava a neodletěl z místa daleko.

„Vezměte ty deky i sítě, já vezmu podběrák,“ rozděloval příkazy strážník David Korvas.

Na místo dorazila i odchytová služba strážníků, která „dodala“ podběrák zapůjčený z prodejny ryb.

A je to opět tady.

Potřetí zamířil automobilní žebřík s hasiči vzhůru. Tentokrát ale zvolili jinou taktiku – s hadicí stál další hasič pod stromem.

Tentokrát šli na Oskara s jediným cílem: nenechat jej už uprchnout.

A jemu se sprcha shora nelíbila, s křikem se rozlétl do spodních větví, tam ho čekala další sprška. Sítě, podběrák, deky, všude kolem lidé, smyčka se kolem malého uprchlíka utahuje. 

Křičí a ani trochu se mu to nelíbí, občas i klovne. Neví, že mu všichni chtějí jen pomoct. Pan Winter jej už za chvilku ale pevně drží v náručí, zabaleného v dece. Přes hlavu jej také přikryjí. Celou cestu domů je přes deku slyšet, jak je nespokojený, jeho další cesta vede k veterináři, jestli je v pořádku.

„Je to člen naší rodiny,“ usmála se šťastná Eliška Winterová.

Ona, její sestra i nejeden z přihlížejících měli slzy v očích. Příběh má šťastný konec, Oskar se vrátil domů.

„Je to úžasné, co pro nás udělali, chtěli bychom jim moc poděkovat,“ vzkázala Eliška zlínským hasičům a strážníkům.