Lešetínský fašank letos patří Karlu Zemanovi

„Původně se jednalo o recesi štamgastů z místní Hospůdky U Kovárny, naší rodiny a sousedů z ulice,“ vzpomíná jedna z jeho hlavních organizátorek Zuzana Baťová, která se jej podle vlastních slov sama účastní velmi aktivně.

„Společně s manželem zajišťuji zejména jeho materiální zabezpečení tak, aby měli návštěvníci co jíst, co pít a co poslouchat,“ objasňuje.

Na nohou jsou už před šestou

Oficiální začátek fašanku, jehož datum je zachováváno dle liturgického kalendáře do čtyřiceti dní před Velikonocemi, je stanoven na 10 hodin.

„Stánkaři se ale začínají sjíždět kolem šesté a my jsme na nohou ještě o něco dříve. Staví se pivní stan, pódium pro kapely, chystají se stoly, lavice. Je kolem toho spousta práce,“ popisuje Baťová s tím, že akce obvykle končívá kolem třetí hodiny odpolední.

Průvod prý už léta dělají pořád stejní lidé.

„Většinou jich vyráží kolem dvaceti až třiceti. Vzhledem k tomu, jak se jednotlivé rodiny rozrůstají, účastní se ho i děti a někdy se připojí také další nadšenci. Na plakátech totiž inzerujeme, aby se lidé určitě nebáli přijít. Kdo dorazí v masce, dostane navíc klobásu zadarmo,“ láká Baťová k návštěvě předjarní veselice.

Každý ročník oblíbené regionální akce bývá jinak tematicky zaměřen a masky se na ní, na rozdíl od vesnických masopustů, hodně mění.

Zavzpomínají na Lubora Tokoše

„Moc se mi líbilo, když byl fašank laděn do stylu Beatles a Žluté ponorky. Letos by pak měl být věnován Karlu Zemanovi a jeho filmům. Vzpomínat se bude i na Lubora Tokoše, který u zrodu našeho fašanku stál,“ vysvětluje Baťová, čím že se Lešetínský fašank liší od typických vesnických masopustů.

Do jeho cíle se snaží dojít všichni, přestože to prý někdy bývá potíž.

„V prvních ročnících se dokonce chodívalo až na náměstí, a to pak nezřídka nastával problém s tím, abychom závěrem vůbec pochovali basu. Teď už tak radši chodíme jen po ulici Lešetín,“ tvrdí Baťová. A úplně to podle ní stačí.

„Lidí zde bydlí stále méně, hodně domů se mění na komerční prostory. Pořád je ale kam zajít, kde si zatancovat a kde si dát panáčka. Od rána do oběda toho mají všichni tak akorát,“ pousmála se.

Zmiňované pochovávání basy se pak uskutečňuje v pivním stanu na ulici, aby jej mohlo vidět co nejvíce lidí.

„Samozřejmě nesmí chybět smuteční průvod i s dechovkou,“ dodává Baťová.

Ta si zároveň také myslí, že Zlíňané si už na každoroční průvod zvykli a těší se na něj.

„Od Nového roku se jich u nás řada dotazuje na jeho podrobnosti. Akce je to už tradiční, město nás v ní podporuje i finančně. Pořád jsou ještě lidé, kteří jsou z fašanku nadšení a mají radost, že se alespoň něco děje,“ pochvaluje si Baťová.

Letos se všichni, kteří na fašank zavítají, mohou těšit na ukázku tradiční zabijačky.

„Chceme, aby i lidé z města viděli, jak se taková zabijačka vůbec dělá. Ukážeme jim třeba plnění jitrnic či vaření ovaru,“ odhalila část programu a zároveň slíbila i představení uměleckých kovářů.

Na otázku, kolik se toho za celý den sní a vypije, odpovídá s humorem.

„Každý rok víc. Všichni tvrdí, jaká je krize, ale na fašanku to není vůbec vidět. Tady si holt lidé vždy dopřejí,“ usmívá se.

Také letos organizátoři očekávají účast známých tváří.

„Zlín je strašně malý, takže se jich zde vždy sejde hodně. Ať už jsou to bývalí sportovci, lidé z radnice, místní umělci. Zlínské kapely, které tu hrají, automaticky zůstávají až do noci a ti, kteří ze Zlína nejsou, jako třeba letošní host Lešek Semelka, se ve Zlíně ubytují a také tu zpravidla vydrží až do konce,“ pochlubila se na závěr Baťová.