Zoo Zlín pravidelně odchovává vzácné dvojzoborožce

Už potřetí se ze Zlíně podařilo odchovat mládě největšího asijského zoborožce, vzácného dvojzoborožce indického. Malý dvojzoborožec se ve Zlíně vylíhnul 1. února. Ač to na první pohled nevypadá, sestavit vhodný chovný pár je mimořádně náročné.

„Zoborožci jsou monogamní a velmi inteligentní ptáci, ve volné přírodě si svého partnera na celý život vybírají z několika desítek jedinců. Takový výběr v zoologických zahradách přirozeně nejde poskytnout, takže sestavit dohromady kompatibilní pár může být běh na velmi dlouhou trať,“ sdělil zoolog Václav Štraub.

close Zoo Zlín je jedinou zahradou na světě, která pravidelně odchovává vzácné dvojzoborožce indické. info Zdroj: se svolením Zoo Zlín zoom_in Zoo Zlín je jedinou zahradou na světě, která pravidelně odchovává vzácné dvojzoborožce indické.

Letošní rok přinesl nejen úspěšný odchov, ale také jeden světový unikát. Samička, která se vylíhla letos v únoru a kterou chovatelé pojmenovali Tasanne (v thajštině to znamená malý zázrak), je odchována metodou asistovaného odchovu.

Světový unikát

„Po celou dobu byla samice s mládětem v dutině, nicméně mládě jsme pravidelně odebírali pro krmení a pak jej zase zpátky vraceli k samici,“ přiblížil Václav Štraub.

„Jedná se o světový unikát, nic podobného ještě žádná instituce nepodnikla. Předcházel tomu několikaletý tréning chovného páru a byla nezbytná dobrá komunikace s oběma ptačími rodiči,“ dodal zoolog.

Dvojzoborožec indický je největším asijským druhem zoborožce s délkou až jeden metr. Samci dosahují hmotnosti 2600 až 3400 gramů. Nejnápadnější znak představuje masivní zobák s násadcem. Pohlaví jedinců lze rozpoznat podle zbarvení duhovky, samci ji mají červenou, samice bílou.

Ve volné přírodě obývá tropické pralesy západní a severní Indie, žije také ve Vietnamu nebo na Sumatře. Tito zoborožci létají málo a těžkopádně, v korunách stromů nejčastěji poskakují z větve na větev. Ve volné přírodě se jeho početní stavy rok od roku snižují, současné odhady hovoří o 13 až 27 tisících jedinců.

Důvodem je především neustálé kácení tropického pralesa, která pro dvojzoborožce přináší velký úbytek vhodných dutin pro hnízdění.

Rekordní počet mláďat želvy ostruhaté

Největší africké suchozemské želvy chová zoo od roku 2017, první mláďata se tam vylíhla v roce 2019. „Letošní počet dvacet čtyři vylíhnutých mláďat je rekordní, díky zlepšeným chovatelským podmínkám byla všechna snesená vejce želv oplozena,“ uvedla mluvčí Romana Mikešová.

Dvě samice a jednoho samce želvy ostruhaté návštěvníci najdou návštěvníci v expozici damanů a želv v africké oblasti.

close Zlínská zoo letos hlásí rekordní počet vylíhnutých mláďat želvy ostruhaté; březen 2023 info Zdroj: se svolením Zoo Zlín zoom_in Zlínská zoo letos hlásí rekordní počet vylíhnutých mláďat želvy ostruhaté; březen 2023

„Pro želvy jsme zde připravili kladiště se šedesáticentimetrovou vrstvou písku, kterou doplnily dvě výkonné UV lampy. Díky těmto zářičům jsme v expozici zajistili teplotu vyšší než 30 stupňů, pod zdroji tepla se želvy mohou nahřát až na téměř 45 stupňů.

A především tato skutečnost zajistila, že poprvé v historii chovu byla všechna snesená vejce oplozena,“ přiblížil Václav Štraub.

Chovatelé vejce podobná menšímu kulatému míčku ihned po snesení odebrali a umístili do líhně. Ačkoliv udávaná doba inkubace u želv ostruhatých trvá 90 až 120, ve zlínské zoo se malé želvy začaly líhnout už po 80 dnech. Čerstvě vylíhnuté mládě váží 40 gramů, je samostatné a nepotřebuje péči rodičů.

Dospělí samci váží až 90 kilo

Domovinou želv ostruhatých jsou suché savany a polopouště jižního okraje Sahary, od Senegalu až po Etiopii. I tento druh je však nyní vzácný a ohrožený vyhynutím. Želvy mají na každé straně u ocasu dva až tři silné výrůstky, které připomínají ostruhy. Odtud pochází jejich české druhové jméno. Hmotnost samců se v dospělosti pohybuje kolem 90 kilogramů, délka krunýře dosahuje 80 centimetrů. Dožívají se 50 až 70 let.

Zlínská zoo v současnosti chová pět druhů suchozemských želv. Asii zastupují želvy mohutné a podlouhlé, Afriku želvy ostruhaté a pardálí, Jižní Ameriku pak želvy pralesní.

Mládě tapíra jihoamerického po 34 letech

V polovině srpna přivítali chovatelé mládě tapíra jihoamerického, na jehož narození čekala zoo dlouhých 34 let. Chov zvířat má ve Zlíně dlouhou tradici. Poprvé je návštěvníci mohli obdivovat již v roce 1980.

„Sestavení harmonického páru může být někdy velmi obtížné, i u nás se to po dlouhých letech povedlo až v minulém roce. Máme velkou radost, že jsme se u tapírů jihoamerických dočkali vytouženého mláděte,“ zdůraznila hlavní zooložka Markéta Horská.

close Zoo Zlín odchovala mládě tapíra jihoamerického po dlouhých 34 letech info Zdroj: archiv Zoo Zlín zoom_in Zoo Zlín odchovala mládě tapíra jihoamerického po dlouhých 34 letech

Ohrožený druh

Ve volné přírodě tapíři jihoameričtí patří mezi ohrožená zvířata. Největší problém představuje kácení tropických pralesů, tapíři tak přicházejí o svůj přirozený biotop. Nepříznivým faktorem je také malá rozmnožovací schopnost. Samice je březí téměř 14 měsíců, rodí jediné mládě, které s ní zůstává nejméně rok. Každé odchované mládě je proto významnou událostí.

V Evropě chová tapíry jihoamerické 145 zoologických institucí.

„Za uplynulých 12 měsíců se však podařila odchovat pouze sedm mláďat, zlínské je v pořadí osmé. Skutečně se tak jedná o významný chovatelský úspěch,“ uvedla Horská.

Matkou mláděte je čtrnáctiletá samice Joya, do Zlína přicestovala v roce 2011 ze švýcarské Zoo Zürich. Dvaadvacetiletý otec Sven dorazil z polské Zoo Lodž, ve zlínské zoo žije od roku 2022.

„Pro Joyu je to první mládě, podle pozorování chovatelů se však projevuje jako naprosto fantastická matka. O mládě starostlivě pečuje, hlídá jej, pravidelně krmí, vše je přesně tak, jak má být. Mládě je vitální a krásně prospívá,“ přiblížila hlavní zooložka.

Až dvoumetroví savci

Tapíři jihoameričtí patří mezi poměrně velké savce, na délku měří kolem dvou metrů, váží až 250 kg. Samice jsou větší než samci. Ve volné přírodě obývají husté pralesy Jižní Ameriky. Téměř vždy se vyskytují v blízkosti vodních toků, umí výborně plavat. Skvěle se potápí, dokáží chodit po dně řeky jako třeba hroši.

Vodu vyhledávají i v případě nebezpečí, třeba v podobě jaguára, který je běžně loví. Dospělý tapír je zbarven nenápadně, dominují odstíny hnědé barvy.

Mládě má do věku šesti až osmi měsíců hnědou srst s výraznými bílými podélně přerušovanými pruhy. Toto pruhování má ochrannou funkci, v podrostu pralesa se střídá světlo a stín a mládě je tak takřka „neviditelné“.

Tapíři jsou býložravci, živí se listím stromů a keřů, různými plody a rostlinami. Jsou to jedni z nejstarších savců na Zemi, za více než 35 milionů let se prakticky nezměnili.

Pandí dvojčata

Samečci pandy červené přišli na svět v červnu letošního roku, první tří měsíce však strávili schováni v dutině uprostřed expozice. Samice Zaya se projevila jako velmi pečlivá a starostlivá matka. Mláďata při narození vážila pouhých 100 gramů, dva týdny byla holá, slepá a naprosto bezmocná. Jejich vývoj je velmi pozvolný, samice o ně pečuje po dobu jednoho roku. V dospělosti se budou vážit od čtyř do šesti kilogramů. Na první průzkumné výpravy do okolí se malé pandy vydávají až ve stáří 5 měsíců, dospívají v 18 měsících.

Pandy červené se řadí mezi velmi oblíbené obyvatele zoologických zahrad, ačkoliv jejich hlavní aktivita probíhá při soumraku nebo v noci. Během dne většinou odpočívají a spí stočené v klubíčku, nejlépe vysoko v korunách stromů. Přesně tak je tomu i ve Zlínské zoo. Jsou to mistři ve šplhu, ze stromů slézají hlavou dolů, pro zvíře jejich velikosti je to docela netradiční způsob. Skvěle jim při tomto pohybu pomáhají jejich zpola zatažitelné drápy. 

Fotogalerie: Mládě pandy červené v ZOO Lešná ve Zlíně.

Mládě pandy červené v ZOO Lešná ve Zlíně. Mládě pandy červené v ZOO Lešná ve Zlíně. Mládě pandy červené v ZOO Lešná ve Zlíně. Mládě pandy červené v ZOO Lešná ve Zlíně.
gallery
13

Panda červená patří mezi šelmy, trávicí systém tak má přizpůsobený k přijímání masité potravy. Na jejich jídelníčku však dominují bambusové listy a výhonky. Nedokáže ale trávit celulózu, bambusu tak spotřebuje velké množství. Kromě toho si pochutná také na plodech a ovoci, koříncích nebo masité potravě.

Domovinou pand červených je oblast Himálaje a přilehlých pohoří od Nepálu, severní Indie, Bhútánu, Maynmaru až po jižní Čínu. Žijí ve vysokých nadmořských výškách od 2 000 do takřka neuvěřitelných 4 800 metrů nad mořem. Jejich počty ve volné přírodě stále klesají.  Důvodem je nejen odlesňování a znečisťování jejich přirozeného prostředí, ale také lov pro kožešinu. Ve všech státech, kde se přirozeně vyskytuje, je panda červená zákonem chráněná a její lov je zakázán.