Teprve před pár lety zde však začali s výrobou stavebních systémů pro dřevostavby a právě to je místním trnem v oku. Firma však veškeré předpisy, včetně těch hygienických, splňuje. Přesto se majitel firmy chce s nespokojenými občany setkat a pokusit se najít nějaké řešení, které by situaci zlepšilo.

„Sklad kameniva nám tady vadí. Je tu vysoká prašnost a hluk. Provozovna je navíc umístěna příliš blízko obytné zóny," shrnul výtky místních obyvatel Jiří Wolf, který zde také bydlí. Majitel firmy Dan Tkáč, však dle svých slov netušil, že zdejším obyvatelům provozovna vadí. Přislíbil hledat řešení.

„Provozujeme zde betonárnu, prodejní sklad kameniva, což stavební úřad schválil. Mrzí nás, že si místní stěžují na hluk a prach, pokusíme se najít řešení," sdělil Deníku majitel. Stavební úřad veškeré tyto aktivity schválil.

„Dle dostupných informací byla v areálu v Loukách povolena provozovna betonárny a panelárny v roce 1985. Zhruba v roce 1998 byl v areálu povolen prodej kameniva," shrnul Petr Skácel ze zlínského odboru stavebních a dopravních řízení.

„Nynější provozovna byla povolena v roce 2013, v témže roce byl povolen zkušební provoz za účelem měření hluku v pracovním prostředí, koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší a také měření hluku z provozu všech stávajících i nově navržených zdrojů hluku spojených s provozem stavby. Výsledky měření byly posouzeny krajskou hygienickou stanicí i orgány ochrany ovzduší, splnily požadované limity, a proto byl v roce 2014 povolen trvalý provoz," dodal tiskový mluvčí Zlína Zdeněk Dvořák.

Majitel chce setkání

Místní jsou však zoufalí: „V okolí jsou obrovská oblaka prachu a z truhlárny je slyšet hrozný hluk," popisuje Wolf a přitakává mu také sousedka Matochová: „Je to hrozné. Nová hala tady v Loukách stojí 4 roky. Nikdo to s námi nekonzultoval, nikdo nám k tomu nic neřekl, to je podle mě velká chyba."

„Veškerá naše činnost v areálu je v souladu s platnými normami. Lidé si musí uvědomit, že zóna je určena k průmyslové výrobě. Bez těchto zón by města nemohla fungovat, říká Tkáč." Pro občany ale má pochopení.

„Rozumím, že lidé chtějí mít klid, ale v tom případě mají bydlet někde u lesa a ne ve městě u silnice," doplnil. Kancelář místní části tak zorganizuje schůzku, na které bude přítomno vedení firmy a lidé, kteří bydlí v okolí.

„Jsem rád, že se pan Tkáč snaží s občany vyjednávat, protože není mnoho podnikatelů, kteří jsou ochotni naslouchat kritice občanů," řekl Leopold Bednařík z komise místní části. Lidé ovšem nemohou očekávat velké změny. Areál je prioritně určený pro výrobu a jeho uzavření není v plánu.

„Loni jsme tu zrušili dřevařskou výrobu, předtím i míchání betonu v Loukách. Stále se snažíme směřovat hlučný provoz dovnitř areálu. Stojí nás to nemalé peníze, přitom podle měření hluku nedochází z naší strany k žádnému pochybení," vysvětluje majitel.

Skutečně. Na základě udání proběhlo v průmyslovém areálu opakovaně měření hluku a také kontrola prašnosti. Ze zápisu kontrolujících hygieniků však vyplývá, že hygienický limit stanovený pro měřený zdroj hluku prokazatelně překročen nebyl. Lidé z ulice Pod Vinohrady jsou ale přesvědčeni, že by firma měla výrobu z Louk přesunout někam za město.

Majitel: Jsem pro kompromis

„Obávám se, že někteří zdejší občané si budou stěžovat na cokoli," vadí Tkáčovi. „Uvítal bych, kdyby mi společně napsali, co přesně jim vadí a já bych se pokusil to změnit. Musí jít ale o kompromis, nemohu stále couvat jen já."

V minulosti se pokusil „bílou stěnou" odstínit provoz od obytné zóny, ale místní to považují za nedostatečné. „Můžu také doporučit majitelům domů postavených v bezprostřední blízkosti frekventované komunikace výměnu oken za kvalitnější, a pokud některým vadí v letních měsících hluk kvůli otevřeným oknům, řešit větrání klimatizací. Nelze nárokovat opatření jen u druhých," míní Tkáč.

„V budoucnu plánujeme v areálu rekonstruovat další dvě staré haly a rozvíjet se hlouběji do areálu. Nově se totiž zaměřujeme také na výstavbu dřevostaveb. Provoz ale pak bude zejména uvnitř hal, kde má být klimatizace, aby dělníci nevětrali a neotvírali dveře. Nevím, co dalšího bych měl udělat," dodává smutně.

MARCELA KANIOVÁ